obrázek z archivu ireceptar.cz

Jmelí léčivé i jedovaté, legendami opředené

Jmelí ve vánoční výzdobě nemůže chybět. Váže se k němu spousta pověstí, mýtů a legend. Má zajímavý způsob života i rozmnožování. Je léčivé i jedovaté, používané v moderní medicíně i léčitelství.

Jmelí do domu přináší štěstí, odvahu a lásku. Ale prý jen tomu, kdo je jmelím obdarován a ne kdo si je sám koupí. Jmelí nechybí ani v klasické květomluvě, v níž znamená “spolu našli jsme štěstí“. Pod snítkou jmelí se můžete zcela beztrestně s kýmkoliv líbat. Ale pozor – platí to jen o Štědrém dnu.

Podle jedné legendy bylo jmelí kdysi stromem, z něhož Josef vyřezal kolébku pro Ježíška, po třiatřiceti letech pak strom porazili Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se hanbou zmenšil v malé keříky, které jsou nuceny žít z jiných stromů. Zahrnuje však dobrem všechny, kdož pod ním projdou.

lakované vánoční jmelílakované vánoční jmelíAutor: Archiv ireceptar.cz

Jmelí nebo ochmet?

Jmelí, stálezelený poloparazitický keřík, roste na jehličnatých a listnatých dřevinách celého světa. Ve střední Evropě se objevuje především na akátech, lípách, habrech, jasanech, javorech, jeřábech, topolech, vrbách, borovicích a jedlích, ojediněle i na smrcích. Jmelí můžeme najít na jabloních, vzácněji na ořešácích a meruňkách. Ve světě existuje asi 100 botanických druhů jmelí, z nichž u nás roste pouze jmelí bílé (Viscum album).

Především v teplejších oblastech mírného klimatického pásu roste i blízký příbuzný jmelí − ochmet evropský (Loranthus europaeus). Stejně jako jmelí patří do čeledi ochmetovitých (Loranthaceae). Vyskytuje se především na dubech. Místo jmelí jej však o Vánocích používat nelze, na zimu mu opadávají listy.

Jmelí léčivé i jedovaté

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Tato všestranná léčivka je však současně rostlinou poměrně silně jedovatou. Proto jakémukoliv používání jmelí musí předcházet konzultace s lékařem. Nejjedovatější je jmelí rostoucí na topolech, a proto se ve farmacii nepoužívá.

Jmelí je rostlina odedávna využívaná k léčení. Obsahuje glykoproteidy, peptidické toxiny (především viscotoxin, který se skládá z více než 40 aminokyselin), vodorozpustné polysacharidy (hlavně polygalaktunoráty a flavoniny), alkaloidy, cholin, acetylcholin, histamin, organické kyseliny, triterpeny, fenylové sloučeniny a řadu dalších látek.

Zajímavé je, že jednotlivé rostliny jmelí mají různý obsah látek podle toho, na jakém stromě rostou. Dál záleží i na době sběru: nejvíce účinných  látek má jmelí sbírané v březnu, listopadu a prosinci.

jmelíjmelíAutor: Archiv ireceptar.cz

Jmelí se používá i v současné medicíně:

  • ke snížení krevního tlaku (rozšiřuje vlásečnice)
  • proti arterioskleróze
  • proti poruchám vegetativního nervového systému
  • k podpůrné léčbě některých nádorových onemocnění

Jmelí jsou v lidovém léčitelství připisovány i mnohé další léčebné účinky:

  • obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

    Jmelí se nesmí užívat při nedostatečné činnosti srdce a ledvin

    Působí močopudně.
  • Tlumí bolesti hlavy, závratě, pocity návalu krve do hlavy (zejména v klimakteriu).
  • Reguluje vylučování žluči a ovlivňuje činnost slinivky břišní.
  • Má protirevmatické účinky.
  • Potlačuje zvýšenou činnost štítné žlázy.
  • Udržuje čilost, pomáhá při tělesném a duševním přetížení, hučení v uších, mírní příznaky stáří.
  • Zastavuje krvácení.
  • Omezuje výskyt křečových žil nebo bércových vředů.
  • V minulosti bylo jmelí doporučováno též proti moru a syfilisu.

