Klívie, také řemenatka suříková neboli oranžová (Clivia miniata) je půvabná pokojová rostlina původem z jihovýchodní Afriky. Rod Clivia získal v roce 1828 jméno na počest vévodkyně Charlotte Florentie Clive (1787-1866), guvernantky pozdější britské královny Victorie a v neposlední řadě také první evropské pěstitelky těchto rostlin. Český lidový název řemenatka vychází ze vzhledu listů. Přes léto můžeme klívie letnit na zahradě, ale na zimu ji opět přemisťujeme do bezmrazých prostor. Kvetení ovlivňují ponejvíce teploty v zimním období. Při správném pěstování patří klívie mezi dlouhověké pokojové rostliny, růst a kvést může až 50 let.

Starší rostliny bohatě kvetou

Klívie poprvé kvetou ve věku 3-5 let. Dekorativní rostliny, k nimž patří i klívie, se těší zájmu pěstitelů, neboť i po odkvětu nabídnou zajímavé výrazné listy. U klívie jsou široké 3-6 cm a ve svém středu chrání dlouhý tlustý stvol, na němž na jaře rozvine klívie své oranžové nebo žluté květy. Žluté květy nabídne varieta „citrina“. U starších rostlin může vzniknout na jednom stvolu dokonce až 30 květních poupat. Šlechtitelé ale neustále pracují na vývoji těchto rostlin a vyšlechtili celou řadu kříženců, kteří mají svůj původ převážně v Japonsku. Kříženci se mohou pochlubit různou velikostí i barvou květů, například bílo-zelenou. Existují i kultivary s panašovanými listy.

V létě můžeme klívie letnit

Lehce stíněné a chráněné místo na zahradě je přes léto pro klívii to pravé. Ideální jsou pro ni teploty pohybující se mezi 16-18 °C. Ale neměli bychom zapomenout na hojnou a pravidelnou zálivku a jednou za týden přihnojování. Zaprášené listy občas umyjeme.

Zimní péče o klívii

V zimě klívii zaléváme jen mírně. Až od ledna můžeme zálivku zesílit. V tomto období klívie vyžaduje teploty okolo 8-15 °C. I když ji můžeme pěstovat i při běžných pokojových teplotách, bývají právě vyšší teploty v zimním období příčinou, proč nekvete.

Jak často klívie přesazovat?

Mladší rostliny můžeme přesazovat každoročně, starší jednou za tři až čtyři roky, nejlépe na jaře, po odkvětu. Nádobu volíme jen nepatrně větší. Dbáme na to, abychom při přesazování nepoškodili kořeny. Poškozené kořeny často začnou zahnívat. Ideální půdní směs pro klívie je složená z listovky, drnovky a pařeništní zeminy, a to v poměru 1:1:1.

3 způsoby množení

Nejsnadnějším způsobem množení klívií je dělení trsů při přesazování. Hojně se využívá také kořenových výmladků (oddělků). Pro množení se hodí výmladky se čtyřmi až pěti listy a vlastními kořínky. Množení ze semen je v domácích podmínkách poměrně zdlouhavé, ale možné.

Další péče o klívii

Po odkvětu rostlinám opatrně odřízneme květní stvol. Po opadaných květech na stvolu zůstávají semena, která by rostlinu zbytečně vysilovala. Někdy spodní listy rostlin zežloutnou a začnou sesychat. Ty potom můžeme opatrně odstranit. Rozhodně není problém, pokud se kořeny u klívií začnou drát na povrch zeminy v květináči. Obvykle změní směr růstu a zase začnou do zeminy vrůstat. Pokud však kořeny přelézají okraj květináče, rostlinu přesadíme.

Klívie mohou ohrozit děti i domácí mazlíčky

Vzhledem k tomu, že rod Clivia patří do čeledi amarylkovitých, není divu, že se jedná o jedovaté rostliny. Nejčastěji se pěstuje Clivia miniata, další druhy (Clivia nobilis, Clivia caulescens a Clivia gardenii) se pěstují vzácněji. Jedovaté jsou všechny druhy, a to celé rostliny. Obsahují totiž celou řadu vysoce toxických alkaloidů. Zvlášť velký pozor bychom měli dávat na dozrávající semena. Po opylení vzniká ze semeníku dužnaté oplodí bobule, která mění svou barvu v závislosti na stupni zralosti, od zelené po jasně červenou. Kulovitá až vejčitá bobule dozrává šest až sedm měsíců a obsahuje až patnáct semen. V domácnostech jsou nejvíce ohroženy touto rostlinou kočky. Zvážit pěstování této rostliny bychom měli také v bytech, kde se pohybují malé děti nebo domácí mazlíčci. Ovšem v minulosti je domorodci užívali jako léčivé rostliny, především proti hadímu uštknutí, bolesti nebo horečce.