Plzák španělský (Arion lusitanicus)

K nám se dostal v roce 1991 z Pyrenejského poloostrova jako černý pasažér spolu s převáženou zeleninou. A jakožto nepůvodní druh zde neměl skutečné přirozené nepřátele. Od té doby se však mnozí hosté našich zahrad na slimácích hodovat naučili, zvláště na mladých plžích si leckdo smlsne. Pokud na invazi přirození pomocníci nestačí, máme naštěstí k ruce i řadu dalších účinných metod.

Dlouhodobá opatření

Přirození nepřátelé slimáků jsou našimi přáteli. Stačí, když jim přichystáme příhodné podmínky a nebudeme jim škodit. Velké množství mladých slimáků zahubí ježci, kteří od nás potřebují na oplátku letní i zimní úkryt a absenci jedových návnad na plže, které by mohly otrávit i je. Je třeba, aby se ježci na zahradu dostali, stačí jim průchod pod plotem. Úkryt v podobě kupy kamení, dřeva a listí v klidném koutě zahrady poslouží nejen ježkům. Přiláká také ropuchy, které si na plžích rovněž rády smlsnou. I s většími si poradí užovky, které se zabydlí v kupě kamení, suché zídce a mladé mohou vyvést v nepřekládaném, přístupném kompostu. Mladé plzáky loví i ptáci, kteří potravu hledají na zemi. Těm zase prospějí ptačí budky, husté, trnité keře a zahrada prostá nebezpečných pesticidů. Pod kůrovým mulčem a v kupce klestí se daří střevlíkům a drabčíkům, kteří se malými slimáky rovněž rádi živí. A dokonce i mramorovaný slimák největší si pochutná raději na slimáku španělském než na zelenině.

Zahradu mohou ochránit i velmi výkonní pomocníci, kteří ji slimáků časem zbaví beze zbytku. Dnes již celkem známé a populární kachny zvané indický běžec jsou v jejich vyhledávání a požírání skutečně jedničkou. Ovšem vyžadují dostatek prostoru, vodu na koupání, bezpečné nocoviště a krmení, slimáci jim rozhodně nestačí. Jsou velmi půvabným obohacením zahrady, s jejich nároky se však musíme předem důkladně seznámit a přichystat jim vše potřebné.

Jednodušší je pozvat si na pomoc malé pomocnice, mikroskopické hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita. Ty naši péči nepotřebují, stačí je jednou vypustit a ponechat konat svou práci. Hlístice jsou pouhý milimetr velké a žijí v půdě. Jejich larvy dospějí pouze v tělech slimáků, proto je neúnavně vyhledávají, poté oběti proniknou do těla dýchacími otvory. Napadený slimák přestane do pěti dnů přijímat potravu, do tří týdnů ho larvy usmrtí a samy dospějí. Pak se dále rozmnožují, a díky tomu znovu napadají další slimáky, dokud jsou k mání. Neohrožují naše zdraví ani žádného jiného živého tvora na zahradě kromě plžů. Přípravek s hlísticemi vpravíme do půdy spolu se zálivkou podle přiloženého návodu. Půda musí být teplá již kolem 15 °C, aby měly naše malé pomocnice ideální podmínky. Rovněž kyprá, propustná půda jejich pohyb a aktivitu usnadní. Než je vypustíme, měly by však být skladovány v chladu.

Okamžitá řešení

Zvláště na menší zahradě je okamžitou, levnou a bezpečnou pomocí ruční sběr v době, kdy slimáci vylézají – tedy zvečera či brzo ráno. Lov si velmi usnadníme, pokud plžům nastražíme past v podobě oblíbené dobroty. Mezi nejosvědčenější patří slupka od melounu, na které ponecháme i trochu dužniny, a položíme ji sladkým dospodu. Stačí pak sebrat slupku, slimáci se pod ní ve velkém shromažďují, schovávají a hodují. Poslouží i přebytečná cuketa, přerostlá kedlubna nebo jen její listí. Velkým lákadlem je pro ně veškerá brukvovitá zelenina včetně listové hořčice, která velmi rychle a snadno roste, dále mladé fazolky a slunečnice. Slimáci těmto pochutinám dají přednost před ostatní zeleninou. Pár sazenic tak může ochránit záhon salátu a víme, kde přednostně a snadno sbírat. Přes den se rádi schovají i pod vlhké prkénko.

Ještě pohodlnější je chytání do pivních pastí, kdy odpadá nutnost slimáky horkou vodou usmrcovat. (Koho baví každého přestřihnout, i to je možnost. Ovšem veskrze špatným řešením je posolení, které jim přináší zbytečné utrpení a nám pak neumožní vše odložit na kompost.) Ideálními pastmi jsou zapuštěné nádoby. Okraj však necháme 1 cm přečnívat, abychom omezili lapání jiných živočichů. Zatímco plže pivo láká a přes hladký okraj se za ním přeplazí, brouček i pavouček ho obejdou. Nijak je neláká lézt přes hladkou překážku. Pasti denně kontrolujeme, obsah můžeme bez obav vylít na kompost. Hladina piva však musí být dostatečně hluboko, aby se vykutálení plži jen nenapili a spokojeně neodplazili odpočívat. Osvědčené jsou například petlahve, kterým do boku vystřihneme ovál. Do záhonu je poté zapustíme ve vodorovné poloze a z poloviny napustíme pivem. Z této pasti se opilý slimák již nedostane. Nevýhodou pivních pastí je, že mohou přilákat i slimáky z okolí. Klademe je proto na místa, která sama o sobě působí jako magnet, tedy na záhony s oblíbenou zeleninou.

Bariéry a skrýše

Chránit můžeme i jednotlivé záhony. Především vyvýšené lze snadno opatřit mechanickou zábranou, jako je ostrý plech, ohnutý do strany a poté ještě dolů. Takovou překážku slimáci nepřekonají. Přímo je odpuzuje plech měděný, výtečně fungují i pásy hrubšího brusného papíru. Na rozdíl od popela, pilin či kávové sedliny jsou spolehlivé i po zvlhnutí.

Slimáci se rádi schovávají pod mulčem. Ale i když necháme půdu odkrytou, ukryjí se jinam a v noci se na hostinu stejně připlazí. Uklidit zahradu tak, aby se neměli kam schovat, je stěží proveditelné. Navíc úkryty potřebují i užiteční hosté, kteří nám pomáhají například s likvidací mšic, housenek, hrabošů atd. Šikovným mulčem v zahradě, kde se slimáci hojně vyskytují, je suchá sláma – ovšem pomáhá pouze za suchého počasí. Pokud mulčujeme čerstvou trávou, necháme ji nejprve zaschnout, aby plže tak nelákala. Do mulče ovšem můžeme umístit i pivní pasti nebo ho snadno odklopit a plže, případně jejich vajíčka sebrat. V oblastech s opravdu hojným výskytem plžů je nejosvědčenější nastýlkou samotný kompost.

I jeho vrstva brání tvorbě škraloupu na povrchu záhonů, půdu chrání a zároveň vyživuje. Slimáci se však pod něj neschovají – tato metoda je oblíbená například u britských zahradníků. Pozor však na netkanou textilii, pod níž se slimáci schovají snadno, ale sbírají obtížně.

Zdroj: Časopis Receptář