Jmelí pomáhá proti lupům

V kosmetice se výtažky z jmelí uplatňují v krémech a emulzích určených ke zklidnění podrážděné citlivé kůže a proti nadměrné tvorbě lupů. Komplex účinných látek obsažených ve jmelí působí na pokožku těla i hlavy opravdu blahodárně.

Neobyčejný život jmelí

Jmelí kvete v březnu a v dubnu nevýraznými květy. Protože je to rostlina dvoudomá, krásné bílé plody (bobule), někomu připomínající perly, najdeme jen na samičích keříčcích. Uvnitř bobulí jsou v silně lepkavé dužnině semena. Latinský název jmelí Viscum znamená lepidlo. Díky lepu se semena velmi snadno přilepí na nové větve a stromy poté, co je sem prostřednictvím trusu přenesou ptáci, především drozdi a brkoslavové. Proti jmelí naši předci, kromě mnoha jiných jmen, nazývali lepiňákem.

Po vyklíčení mladé kořínky rozpouštějí buňky stromů a pronikají do kůry a do dřeva. Pomocí tzv. haustorií se napojují na cévní systém stromů a čerpají z nich vodu a v ní rozpuštěné látky. Jmelí se tak stává poloparazitem. Není však úplným parazitem, protože obsahuje chlorofyl (je zelené) a je proto schopno fotosyntézy, díky níž si samo vyrábí ostatní potřebné látky. Přesto jsou stromy silněji napadené jmelím oslabené a tím náchylnější vůči chorobám, škůdcům i průmyslovým exhalacím. U velmi silně napadených stromů odumírají větve. Jmelí také znehodnocuje dřevo určené pro další zpracování.

jmelí na stromějmelí na stroměAutor: Archiv ireceptar.cz

Podle velikosti keřů, které mohou dosahovat v průměru i přes jeden metr, lze usuzovat na jejich stáří, neboť každý rok prýty jmelí narostou jen o jeden článek s jednou dvojicí listů.

Škodí jmelí na zahradě?

Keříky jmelí na jabloních především zahušťují koruny a tím přispívají k vytváření podmínek vhodných pro vznik různých houbových chorob, jako jsou strupovitost, moniliová hniloba, nektriová rakovina,  mušincovitost či sazovitost jablek.

Kouzla a čáry

Pro své účinky i nezvyklý způsob růstu je jmelí po tisíciletí považováno za kouzelnou rostlinu. Takovou pověst si vydobylo u mnoha kmenů a národů:

  • Staroindické básně se o něm zmiňují jako o „kouzelném proutí“.
  • Keltští kněží (druidové) používali jmelí nejen jako lék proti otravám či neplodnosti, ale zažehnávali jím války, hladomory, krupobití i zlé duchy či vlkodlaky. Protože jmelí utínali zlatými srpy, dodnes se zachovala tradice ho pozlacovat.
  • V antice mělo jmelí otvírat brány do podsvětí, proto se kladlo do hrobů.
  • Pohanští Slované nazývali jmelí „metlou duchů“ a odháněli jím nemoci i uřknutí, zloděje i zlé duchy a dokonce jím odvraceli i požáry.
  • V Itálii se tradovalo, že žena, která nosí kousek jmelí u sebe, má naději počít. V jiných zemích se ze stejných důvodů jmelí dává do vína.
  • Ovšem indiánské ženy jmelí používají ze zcela opačných důvodů – jako antikoncepci nebo prostředek vyvolávající potraty.
  • Staří Galové věřili, že elixír ze jmelí jim dodává nadpřirozenou sílu.