Jeřabiny, které plodí jeřáb obecný zvaný ptačí (Sorbus aucuparia), jsou za jistých okolností jedlé a léčivé nejen pro ptáky, ale i pro nás. Můžete je využít například pro přípravu čaje, ovšem jsou dosti trpké. Zato plody jeho sladkoplodé variety chutnají mnohem lahodněji. Jsou sladkokyselé a svíravé trpkosti, tak typické pro plané jeřabiny, v nich zbývá jen nádech. V legendární knize J. R. R Tolkiena vyšlechtili planý jeřáb Enti, mytičtí pastýři stromů. To aby potěšili Entky, kterým nestačil divoký les, ale toužily pěstovat a usměrňovat – a daly tak vzniknout zemědělství, kterému naučily i lidstvo. Nad jeřábem se ovšem jen shovívavě pousmály a pustily se do pěstování jinačích ovocných stromů a obilí, kvůli kterým z lesa odešly. Možná by je sladkoplodá varieta okouzlila více.

Jak se vyznat v jeřábech a odlišit je od sebe se můžete dozvědět v tomto videu z YouTube (kanál Bylinkový ráj Michaela):

Zdroj: Youtube

Sladkoplodý jeřáb

Lidé proměnili už mnoho druhů planých dřevin tak, aby dávaly větší a sladší ovoce. Ovšem sladkoplodý jeřáb vytvořila příroda sama, stačilo její nabídky jen využít a tuto výtečnou varietu dále rozmnožovat a šířit. Pastevci ho objevili v roce 1820 na severní Moravě – zřejmě ochutnali plody a byli překvapeni jejich lahodností. Ovšem až za více než sto let byla zapsána mezi oficiálně povolené odrůdy. Můžete ho nalézt pod jménem jeřáb moravský červenoplodý či jeřáb sladkoplodý moravský, Sorbus aucuparia subsp. Moravica, syn. edulis. Lze ho snadno pěstovat, je stejně nenáročný jako jeřáb ptačí.

Jediný jeřáb na zahradě

Pořídíte ho jako roubovaný stromek, nejčastěji na podnoži původního jeřábu ptačího. Nejlépe plodí na slunci, má rád neutrální nebo kyselejší půdu, může být i relativně chudá, ačkoli zvláště v mládí ocení jedlý jeřáb zeminu kvalitnější, obohacenou kompostem. V hluboké, kypré a propustné, tedy nepřemokřené půdě také lépe plodí. Neprospívá mu půda zásaditá. Může dorůst až do výšky patnácti metrů, nezabere však tolik místa do šířky jako mnohé jiné podobně vysoké stromy. Až s pokročilým věkem se jeho poměrně štíhlý tvar rozklene v mohutnější korunu. Rozkvétá na přelomu dubna a května, a díky tomu, že je samosprašný, tedy jeden strom spolehlivě opylí sám sebe, můžete vysadit pouze jediný jeřáb. To je vzhledem k jeho rozměrům často výhodou.

Jak je odlišit?

Nejen podle chuti plodů, ale obvykle i podle vzhledu listů je rozeznáte. Listy jeřábu obecného, čili ptačího, mají téměř celý okraj vroubkovaný. U sladkoplodé variety, tedy jeřábu sladkoplodého moravského, zoubky lemují jen špičku či horní třetinu listu a směrem ke stopce je okraj hladký. Ovšem vzhledem k proměnlivosti jeřábu můžete narazit i na mírné odchylky, směrodatná je potom chuť plodů, která vás rozhodně neošálí. A pokud koupíte roubovanou sazenici v kvalitní školce, nemusíte se záměny obávat – v ideální době pro výsadbu mají stromky stejně listí již opadané.

Lék na trávení

Plody jeřábu, malé malvičky, jsou výjimečně bohaté na vitamin C, karoteny, které jim dávají sytou barvu, minerály, cenný rutin a celý komplex dalších zajímavých látek. Obvykle je mohou pojídat i diabetici, jejich sladkost jim neuškodí – ostatně právě z jeřabin byl dříve extrahován sladký sorbitol. Jeřabiny pomáhají při trávicích obtížích, průjmu i nechutenství, při zánětu horních cest dýchacích, a především při revmatismu. Podpoří vyplavování písku z močových cest i vylučování žluče.

Široké využití

Ačkoli se začínají vybarvovat mnohdy již v srpnu, se sklizní je lepší vyčkat do září. Plně vyzrálé jeřabiny nejenže budou lépe chutnat a budou měkčí, ale budou obsahovat i více cenných látek. V kompotu skvěle nahradí brusinky. Můžete z nich připravit i výtečné džemy, šťávy i likéry. A pokud si přejete především zdravotní elixír bohatý na vitaminy, můžete si dopřát lžičku jeřabin, rozmačkaných nebo rozmixovaných s medem a kupříkladu jogurtem, který ostřejší chuť zjemní. Nebo pár plodů přidejte do smoothie. Pozor však na to, že větší množství čerstvých plodů může vyvolat nevolnost a bolest hlavy – ačkoli toto riziko hrozí především u trpkých plodů pravého jeřábu ptačího, opatrnosti je třeba i u sladkoplodé formy. Po tepelné úpravě toto riziko mizí.

