Jak si vypěstovat jírovec z kaštanu? Podívejte se ve videu:

Zdroj: Youtube

Krása jírovců vládne pozdnímu jaru – svícovitá květenství zdobí parky i zahrady. Třebaže se jim říká lidově i kaštany, nemají s opravdovými kaštany – tedy plody kaštanovníků – botanicky nic společného. Zatímco jírovce se vysazují jen jako okrasné stromy a řadí se do čeledi jírovcovitých (Hippocastanaceae), kaštanovník setý je druh užitkový (řadí se mezi ovocné dřeviny) a správně patří mezi bukovité (Fagaceae). Jde tedy o zcela jiné čeledi.

Jírovec maďal neboli koňský kaštan (Aesculus hippocastanum) je u nás patrně nejznámějším druhem kaštanu. Zdobí parky i ulice už dlouhá staletí, v 18. století si jej oblíbili i krajináři, proto byl tradiční součástí zejména zámeckých alejí. Na zbytky původních výsadeb narazíte například u středočeského zámku Osov, u Lukova na Zlínsku, u Zlonic, kde byla vysazena barokní alej na pokyn hraběte Kinského. Alej v Českých Velenicích je natolik slavná, že se stala součástí městského znaku – najdete na něm kaštanový list.

Tyto krásné krajinotvorné prvky jsou však značně ohrožovány nejen věkem, ale především klíněnkou. Tento hmyz se dlouhodobě neblaze podepisuje na jejich zdravotním stavu, a to poškozováním listů, které pak předčasně opadávají. V důsledku toho kaštany chřadnou, nemají dostatek asimilátů tvořených právě listy. Mohutný vzrůst původního druhu značně omezuje jeho využití v zahradách.

Uplatnění zde však mohou najít menší, roubované odrůdy, jako je Baumanii s plnými, široce otevřenými květy, či Umbraculifera s narůžovělými. Raritou je nekvetoucí odrůda Lanciniata s hluboce stříhanými listy, nápadným kultivarem je také Marginata, jehož listy zdobí světlé lemování.

Krásným, růžově kvetoucím křížencem základního druhu je jírovec pleťový (A. x carnea) s lososově růžovými květy se žlutým středem (například odrůda Briotti), přičemž druhým rodičem je jírovec Pavia. Květy se objevují později a potěší vás téměř celý měsíc, až do poloviny června. Velkou výhodou jírovce pleťového je, že odolává obávané klíněnce. Tyto na jaře kvetoucí druhy a odrůdy spojuje i podoba květů – jsou otevřené, často s barevně kontrastním vnitřkem. Takový je i málo pěstovaný, ale krásný jírovec Dallimoreův (A. dallimorei) se smetanově bílými květy a karmínovým okem.

Jírovec drobnokvětý kvete o letních prázdninách

Zahrady a parky bývají v první polovině sezony nádherné, není problém najít dostatek druhů atraktivních v květnu a červnu. Ale později už kvetoucích dřevin ubývá, výběr se úží, a proto je třeba vyzdvihnout druhy, které rozkvétají v tomto neobvyklém termínu. Právě mezi ně patří další z jírovců, konkrétně z americké Floridy pocházející jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora). Pokud jej necháte růst, dosáhne podoby vysokého řídkého keře nebo vícekmenného, nevysokého stromu.

Dlouhá, až třiceticentimetrová bílá květenství přepadávají dolů, díky čemuž se podobají spíše komuli nebo střemše. Objevují se právě o prázdninách. Jírovec drobnokvětý lze vysazovat pod vysoké druhy dřevin na kraj větších celků, nebo jako solitér. Je jednou z mála kvetoucích dřevin, kterým nevadí ani stinná poloha. Vzhledem k původu však potřebuje vlhčí, kyprou půdu, na suché špatně poroste. Tvoří kořenové výmladky, s čímž je třeba počítat a pravidelně je odstraňovat, pokud jeho potomstvo nechcete nechat rozrůstat po okolí. Plody se v našich podmínkách netvoří, ale jsou velmi podobné jírovci maďalu – hladká a hnědá semena se schovávají v ostnitém obalu.

Barvami hýřící květy i listy

Kdo chce na zahradě mít něco opravdu zajímavého, tomu jistě neunikne jírovec pavia (Aesculus pavia). Jde o původní druh s drobnými, červenorůžovými květy. Existuje i řada kultivarů, krásně kvete například Rosea Nana. Výhodou tohoto jírovce je umírněná velikost, díky níž se vejde i na menší zahradu. Navíc roste velmi pomalu – například odrůda Koehnei za dvacet let nepřesáhne výšku dvou metrů. Kompaktní tvar je zdůrazněn roubováním na kmínek, kdy pěkně vynikne hustá korunka se zkrácenými hrozny růžových květů. Ty jsou lososově růžové, trubičkovité, bez kontrastního vnitřku, a tudíž velmi odlišné třeba od jírovce maďalu.

Podobný je jírovec proměnlivý (Aesculus mutabilis) – i on pochází z křížení, konkrétně jírovce pavie a jírovce lesního. Ačkoli je v USA registrován už téměř sto let, k nám se dostal o mnoho později. V době květu se velmi podobá jírovci pavia, liší se však jarní podobou. Pomalu rostoucí a kompaktní odrůda Induta zaujme listy rašícími ve výrazně bronzovém odstínu.

Na podzim se jejich zbarvení navíc od středně zelené mění na jasně žlutou. Barevná paleta v průběhu sezony je u tohoto druhu opravdu velmi proměnlivá, na což poukazuje i druhový název. Také tento jírovec se roubuje, a výška stromku pak závisí na výšce naroubování. Dalším ze zajímavých zahradních druhů s trubičkovými květy a zkrácenými hrozny je jírovec žlutý (Aesculus flava) a jírovec lysý (Aesculus glabra). Také tyto druhy pocházejí z amerického kontinentu a nároky se příliš neliší od častěji vysazovaného jírovce pleťového. Nabízejí je na dřeviny specializovaná zahradnictví.

Pěstování

Ačkoli jírovce nejsou jinak zvlášť náročné, nejkrásnější budou, pokud jim dopřejete hlubokou, kvalitní a na živiny bohatou půdu. Nesmí být suchá, pak málo kvetou, neměla by však být ani trvale přemokřená. Jírovce jsou poměrně tolerantní i k pH půdy, zvládnou mírně kyselou i zásaditou. Splňují i nároky naší oblasti na mrazuvzdornost, odolají i krátkodobé teplotě – 30 °C. U většiny druhů je podmínkou dostatečné oslunění, u vzrůstných druhů samozřejmě i prostor. V zahradách se takoví obři pěstuji jen jako solitéry.

Co se sazeničkami jahodníků, až zapustí kořeny, a proč je právě na podzim dobré jahodníky namnožit? To všechno se dozvíte v podcastu přímo ZDE:

Související články

Zdroj: časopis Receptář