Kozí brada pórolistá (Tragopogon porrifolius) je dvouletý druh zeleniny. Označuje se také jako ovesný kořen, salsify či salsifis. Prvním rokem vytváří jedlý kořen, který přezimuje a druhým rokem jde do květu a přináší semena. Co do nároků je kozobrada asi nejvíce podobná černému kořeni. Prvním rokem ji sejeme na jaře v dubnu do hluboce prokypřené půdy nebo do hrůbků, aby se kořeny nerušeně vyvíjely a byly rovné, nerozvětvené.
Na osivo ji můžeme přezimovat venku na záhoně, nebo kořeny uložíme ve sklepě do písku jako jinou kořenovou zeleninu. Každý způsob má svá rizika; u venku ponechaných kořenů může přes zimu část úrody zkonzumovat hryzec, u založení ve sklepě se mohou objevit skládkové choroby.
Užitečné pestřenky na květu kozí brady
Květy pro pestřenky a včely samotářky
Kozí brada vytváří pevné květní stonky, které nepoléhají a není tedy potřeba přidávat semenicím žádnou oporu. Květy rozkvétají postupně, kvetou dopoledne a jsou nádherně modrofialové. Rostlina kvete dlouho (u nás na Gengelu i po několik týdnů) a záhonek kozí brady na semeno je ozdobou osivářské zahrádky. Na své si přijde i užitečný hmyz, protože květy rády navštěvují pestřenky i drobné včely samotářky, které zde nalézají svou potravu. Semenařením tohoto zapomenutého druhu tedy podporujeme i užitečný hmyz.
Uzrálé květy se přeměňují do podoby ochmýřené koule a vypadají podobně jako velká pampeliška. A to je také ideální čas na sklizeň semínek, protože ponecháme-li rozevřené úbory na rostlině déle, pak je snadno rozfouká vítr, rozpadnou se nám a žádné semeno nesklidíme.
Zralá semena ovesného kořene připravená k ulétnutí
Postupná sklizeň semen
Sběr semen je nutno dělat opakovaně tak, jak se koule se chmýřím objevují. Sklízíme tak, že květní stonek uchopíme jednou rukou a druhou odstřihneme stopku s chmýřím zahradními nůžkami. Odstřižené ochmýřené koule dáme do nádoby a dosušíme pod střechou v průvanu na suchém místě, např. na bedničce vyložené papírem. Sběry podle gengelských zkušeností opakujeme podle průběhu počasí např. každý druhý či třetí den. Sbíráme v průběhu dne, kdy jsou květy otevřené, na noc se zavírají. Osivaření kozí brady vyžaduje trpělivost a je příkladem semenářské kultury s postupnou sklizní.
Doschlá semena vytřeme rukama, čímž oddělíme od vlastních semen zbytky chmýří a na sítech a vyfouknutím osivo dočistíme. Při extenzivním pěstování můžeme, někdy i nezáměrně, udělat samovýsev. Semeno, které jsme nestihli sklidit, má stejně jak pampeliška „padáček“ a může být větrem zaváto i dost daleko. Rostliny pak najdeme na zahrádce po čase na různých neočekávaných místech.
Kozí brada je semenářsky cizosprašná, na osivo pěstujeme vždy jen jednu odrůdu. Nebezpečí křížení je u ní ovšem zanedbatelné, protože se pěstuje velmi málo, křížení se tedy prakticky nemusíme obávat. Semeno je dosti velké, podlouhlé a podržuje svou klíčivost za dobrých podmínek až 4-5 let, případně i více.
Kozí brada pórolistá (Tragopogon porrifolius)
Jarní výsadba
Výsadbu kořenů pro vypěstování semenic provedeme brzy na jaře, v březnu, podobně jako u jiných dvouletých druhů.
Přezimované kořeny vysazujeme do většího sponu než v prvním roce, tedy asi 40x40 cm, protože kvetoucí rostlina je vysoká a mohutná, dorůstá výšky zhruba 1-1,5 m i více a dle poskytnutého prostoru a podmínek se bohatě větví.
Před jarní výsadbou (i pokud jsme přezimovali na původním stanovišti) vždy uděláme výběr kořenů. Na semeno použijeme kořeny pěkné, hladké, nerozvětvené, rovné, dobře vyvinuté, s nepoškozeným srdéčkem, zdravé. Sázíme opět do půdy prokypřené, asi tak hluboko jak rostly v prvním roce; půdu kolem kořenů dobře utlačíme. Po výsadbě vyžadují jen okopávku a odplevelování než rostliny zmohutní, za sucha je ku prospěchu zálivka.