Čaj ze sušených plodů

Na přípravu čaje můžete jeřabiny usušit, nevadí jim ani sušení na slunci. Před zalitím horkou vodou se vyplatí je podrtit. Osvěžující a léčivý nápoj připravíte i z čerstvých plodů. Lžičku rozmačkejte, ve vodě o pokojové teplotě je ponechejte alespoň šest hodin macerovat a poté přeceďte. Pak nápoj přiveďte téměř k varu, ale nevařte.

Starodávné oskeruše

Především na Moravě, která je kolébkou sladkoplodé variety jeřábu ptačího, jsou již po staletí v oblibě i krásné a mohutné jeřáby oskeruše (Sorbus domestica). Strom je zde buď původní, nebo sem připutoval již v dávnověku. Vyniká až 3 cm velkými plody, jejichž účinky jsou podobné jako u jeřábu ptačího. Jejich chuť je sladkokyselá, díky tříslovinám poněkud trpčí – ovšem poté, co je necháte pár dní uležet, se stanou lahodnějšími. A nejlepší jsou po přejití mrazem. Malvičky oskeruší jsou vynikající pro přípravu marmelád, moštů, sirupů, i vyhlášené pálenky oskerušovice. Pěstovat ho můžete stejně jako jeřáb moravský sladkoplodý – vyžaduje však zásaditou půdu.

Jeřáb sudetský

Jeřábů u nás roste více druhů, než byste možná čekali. A zatímco otužilý jeřáb ptačí roste i vysoko na horách a jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) dokonce jen na vrcholcích Krkonoš, vzácný a teplomilný jeřáb muk (S. aria), se vyskytuje pouze na jihu Moravy a v Podyjí. I jeho plody jsou chutné a můžete ho v mnohých v zahradních odrůdách pěstovat. Hnědočervené jeřabiny, po vyzrání poměrně sladké a moučnaté, plodí jeřáb břek (S. torminalis). Je rovněž teplomilný a poměrně vzácný.

Rodina jeřábů

A potkat můžete ještě řadu dalších jeřábů, například český, dubolistý, dunajský či karpatský. Některé se nikde jinde nevyskytují – jsou tzv. endemity nejen naší republiky, ale i jednoho jediného kopce. Jeřáb džbánský původně rostl jen na vrchu nedaleko obce Džbán, Chlumská hora u Manětína má zase svůj jeřáb manětínský a vrch Milá jeřáb milský. Rodina jeřábů je nejen velmi početná a pestrá, ale jednotlivé druhy se mezi sebou neváhají spustit, takže vznikají rozmanití noví kříženci. A navíc jsou různé druhy samy o sobě proměnlivé, o čemž svědčí i naše oblíbená sladkoplodá forma jeřábu ptačího. Ne všechny jeřáby jsou mu však podobné – u řady druhů typické dílné listy ani bohaté střapce plodů nenajdete.

Ptačí pochoutka

Na podzim i v zimě, kdy jeřabiny často vytrvávají na stromech, se na hostinu slétají hosté z širokého okolí i z dalekých krajů. Jeřabiny lákají nejen kosy a drozdy kvíčaly, ale i vzácné návštěvníky ze severských tajg, brkoslavy. A spatřit hejno hodujících brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) je mimořádný zážitek. Záleží i na štěstí – za některých zim k nám zalétala hejna stovek i tisíců brkoslavů, jindy se ani neukázali. V posledních letech však pravděpodobnost tohoto vzácného setkání stoupá. Na podzim a na jaře tudy táhnou téměř pravidelně, a pokud najdou potravu, rádi se zastaví na delší dobu. A rozhodně je nepřehlédnete. Brkoslav je až 18 cm velký, nevšedně zbarvený, a navíc velmi hlučný pták. Jeho vysoký, zvonivý hlas se nese do daleka.

Lahůdka pro brkoslava

Brkoslavy přitahují nejen jeřabiny, z nichž sladkoplodé variety ocení nejvíce, ale také hrušky, jablka, šípky, hložinky, aronie, plody hlohyně i kaliny, jmelí a ochmetu, skalníku, svídy a dalších dřevin. Náruživě se krmí a při hledání další potravy létají krajinou sem a tam. Přitom pilně rozsévají – trousí a roznášejí semena plodů, na kterých si nedávno pochutnali. Na jaře se vrátí do chladných jehličnatých či březových severských lesů, postaví si hnízda z mechu a vystelou je sobí srstí. Pro mláďata jeřabiny nepotřebují, těm nosí výživný hmyz – a o komáry v jarní tajze nouze není. A u nás mezitím jeřáby znovu rozkvétají.

Související články

Zdroj: časopis Receptář