Rostlinám, které můžeme s úspěchem sušit, se lidově říká slaměnky. Tyto rostliny si zachovají tvar a barvu květu i po usušení. Slaměnka listnatá (Helichrysum bracteatum), která dala název této skupině, pochází z Austrálie, kde roste jako trvalka. U nás ji řadíme mezi letničky a pěstujeme ji hlavně pro pestrobarevné květy, které se dají výborně sušit. Řežeme je ne zcela rozvité, jinak by se po usušení rozpadaly. Jednotlivé květy se pak používají nejčastěji do dušičkových věnečků, květy s částí lodyhy můžeme použít v nejrůznějších suchých kyticích. Slaměnky mají tu výbornou vlastnost, že usušený květ je prakticky k nerozeznání od květu na rostlině.

Dalším druhem vhodným ke sušení je statice (Limonium sinuata), která pochází ze Středomoří. U ní sušíme celé květenství; svojí barevností nás zaujme její vytrvalý kalich, který může mít barvu modrou, růžovou nebo třeba bílou. Koruna statice, která je u většiny květin výrazná, je spíše drobná, bílá a opadavá. U nás se tato letnička používá po usušení do vazby, a proto byly vyšlechtěny vynikající odrůdy s názvy Věncovka, Smaragd, Spinel atd. Tyto odrůdy se odlišují od většiny světového sortimentu, který je určen spíše k řezu do kytic v čerstvém stavu. České odrůdy mají velké a husté květenství, kterému se v zahradnické hantýrce říká kartáček. Při vazbě věnečků na hrob se pak pokládají jednotlivá usušená květenství vedle sebe, a když je kartáček mohutný, jde práce rychle od ruky.

Nejen na Dušičky

Sušené květiny však nejsou určeny jen k přípravě dušičkové vazby, jejich použití je mnohem širší. Optimálním místem pro aranžmá ze sušených květin jsou například prostory s nedostatkem světla, jako jsou třeba chodby, nebo tmavá místa v rozích místností, vhodné jsou rovněž nepravidelně využívané objekty typu chat a chalup. Především při jejich výzdobě můžeme nejvíce pustit fantazii z uzdy a pokusit se usušit i nejrůznější trvalky, trávy a plevelné rostliny.

Bodláky jako štětka obecná (Dipsacus) a štětka soukenická jsou tipem na jistotu. Po usušení se dají i barvit. Oblíbená je třeba máčka polní (Eryngium campestre), nebo na mnoha místech zplaněný bělotrn modrý (Echinops ritro). Dalším adeptem je vratič obecný (Tanacetum vulgare) a různá květenství trav.

Sušit se nemusí jen květy; například řada letniček, jako třeba černucha (Nigella) nebo mák (Papaver), má zajímavé semeníky. Ze zahradních druhů jsou neokoukané sušené rostliny starčeku přímořského (Senecio cineraria), které si podrží svoji nádhernou stříbřitou barvu. Tento materiál se výborně hodí jako výplň do různých aranžmá. Zajímavé na sušení jsou i třapatky (Rudbeckia), které mají pevnou stopku, a tak se nám někdy podaří usušit odrůdy s menším květem i ve váze bez vody. Zajímavý aranžérský materiál získáme, když květům otrháme okvětní plátky a zůstane jen výrazný střed květu. Aranžmá ze sušených květin se výborně vyjímá v různých rustikálních nádobách typu keramických zeláků, krajáčů na mléko atd. Aby v nich stonky rostlin při aranžování dobře držely, můžeme do nich vložit aranžovací hmotu nebo do koule zmačkané králíkářské pletivo.

Pozor, prach

Květiny máme sušit v temné, dobře větrané prostoře. Výborná je třeba půda, kde napneme provazy jako na věšení prádla. Věšet je potřeba rostliny proto, aby se jim při sušení nepokroutily stonky. Jednotlivé rostliny dáváme do svazečků, přičemž konce stonků svážeme gumičkou. Ta má ve srovnání s provázkem tu výhodu, že když stonky zmenší usušením svůj průměr, svazeček se nerozpadne. Jednotlivé svazky věšíme na šňůry pomocí háčků ve tvaru S, které si snadno vyrobíme ze silnějšího drátu.

Největším nepřítelem sušených květin je prach. Proto musíme aranžmá ze suchých květin v interiéru občas obměnit. Čerstvě usušené rostliny opatrně ukládáme do krabic a přikryjeme papírem, aby se na ně neprášilo. Někteří profesionální pěstitelé slaměnky síří, aby sytá barva květů vydržela déle. Svazky zavěsí do dobře utěsněné bedny, na jejíž dno vloží několik zapálených sirných pásků. Tuto operaci doporučujeme provádět pouze na dobře větraném místě za dodržení všech bezpečnostních pokynů pro práci se sirnými knoty. Dříve se slaměnky dokonce máčely i do zředěného roztoku kyseliny dusičné se stejným cílem, ustálení barev, především červených odstínů. To však v domácích podmínkách nedoporučujeme zkoušet.

A pak už jen stačí zhmotnit své představy a radovat se z pestrých barev léta které jsme si uchovali usušením „slaměnek“.