Právě díky tomu se dobře hledá, ba dá se říct, že výskyt jmelí můžeme několik měsíců v roce mapovat doslova přímo z rychlíku. Je to podívaná v každém kraji jiná, někdy si s ní vyplňte čas při cestování. Třeba ve středních Čechách jmelí neuvidíte, ale na severovýchodní Moravě je skoro na každé druhé vhodné lípě, v sousedícím Polsku na topolech, na jižní Moravě na borovicích a třeba v okolí Berlína na břízách.
Kde roste?
U nás se vyskytují tři poddruhy jmelí bílého (Viscum album). Liší se navzájem poněkud jiným tvarem listů, ale zdaleka nejjistější je určení podle hostitelské dřeviny.
První poddruh se vyskytuje na velkém počtu listnatých dřevin. Nejčastěji jej ovšem uvidíte v korunách lip. Pak by mohly následovat co do četnosti výskytu vysokokmeny starších jabloní a v poslední době javor mléč. Již méně častými hostitelskými stromy jsou další druhy našich javorů, topoly, vrby, břízy, jeřáb ptačí, habr obecný. Vzácné jsou nálezy na třešni, hlohu či dřišťálu. Zajímavý je hojný výskyt na akátu, protože tento strom je původem z Ameriky, kde se s jmelím nesetkal. Také se mi podařilo najít jmelí na rovněž cizokrajném korkovníku amurském. Jmelí se nevyskytuje na buku ani na evropských dubech.
Druhý poddruh roste na borovicích a ojediněle i na smrku. Nejhůře z hlediska výskytu je na tom třetí poddruh, tedy jmelí jedlové. Jistě proto, že dostatečně narostlých jedlí je už poskrovnu.
Nejčastěji uvidíte jmelí na osaměle rostoucích stromech
Jmelí je poloparazit. Zde je na místě otázka, proč jen poloparazit, a ne přímo parazit. Jmelí se sice nechá zásobovat od hostitelské dřeviny vodou a v ní obsaženými minerálními látkami. Ovšem jeho zelené listy fotosyntézou vytvářejí cukry a jiné organické látky. Tento způsob získávání obživy v korunách stromů je daleko více zastoupen v tropech a subtropech než v mírném pásmu. Rod jmelí má ve světě přes sto druhů, které rostou na různých dřevinách zejména v Africe, dále pak v tropické Asii a v Austrálii. Naše jmelí bílé roste v Evropě na sever až po jižní Skandinávii; na východ pak ostrůvkovitě až po Japonsko.
Jak vypadá?
Jmelí roste všemi směry, tedy i dolů, což je další jeho zvláštnost. Kulovitý, hustý útvar může být i metr veliký. Protože každý rok přiroste jediný článek, který je zakončen dvěma vstřícně postavenými podlouhlými kožovitými listy, může být rostlina stará i čtyřicet let. Jmelí kvete v březnu a dubnu. Květy jsou nenápadné, malé, zelenavé. Protože jde o rostlinu dvoudomou, plody velikosti hrachu se netvoří na každé rostlině. V listopadu a prosinci upoutají čistě bílou barvou. Uvnitř je jediné semeno.
Jmelí přirůstá pomalu, některé tak může být staré i čtyřicet let
Jak se šíří?
Jmelí se nejčastěji usadí na starších osaměle rostoucích stromech či ve volných skupinách, v alejích, zanedbaných zahradách, parcích, v lemech vodních toků. Naproti tomu chybí v kompaktních lesních porostech; snad proto, že je tu málo ptáků. Hejna ptáků také určitě nepřistanou na nedávno vysazenou jabloň s ještě malou korunou.
V posledních letech jmelí celkově přibývá. Ptáci polykají dužnaté plody celé, a proto se jim nelepí na zobák. Některé druhy se jmelím živí v zimě, jiné je zobají až na jaře ze země. Bylo prokázáno, že semena po průchodu jejich zažívacím traktem klíčí rychleji. Z ptačích exkrementů se semena doslova přilepí na větve. Na jaře, v březnu a v dubnu, při teplotě 8 až 10 °C a na plném slunci nastává klíčení, při němž se vytváří přísavný terčík. Z něj pak vrůstají do dřeva zvláštní kořeny označované jako pohružováky (haustoria), které se napojují na vodivé cesty vodního hospodářství hostitele. Protože se strom brání vylučováním látek, které omezují prorůstání, trvá i tři roky, než jmelí začne normálně růst, a nekvete dřív než po pěti letech. Bylo zjištěno, že jednotlivé poddruhy mohou ze semen narůst jen na pro ně vhodném stromu. Tedy jmelí z listnatého stromu se neusídlí na sousední borovici.
Škodí stromům?
Jmelí zpočátku strom, na němž vyklíčí, nepoškozuje. To ostatně není cílem jeho životní strategie, protože s koncem hostitele nastává i jeho konec.
O autorovi
Autor Jiří Žlebčík je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i mimořádně inspirativní, veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada. Více na Dendrologickazahrada.cz.
Pokud je hostitelský strom v dobré kondici, uživí i značný počet košíků jmelí poměrně snadno. Ovšem ptáci sedící na větvích zapříčiňují vznik dalších a dalších trsů. Strom pak již nemá dostatek minerálních látek a ani vody. Dochází k značnému zastínění listů, k prosychání a odlamování větví. Tím se otevírá cesta pro nástup přidružených chorob. I za těchto okolností však statné stromy vydrží dlouho a vytvářejí v krajině charakteristické dominanty.
Pokud je jmelí v dosahu žebříku, lze ho prostě vyřezat až na zdravé dřevo. Jinak je ovšem jeho likvidace velmi obtížná, i když by byla potřebná zvláště u památných státem chráněných stromů. Zkoušejí se proto postřiky, které jmelí přinutí k růstu v zimě, kdy ovšem nedostane z hostitelského stromu vodu a nakonec uschne.
Související články
Prosincové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář, Dendrologickazahrada.cz
