Ivana Jongepierová
RNDr. Ivana Jongepierová se v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Bílé Karpaty zabývá údržbou a obnovou travních porostů již od roku 1986, takže se dá s nadsázkou říci, že tam zná každou louku i rostlinu. A právě v Bílých Karpatech je květnatých luk několik tisíc hektarů a od roku 1999 zde bylo regionální semennou směsí s bylinami obnoveno přes 600 hektarů. S tvorbou a péčí o louky plné květin má tedy tato botanička zkušeností na rozdávání.
Co byste poradila člověku, který by chtěl mít na své zahradě místo trávníku pestrobarevnou květinovou louku?
Především bych ho pochválila, že je to výborný nápad. Donedávna totiž patřil krátce střižený trávník ke každé chatě či chalupě téměř automaticky. Ale časy se mění a při tvorbě zahrad se objevují a prosazují úplně jiné trendy - a květnaté louky jsou jedním z nich. Platí to především v západní části Evropy, kde se květnaté louky stávají součástí veřejného prostoru. A také u nás jim osvícenější obce i majitelé zahrad dávají přednost před trávníky čím dál častěji. A víte proč?
Vyšší počet rostlin, především jetelovin a dalších bylin, poskytuje potravu nejen motýlům, včelám a čmelákům, ale i mnoha dalším druhům hmyzu. I malý kvetoucí ostrov tak může zmírnit pokles diverzity rostlin i živočichů, a více opylovačů zlepší úrodu vaší zahrádky.
Protože květnatá louka nevyžaduje tolik péče jako trávník - stačí ji kosit jednou nebo dvakrát ročně - můžeme ušetřený čas využít na jiné práce nebo třeba na pozorování motýlů. Vyšší porost v období sucha také méně vysychá, a půda je tak schopná lépe zachytit srážky.
Jetel poskytuje potravu mnohým motýlům, včetně velmi vzácného modráska jetelového
Jak tedy přesně postupovat při tvorbě květnaté louky?
V první řadě je třeba si uvědomit, že zakládání květnaté louky je běh na dlouhou trať - trvá několik let, většinou nejméně čtyři, než všechny vyseté druhy vykvetou. A v dalších letech se porost mění v závislosti na počasí, termínu sečí i následné kolonizaci dalšími nevysetými druhy z okolí.
Při výběru druhů rostlin, které chceme na louce mít, můžeme postupovat dvěma způsoby. Samozřejmě nejjednodušší je sáhnout po tom, co se nabízí na trhu a koupit si pytlíček osivové směsi např. Motýlí louka, Zámecká louka či Kopretinová louka. U nás nabízejí tyto směsi především dvě firmy, Planta Naturalis Markvartice a Agrostis Trávníky Rousínov. Třeba v Plantě Naturalis Markvartice mají tisíc druhů sesbíraných po celé republice, ale regionální směsi nedělají. Na rozdíl od firem v Německu, které je rozděleno na 22 regionů, kde v každém mají vlastní osivo, u nás zájem výrobců není.
Jaká je alternativa?
Já osobně jsem zastáncem dodržování regionality, to znamená vysévat semena získaná z blízkého okolí. Sběrem těchto semen získáme ekotypy, které jsou lépe přizpůsobené místním podmínkám, a je tak větší naděje, že vyklíčí a v porostu se udrží. Dokonce bych řekla, že se z toho může stát docela zajímavý koníček - pátrat po kytkách, které rostou v okolí a postupně si jejich semena nosit na tu svoji loučku, může být zábavné. Prosím ale rostliny nevyrývat a už vůbec ne ty chráněné.
V případě, že máme na zahradě zatím jen holou půdu a v bezprostředním okolí louku bohatou na rostlinné druhy, můžeme práci se založením louky ponechat na přírodě, která udělá výběr vhodných druhů za vás. Je to ale hodně velká zkouška trpělivosti, trvající deset i více let.
Takových zahrad ale asi moc nebude, spíš si lidé budou muset na louku přinést luční druhy sami. Jak to udělat?
Pokud je tedy blízko nějaká přírodní loučka, tak ji pokosíme v době, kdy jsou zralá semena druhů, které bychom chtěli na loučce mít. A okamžitě po pokosení toto tzv. zelené seno přeneseme na naši plochu holé půdy a nasteleme ji ve vrstvě asi 5 cm. (Určitě tuto hmotu nenecháme uschnout na původní louce - semínka by vypadala tam.) V průběhu dosychání seno na naší budoucí louce dozraje, a během zimy se samo rozloží a semínka se dostanou na povrch půdy, kde začnou klíčit.
