Síla magická

Jmelí si velmi všímali již keltští druidové na počátku našeho letopočtu. Podle Plinia staršího šplhali při obřadech do korun dubů a ořezávali jmelí zlatými noži (někdy se uvádí dokonce srpy). Ponechme stranou, že zlato pro svoji měkkost a hmotnost není vhodným materiálem pro uvedené nástroje. Co ovšem ty duby? Jmelí přece právě na nich neroste.

Z plodů jmelí lze získat silně lepivou měkkou pryskyřici

Zdroj: Youtube

I později ve středověku mělo jmelí naprosto ojedinělou a všestrannou moc. Léčilo prakticky všechny nemoci, pomáhalo při uřknutí i uštknutí, neplodnosti, účinkovalo proti jedům, zlým kouzlům, duchům a strašidlům. Dá se prostě říci, že zajišťovalo ve svém okolí trvalé štěstí a spokojenost.

S léčitelstvím opatrně

Jmelí obsahuje z fyziologicky účinných látek viskotoxin, cholin a acetylcholin. Viskotoxin způsobuje rozšíření vlásečnic, čímž nastává snížení krevního tlaku. To má pochopitelně vliv i na činnost srdce. Ze jmelí se sklízejí olistěné větvičky do síly 5 mm a pozvolna se při teplotě jen do 40 °C suší. Je třeba upozornit, že i řádně skladovaná suchá droga po třech letech skoro žádný viskotoxin neobsahuje. Účinné látky se ovšem varem silně rozkládají. Přichází tedy v úvahu příprava lihových tinktur, nikoli čaje.

Víme, že právě kardiovaskulární onemocnění vyžaduje stálé sledování krevního tlaku. Aplikace správných léků je velmi individuální a trvá i delší dobu, než se lékaři podaří doslova vyladit. Dále je známo, že obsah viskotoxinu ve jmelí kolísá během roku a také podle druhu hostitelského stromu. Tedy experimentování právě zde je riskantní.

Výtažky ze jmelí lze ovšem i koupit, a to buď samostatně, nebo ve směsi s jinými rostlinami. Předpokládám, že v tomto případě je obsah viskotoxinu malý a doufám, že je průběžně kontrolován. V každém případě je na místě porada s internistou. Plody jmelí viskotoxin neobsahují. Při požití většího množství působí jen žaludeční potíže.

Pár zajímavostí na závěr

  • Také u jmelí po několika letech nejstarší listy opadávají. Pokud tedy hledáte houby v borovém lese a spatříte listy jmelí na zemi, podívejte se pozorně do korun.
  • Podle počtu větvení se dá u mladších rostlin jmelí určit stáří. Později ovšem jednotlivé články splývají.
  • Z plodů jmelí lze získat silně lepivou měkkou pryskyřici, která sloužila k lapání ptáků. Odtud tedy přísloví: „Sednout někomu na lep“.
  • Rodové latinské jméno Viscum je odvozeno od slova viscosus, což znamená viskózní a upozorňuje na lepivost. Druhové jméno album pak ukazuje na barvu plodů.
  • Jmelí má u nás jediný příbuzný druh ochmet evropský (Loranthus europaeus). Liší se zejména tím, že na zimu opadává a má plody jasně žluté. Roste jen v teplých oblastech a na rozdíl od jmelí jedině na dubech.
  • Jmelí používané pro vánoční výzdobu není jedovaté, pozor ovšem na to, pokud je pozlacené.

O autorovi

Autor Jiří Žlebčík je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i mimořádně inspirativní, veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada. Více na Dendrologickazahrada.cz.

Související články

Zdroj: časopis Receptář, Dendrologickazahrada.cz