Keře mohou mít nejrůznější výšku i charakter. Některé připomínají stromky, jiné se podobají bylinám. Vybíráme je především podle velikosti zahrady. Nemělo by se stát, že koupíme krásný a drahý keř a pak přemýšlíme, kam s ním.
Společně, nebo samostatně?
V zásadě je dobré rozlišovat dřeviny výplňové a typicky soliterní. Keře, které tvoří husté jemné výhony, rychle rostou a dobře snášejí řez, se zpravidla hodí do skupinových výsadeb a živých plotů. Rychle se zapojí a v kombinaci dřevin s podobným charakterem také dobře vypadají. K těmto dřevinám patří svída bílá (Cornus alba), ptačí zob (Ligustrum vulgare), meruzalka alpská (Ribes alpinum), dřišál (Berberis), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), zlatice prostřední (Forsythia x intermedia) nebo vajgélie (Weigela).
Typicky soliterní keře se do společné výsadby nehodí. Jsou krásné samy o sobě a jejich malebnost vynikne zejména právě tehdy, použijeme-li je samostatně či v malé skupině. Typickými zástupci těchto druhů je například magnolie či šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana), dřeviny ze skupiny japonských javorů (Acer shirasawanum, A. palmatum, A. japonicum) a vyšší druhy opadavých pěnišníků neboli azalek (Azalea mollis, Azalea pontic aj). Bereme také v úvahu, zda zeleň zakládáme, nebo keře dosazujeme do stávající výsadby. Vedle vzrůstnosti jsou dalšími kritérii také charakter (doba kvetení, barva listů, pod - zimní vybarvení, hustota keře, typ růstu) a nároky na stanoviště: zda je světlé, v závětří, půda vysychavá a podobně.
Keře dávají zahradě strukturu a mohou i krásně kvést
Kolik keřů vysadit?
Správně odhadnout množství dřevin a hustotu výsadby není vždy snadné. Dopředu se potřebujeme obeznámit nejen s výškou a šířkou dřevin, ale i s rychlostí růstu. Některé keře jsou dvoumetrové už po dvou letech, jiným to trvá šest a více let. Údaje o rozměrech často vyčteme ze jmenovky, informace o rychlosti růstu ale téměř vždy chybí. Pokud tedy příslušný druh neznáme z vlastní praxe, je vždy nutné se dopředu informovat a nákup neuspěchat. Když potřebné informace získáme, platí pravidlo, že bujně rostoucí keře nesázíme vedle pomalu rostoucích, byla by to pro ně příliš silná konkurence. Vždy je také vhodné kombinovat dřeviny s podobnou charakteristikou růstu.
Ideální stanoviště
Nesázíme vedle sebe druhy, které milují slunce, a ty, které preferují stín. Stejně tak je to i s vlhkostí půdy. Vyplatí se pamatovat i na pH půdy, vyloženě kyselomilné dřeviny, jako jsou pěnišníky, nebudeme sázet do společnosti vápnomilných dřevin, jako je například štědřenec.