Pokud chceme jen doset některé byliny do stávajícího trávníku, je nutné plochu narušit hráběmi a semena pohodit na tato místa.
Vždy však při tom máme na paměti, že nepěstujeme ředkvičky - některé druhy vyklíčí třeba až za dva roky.
Veřejná zeleň ve Veselí
Nehrozí, že budoucí loučka mezitím místo květin zaroste plevelem?
První rok tam samozřejmě budou, ale když je posečeme - raději výše, abychom nepoškodili klíčící semenáčky -, tak se postupně prosadí vyseté rostliny. Louka se prostě tvoří dlouhodobě.
Další kouzlo květnatých luk spočívá i v tom, že nejprve si třeba můžeme vytvořit jen jakýsi základ z 20 druhů a k nim postupně přidávat další druhy z okolí.
Vy sama máte na své zahradě také takovou louku?
Ano. Do původního trávníku jsem jen po mechanickém narušení hráběmi vysela vybrané druhy. Po několika letech zde rozkvétají kopretiny, vičence, chrpy a mnohé další květiny.
Má květinová louka nějaké zvláštní požadavky na kvalitu půdy?
Jestliže tam chci mít byliny, tak je velice důležité, aby půda nebyla hnojená, lepší je chudší a sušší.
Můžeme po květnaté louce chodit?
Určitě je z mnoha důvodů na sešlapávaná místa lepší klasický trávník, který obsahuje vybrané druhy trav, snášející tuto zátěž. Po květnaté louce se moc dobře nechodí, navíc když se pošlape, tak se hůře kosí.
Zahradu lze také koncipovat tak, že na námi více používané části je tradiční trávník a na té méně používané louka. Ideální je mít květnatou louky v sadu, kam chodíme hlavně až na podzim, luční byliny také podporují v sadu potřebné čmeláky a další opylovače.
Nějakou péči ale louka přece jen potřebuje?
Samozřejmě, minimálně jedna seč ročně je nezbytná. Termín záleží především na typu louky a nadmořské výšce. Můžeme se řídit i historicky uváděnou obvyklou dobou senoseče. Pokud louku zakládáme na orné půdě, tak jsem si původně myslela, že bychom měli kosit až tehdy, kdy jsou byliny odkvetlé a mají zralá semínka, abychom podpořili jejich další šíření. Pak jsme ale zjistili, že větší pokryvnost bylin mají ty porosty, které jsou koseny dříve, už na přelomu května a června. Což je ovšem zkušenost z Bílých Karpat, ve vyšších polohách se bude sekat později.
Zapojený květnatý porost není třeba zalévat. Snad jen při jeho zakládání, pokud je sucho, a my chceme urychlit klíčení semen a jejich vzcházení.
Jaké bývá druhové složení luk?
To záleží na spoustě okolností – zda jde o výslunnou suchou jižní stráň, nebo podmáčenou plochu v údolí, důležitá je také nadmořská výška a typ půdy – zahrádkářům určitě není třeba vysvětlovat rozdíly mezi půdou zásaditou, kyselou, písčitou či jílovitou. I když vysejeme stejnou směs na různé lokality, bude výsledná louka vypadat trochu jinak, každá je originální. Obecně ale platí, že zhruba polovinu budou tvořit traviny, druhou polovinu byliny.
Výrobci většinou dávají do směsí travin méně, protože si myslí, že by potlačily byliny, které jsou na pěstování mnohem náročnější. Ale my jsme s tím dělali pokusy a v průběhu několika let se pokryvnost trav a bylin upravila na poměr 60:40.
Kopretina bílá
Lze doporučit do některých poloh či míst konkrétní druhy?
Neexistuje jedna směs, která by byla použitelná na celém území naší republiky. Každá oblast má své specifické podmínky, jak jsem již vysvětlovala výše. Vhodné je použití několika druhů jetelovin – jetele, vikve, hrachory a dalších lučních druhů, jako jsou kopretiny, zvonky, chrpy… Zahrádkáři mají často tendenci si dovézt druhy odkudkoliv a pak se diví, že jim to tam neroste; nebo si dokonce zavlečou na zahradu něco, co se začne šířit do okolí - viz známý případ bolševníku.
V Bílých Karpatech rostou v květnatých loukách i orchideje…
Ty ale do květinové louky doporučovat nelze, a to nejen proto, že se jedná o chráněné druhy. Prostě to nefunguje. Orchideje rovněž potřebují ke klíčení soužití s houbovými vlákny. Mimochodem i proto jsou ukazatelem čistoty a kvality přírody. Toto soužití je totiž velmi citlivé na jakékoliv změny prostředí, což je také hlavní důvod mizení orchidejí z volné přírody.
