Zalesněná zahrádka, jindy pověstná svým klidem, každoročně začátkem sezony připravuje nesmírně vzrušující představení. Jaro je jejím vrcholným obdobím. Střídají se tu trvalky s drobnými cibulovinami, vzájemně se doplňují a vytvářejí půvabné kreace a kontrasty k tiché, vrásčité kůře kmenů.
V časném jaru mají lesní rostliny opravdu naspěch. Času není nazbyt, rostliny totiž musí vykvést dřív, než se v korunách stromů rozvinou listy.

Lesní květy na zahradě

K tomu, abychom se z přitažlivých „hajniček“ mohli radovat, nemusíme vlastnit les. Stačí k tomu část zahrady se skupinou tří čtyř listnatých stromů s košatými korunami, které rostlinám v podrostu vytvoří příhodné podmínky ke spokojenému životu, tedy ochranu před přímým slunečním zářením, stín ve vegetační pauze, ale také dostatek světla v období růstu, mělkou půdu, regulovanou teplotu a vlhkost, nastýlku a živiny ze spadaného listí.

Odolné a krásné

Výběr rostlin, které se obejdou bez plného slunce, snášejí kořenovou konkurenci a zároveň vypadají k světu, je sice zúžený, ale najde se jich dost na to, aby vytvořily pestrou tapiserii z barevných květů a zajímavých listů. Kralují mezi nimi druhy, jež z lesů a houštin pocházejí.

Plicníků lékařských (Pulmonaria officinalis) najdeme i u nás spoustu. Jejich nádherné nálevkovité květy jsou oblíbeným cílem prvních včel a čmeláků a v průběhu kvetení mění barvu z růžové na fialovou až po modrou. Existují i bělokvěté formy.

Pestřejší paletu předvádějí rozmanité hybridy čemeřice (Helleborus x hybridus) s velkými, nezřídka plnými květy v barvách od bílé přes žlutou, zelenou a růžovou po tajuplně purpurovou až téměř černou. Po boku těchto dlouhověkých trvalek se báječně prosazují zlatožluté listy méně známého pšeníčka rozkladitého (Milium effusum) odrůdy ‘Aureum‘. Žádná jiná tráva nezáří tak intenzivně. Raší velmi časně a snadno se vysemeňuje.

K veselé náladě prvního ročního období přispívají žluté květy kandíků (Erythronium) odrůdy ‘Pagoda‘ a hluchavky žluté alias pitulníku (Lamium galeobdolon). Zatímco kandík se dceřinými cibulkami rozrůstá do trsů, pitulník dlouhými zakořeňujícími stonky vytváří kolonie stříbřitě skvrnitých, i v zimě zelených listů.

K vděčným půdopokryvným druhům řadíme také škornice (Epimedium), které se oddenky rozšiřují do rovnoměrně hustého koberce. V dubnu nad nimi rozkvétají řídká květenství drobných kvítků. To už o sobě dávají vědět nízké srdcovky (Dicentra formosa) se složenými, dvakrát až třikrát trojčetnými listy a s hrozny delikátních růžových květů. Když tyto dvě trvalky promícháme, vznikne poutavá kompozice kontrastních tvarů a barev. K dokonalému vzhledu si vzájemně pomáhají také naše domácí sasanky hajní (Anemone nemorosa) a áron italský
(Arum italicum), odrůda ‘Marmoratum‘, s velice dekorativními střelovitými, leskle zelenými listy s nápadnou, krémově bílou žilnatinou, která se světlými okvětními lístky sasanek pěkně ladí. Časem se obě rostliny rozprostřou do širokých, neproniknutelných ostrůvků.

Rozrůstat se umí i bergénie neboli badany (Bergenia), jejichž mohutné zaoblené listy a květenství v růžové nebo bílé barvě přinášejí zpestření do bordur podél lesní pěšiny nebo okolo kmene.

Výsadba jarních hajních květin

Do výsadby hajních rostlin se pustíme nejlépe v září až říjnu, tedy v době, kdy do půdy sázíme jarně kvetoucí cibuloviny. To už stromy neodnímají ze země tolik vláhy, trvalky nestresuje letní horko a zároveň mají dostatek času před zimou zakořenit, takže na jaře začnou brzy růst.

  • Půdu pod stromy zbavíme plevelů, nakypříme ji a obohatíme dobře vyzrálým kompostem.
  • Vysazeným rostlinám usnadníme start pravidelnou zálivkou alespoň do doby, než začnou přirůstat.
  • Netkanou textilii nepoužíváme, protože zabraňuje samovolnému šíření rostlin. O potlačení růstu plevelů a udržení vlhkosti se postarají půdopokryvné druhy a spadané listí, které zároveň funguje jako zimní ochrana a zdroj živin.

Přitažlivost hajních partií spočívá v přirozenosti. Výsledkem by tedy neměly být precizně ohraničené záhonky či uměle vytvořené obrazce. Naopak, rostlinám necháme potřebnou volnost, příroda sama leckdy vytvoří kouzelné kreace, na které bychom sami možná ani nepřišli. Jednotlivé druhy nebo odrůdy vysazujeme vždy ve větším množství, jinak patřičně nevyniknou.

Hajničky vyžadují jen minimální péči

Soběstačnost patří k největším přednostem „hajniček“. Než vytvoří souvislý porost, odstraňujeme plevele. Některé rostliny, například škornice, koncem února sestříhneme, aby staré listy později nepřekážely těm mladým, lépe vybarveným. Ani listy bergénie po zimě moc dobře nevypadají, když je ale seřízneme, brzy vyraší nové. Dáváme přitom pozor, abychom nepoškodili květní pupeny.