růží bedrníkolistou (Rosa spinosissima, syn. R. pimpinellifolia) se na obyčejné procházce naší přírodou sotva setkáte, pokud ovšem nezamíříte na zvláště teplá a suchá místa jižní Moravy. Tam někde, na okraji vinohradu, roste jen do výšky metru hustý keř. Podle více znaků ho lze dobře rozlišit od jiných druhů růží, které se u nás vyskytují, zejména od všudypřítomné růže šípkové.

Kde všude roste?

Areál výskytu růže bedrníkolisté je rozsáhlý a neobvyklý. Začíná na pobřeží Islandu. Je to jediná divoce rostoucí růže na tomto ostrově. Dále se druh vyskytuje v celém Irsku a Velké Británii. V kontinentální Evropě začíná areál ve východním Španělsku, růže roste na většině území Francie, v západním Švýcarsku a v Německu. V Alpách roste vzácně, ale uvádí se výskyt až do výšky 2000 metrů. Provází pobřeží Belgie, Nizozemska, Dánska a zasahuje až do Norska. Také se roztroušeně vyskytuje v Itálii, na Balkáně a Ukrajině. Roste ve východním Rakousku a západním Maďarsku.

V severozápadní Evropě se vyskytuje růže bedrníkolistá zejména při pobřeží. Zde je klima velmi deštivé, s vysokou vlhkostí vzduchu, bez velkých zimních mrazů. Ve střední Evropě roste v naprosto odlišném prostředí, tedy na suchých výslunných místech. Druh je vysloveně teplomilný, ovšem silné mrazy snáší dobře. Ostrůvkovitě pak areál pokračuje na východ přes Altaj, Mongolsko a Čínu až do Koreje. Přičiněním člověka se růže bedrníkolistá dostala na východ USA a Kanady a také až na Nový Zéland.

Vzácná a ohrožená

Na Moravě se tato růže vyskytuje velmi roztroušeně jižně od Třebíče, Brna a Prostějova. Znám ji z Dunajovických kopců u Mikulova, z Pouzdřan nedaleko Hustopečí u Brna a z okolí Moravského Krumlova. Patří k silně ohroženým druhům květeny ČR. Na Slovensku je růže uváděna roztroušeně z jižní a východní části, ojediněle i ze středního Slovenska. Lokality jsou hlavně Burda u Štúrova, Zobor u Nitry, Děvínská Kobyla u Bratislavy a Slovenský kras.

Vyskytuje se na svazích, ve skalních štěrbinách a sutích, na mezích, a opuštěných terasách. Upřednostňuje spraše a vápenité půdy. Na vhodném stanovišti dokáže dlouhodobě vzdorovat konkurenčním rostlinám.

Poznáte ji podle listu

Do okolí se růže bedrníkolistá mírně šíří podzemními výběžky. Vytváří tak plochu polykormonů – růstovou formu s několika oddělenými nadzemními částmi, které ale vyrůstají z jediného podzemního systému, kde vzájemně hustě prorůstají jednotlivé rostliny a jejich počet se nedá určit. Při porovnání s jinými růžemi jsou jejich větvičky poměrně slabé. Charakteristické pro tuto růži jsou velmi početné, avšak jemné, vždy přímé ostny. Lichozpeřené listy jsou nejčastěji devítičetné. Znamená to, že proti sobě stojí čtyři páry lístků, devátý pak list zakončuje. Podle tohoto uspořádání listu se dá růže bedrníkolistá dobře rozlišit, protože jiné růže bývají nejčastěji jen pětičetné.

Bílé květy, černé šípky

Kvetení nastává v polovině května, tedy asi tři týdny před květem nejranějších záhonových šlechtěných růží. Původní rostliny mají čistě, přímo křídově, bílé květy, jen na bázi u prašníků někdy nažloutlé. Jejich velikost je 5 cm, květ jednoduchého uspořádání má 5 korunních plátků. Úzké zelené kališní lístky jsou po odkvětu vztyčené. K podzimu jsou porosty růže bedrníkolisté rozpoznatelné už na velkou vzdálenost. Jednak pro výrazně rezavé listy, jednak pro kulaté či mírně zploštělé šípky 6 až 10 mm velké, které jsou přímo uhlově černé. Je to další velká zvláštnost této růže. V kultuře je botanický druh uváděn od 16. století, ale nikdy se moc nepěstoval.    

Růže do přírodních zahrad, kterou milují včely

Růže bedrníkolistá je při pěstování velmi nenáročná, vyžaduje ovšem slunce. Musíte také počítat s mírným rozrůstáním. Hodí se do přírodních zahrad a parků, do rozsáhlejších skalek či na svahy. Dobře vypadá zejména při osazení větších ploch. Poskytuje vydatnou pastvu pro včely. Údržba se může omezit na občasné prostříhání přehoustlého keře těsně u země. Před zimou není třeba činit žádná opatření. Množit ji lze oddělováním kořenových výmladků, případně řízkováním v červnu a červenci.

Druh sám i jeho kříženci by si celkově zasloužili vzhledem k časnému květu, pozoruhodným šípkům a k celkové nenáročnosti většího uplatnění. Pokud se ovšem do rozárií vyrazíte podívat až v polovině června, v květu již tyto růže nezastihnete. V běžném prodeji často nebývají, je třeba se zeptat v růžových školkách.

Dobré rady pro pěstování

  • Pokud vysadíte tři keře vzrůstných odrůd růže bedrníkolisté do trojsponu, získáte veliký porost v květu nepřekonatelně krásný.
  • Místo pro tyto růže dobře vyberte, protože sázíte na desítky let. Časté přesazování zpožďuje narůstání keřů.
  • Z pod keřů růží pravidelně odstraňujte semenáčky jiných dřevin, určitě se o ně postarají ptáci. To platí i pro růži šípkovou.
  • Není příliš vhodné pěstovat růže bedrníkolisté jako očkované. Podnož bude podrůstat a je tedy třeba ji stále odstraňovat. V bezlistém stavu se poměrně obtížně rozezná.
  • Nízké odrůdy těchto růží ohraničte v prostoru, vyhnete se tak pozdějšímu rozrůstání. Výhodné je, když výsadba sousedí s udržovaným trávníkem nebo cestou.
  • Růže po odkvětu nechejte vytvářet šípky. Podle odrůd jsou nejen různého tvaru, ale též barvy od jasně červené po takřka černou. Hodí se i do vázy.

O autorovi

Autor Jiří Žlebčík je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i mimořádně inspirativní, veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada. Více na dendrologickazahrada.cz

Související články

Zdroj: časopis Receptář, dendrologickazahrada.cz