Mezi nejznámější léčivé rostliny patří jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Znali ho již starověcí lékaři. Užívá se při onemocněních dýchacích cest, zejména při silném zahlenění, kašli, astmatu. Bývá součástí protichřipkových bylinných čajových směsí. Pročišťuje krev, plíce a žaludek. Doporučuje se i k léčbě zánětlivých procesů ve střevech a na žaludeční vředy.
Jitrocel řečený ranocel
Listy se sbírají od jara do přelomu srpna a září za suchého počasí Suší se v tenké vrstvě na vzdušném místě, na slunci nebo v troubě či sušičce při teplotě do 40 °C. Listy nesmí zčernat ani se zapařit.
Obklady z listů
Na venkově byly čerstvě rozmačkané listy jitrocele oblíbeným prostředkem na rány: Mezi četnými lidovými názvy jitrocele se objevuje také ranocel či hojílek. Listy jitrocele se vkládaly do bot jako prostředek proti odřeným nohám a puchýřům.
Rozmačkané čerstvé listy mohou napomoci při hojení zanícených ran a spálenin, při odeznění otoku po hmyzím bodnutí apod. Čerstvé listy jitrocele umyjeme, abychom snížili riziko druhotné infekce, a válečkem rozválíme na kaši. Přiložíme na postižené místo, zakryjeme mikrotenovým sáčkem a zavážeme.
Čaj proti bronchitidě
Do šálku studené vody dáme proužek citronu a vrchovatou lžičku kandysového cukru. Přivedeme k varu a necháme 4krát až 5krát vzkypět. Pak odstavíme, do horké vody nasypeme vrchovatou lžičku směsi sušených jitrocelových listů a natě mateřídoušky. Byliny necháme několik minut vylouhovat. Přecedíme a pijeme teplé. Při těžším průběhu čaj připravujeme až 5krát denně.
Jitrocelový sirup
Výborný preventivní prostředek proti katarům horních cest dýchacích získáme ze čtyř hrstí jitrocelových listů, které umeleme na masovém strojku. Do vzniklé kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g medu. Za stálého míchání vaříme na mírném ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, kterou ještě horkou nalijeme do lahví a po vychladnutí uložíme do chladničky.
Nebo: Opláchnuté listy jitrocele ukládáme s cukrem střídavě po vrstvách do čtyřlitrové láhve a vše silně stlačíme. Následující dny vrstvy doplňujeme až je láhev plná, poté ji dobře převážeme pergamenovým papírem. Na chráněném místě na zahradě vykopeme jamku a láhev do ní vložíme. Na ni položíme desku, zatížíme ji kamenem a zasypeme zemí. Stálá teplota v zemi přispívá k pozvolnému kvašení cukru, který s listy jitrocele vytvoří sirup. Po třech měsících láhve vyjmeme ze země, šťávu vylisujeme, převaříme, naplníme do menších lahví a dobře uzavřeme. Nemáme-li možnost láhev zakopat, necháme ji na teplém místě, dokud se nevytvoří sirup. Ten převaříme, nalijeme do lahví a uskladníme v chladu.
Jiřina Blažejová, Luka
Foto Shutterstock