Botanik Václav Větvička.
Zdroj: Deník / Martin Divíšek

Botanik Václav Větvička: čerta z jezírka nevyhánějte ďáblem, ale ďáblíkem

Máte na zahradě jezírko? Máloco přinese v létě tolik krásy a potěšení všem živým tvorům. S taji bahenních rostlin vás seznámí legendární botanik. Vstupte do světa mokřadů, orobinců a puškvorců…

Letní téma, dokonce to červencové, by mělo být spojeno s vodou. Může to být voda prázdninová, koupací, ale i ta výletní a výletová. Anebo dokonce zahradní jezírková, případně mokřadová. Mokřad je krásný český výraz pro životní uzlový bod, styk souše a vodní hladiny. Krásné slovo, skoro jako mláka a její opak, suchopár. Mokřady se zabývala celá plejáda českých vědců, botaniků, v rámci někdejšího velkého projektu MaB, Člověk a biosféra.

Mokřad a jezírko na zahradě

Malý mokřad si můžete opatřit i doma, na zahrádce. Nemusí k tomu být ani jezírko, ale pochopitelně, voda je voda a jezírko je kus přírody, třebas maličké. Na jezírko si třeba sedne vodoměrka, přiletí brouk potápník nebo vírník.

Mezi stébla rákosu zavěšují svá hnízda ptáci rákosníci

Hladinové rostliny dnes vynechám, nabídnu rákosí v širokém slova smyslu, tedy rostliny břehové, pobřežní, bažinné a bahenní. Kdyby se někdo pozastavil nad tou poslední dvojicí, tak vězte, že je rozlišuju: bažina je o něco sušší než bahnisko. Rostliny z bažin si dokážou pro vodu sáhnout hlouběji, zatímco ty bahenní si libují, jsou-li jejich podzemní části „pod vodou“, v bahně.

Typickou rákosinou nemůže být jiná kytka než rákos, rákos obecný. Kdysi se tak jmenoval i po vědecku, Phragmites communis, dnes bylo uznáno jméno Phragmites australis. Tedy něco jako jižní. Čeština to nerespektuje, věří svému rákosu obecnému.

Živoucí doutníky

Rákos obecný moc do zahrádky k jezírku nedoporučuju, pokud to není nějaký slabě rostoucí panašovaný kultivar. Zato další „rákosina“ je kytka mého srdce a dětství. Jmenuje se orobinec, latinsky Typha. A je to rostlina, na které kdysi založil svou pověst Bakov nad Jizerou, kde se vyrábělo tzv. rákosové zboží a já jsem tam jezdil na prázdniny. Vyrábělo se nikoliv z rákosu, ale z orobince.  U nás jsou nejznámější dva druhy, orobinec úzkolistý a širokolistý. Typické květenství, samčí palice, je u orobince úzkolistého vzdálená o několik centimetrů od spodní, samičí; u orobince širokolistého (i šírolistého) jsou na sebe přisedlé. Orobince sice v půdě (bahně) odnožují podobně jako rákos, ale nejsou tak dynamické, aby vás ze zahrádky vyhnaly. V České republice rostou ještě další druhy, orobinec sítinovitý a orobinec stříbrošedý. Kdysi tu rostl i orobinec nejmenší, dnes považovaný za vyhynulý. Ve specializovaných zahradnictvích se na něj i na ty předchozí dva můžete doptat

Ďáblík bahenní, Calla palustris

Vodní ďáblík

Čerta z domu nemusíte vyhánět ďáblem, ale ďáblíkem. Vodní i mokřadní je totiž zástupce populárních kal, rodu Calla. Dnes v přírodě vzácně, ale v zahradách a parcích roste ďáblík bahenní, Calla palustris. Je to áronovitá rostlina, stejně jako můj další oblíbenec puškvorec. Brustwurz to bylo německy, puškvorec je z toho počeštěně zkomolený. Puškvorec prozradí nejen puškvorcová vůně, ale třeba i jeho mečovité listy, které bývají co chvíli zvarháňkovatělé, div ne jako roura od kamen. Puškvorec (Acorus calamus) je u nás od středověku zdomácnělý, ale původní je patrně v jihovýchodní Asii, odkud jej do dalšího světa nespíš rozšířily kláštery, jejich rajské zahrady a mniši-apatykáři.

Šmel okoličnatý, Butomus umbellatus

Ochočený šmel

Chcete-li do zahrádky k jezírku (či do něj) něco zvláštního a navíc kvetoucího, volte šípatku z rodu Sagittaria. Šípatka střelolistá má listy jako žádná jiná. Opravdu střelovité, nebo utvářené jako hrot šípu. Jednopohlavné květy má trojčetné, jak se na jednoděložnou rostlinu sluší, bílé s fialovou skvrnou na bázi. Já mám z takových mokřadních a příbřežních rostlin nejraději šmel. Není to zkomolenina chmele, ani to nesouvisí se šmelinou. Šmel okoličnatý, Butomus umbellatus, je nádherná bylina s bohatým koncovým „okolíkem“ zhruba 15-30 růžových květů. Měl jsem jeden „ochočený“, pod bývalým modřanským cukrovarem, kousek od břehů Vltavy. Kam se mi odstěhoval nevím, ale stejská se mi po něm. A možná taky po časech, kdy u Vltavy kvetl.

 

Akční letáky