Koka nerovná se kokain. Zatímco lístky koky se někde dodnes legálně využívají v potravinářství i léčitelství, kokain získávaný z této rostliny je nebezpečnou drogou.

Posvátná rostlina

Kokainovník pravý neboli rudodřev koka (Erythroxylum coca) je keř nebo malý strom, pojmenovaný podle své červenohnědé borky.

Jeho domovina je nejspíše ve vlhkých pralesech na východním úpatí bolívijských a peruánských And, v přírodě se vyskytuje v nadmořské výšce až 2000 metrů. Vyšlechtěn byl zřejmě příslušníky národa Čibrů žijících na území dnešní střední Kolumbie, používali ho také Inkové, kteří ho uctívali jako posvátnou rostlinu. Koka byl dar bohů dodávající sílu, utišující bolest, hlad a strádání. Hrála významnou roli při kultovních obřadech, iniciačních rituálech a náboženských úkonech. Vládnoucí vrstva Inků chtěla mít posvátnou mama koku jen pro sebe a proto byla prostému lidu zapovězena. Španělští dobyvatelé brzy poznali užitečnost koky jako stimulantu a dávali je zotročeným dělníkům k utišení hladu a bolesti.

Tišení bolesti a stimulace organismu

V současnosti se pěstuje spíše na polích, největším producentem kokových lístků je Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní část Brazílie, pěstuje se však i na Srí Lance, Jávě a v Austrálii. V jižní Americe jsou lístky koky dodnes hojně využívány místním obyvatelstvem.

Historicky nejstarším způsobem je žvýkaní kokových listů promíchaných s vápnem nebo zásaditým popelem. Koka se dá na některých místech také legálně koupit naporcovaná ve varných sáčcích. Čaj připravený z lístků koky se využívá v tradiční medicíně při bolestech hlavy a žaludku a zlepšuje fyzickou i duševní kondici, léčí se s ní některé formy cukrovky. Jeden z nejvýznačnějších českých přírodovědců, J. S. Presl, kdysi poznamenal, že uživatelé koky: „...necítí ani hladu ani žízně, ochráněni jsou před těžkomyslností, umdlením a unavením na cestách...“ Toho využívají nejen indiáni, ale i někteří turisté při náročných pochodech přes Andy. Vše ale závisí na délce a frekvenci užívání, i když žvýkáním se uvolňuje velmi málo kokainu, může při dlouhodobé konzumaci nastoupit stav apatie i agresivity.

Posilující víno a Coca-cola

Do Evropy se koka dostává na konci 16. století. Kokain, alkaloid obsažený v listech koky, byl poprvé izolován v roce 1860 a brzy poté byla zahájena jeho komerční výroba. K získání 1 kg kokainu je potřeba 200 až 400 kg suchých lístků koky. Velký úspěch zaznamenala v 60. letech 19. století vína (Vin Mariani), pastilky a další přípravky s výtažkem z této rostliny, doporučovaná jako analgetika a anestetika. Tím se inspiroval lékárník J. S. Pemberton a navrhl recept na nápoj Coca-Cola, nápoj obsahující kofein (získaný ze semen kolovníku zašpičatělého (Cola acuminata) a výtažky z koky, součástí bylo také víno. V roce 1904 přestal být kokain do nápoje přidáván, z chuťových důvodů se však nadále přidává bezkokainový výtažek z koky (firma ročně zpracuje okolo 175 tun koky).

Kokain jako takový byl dříve využíván jako lék tlumící bolest, dnes se již pro značnou toxicitu a návykovost od jeho užití upustilo.

Kokain jako droga

Samostatnou kapitolou je zneužívaní kokainu jako drogy. Přestože se dřív užíval jako léčivo, byl v drtivé většině

nahrazen jinými, méně návykovými léky. Jak poklesl význam kokainu v klinické praxi, raketově stoupla jeho obliba mezi uživateli drog, přestože jde o látku velmi nákladnou. Při užití kokainu se dostavuje pocit euforie, vzrušení, radosti, sebejistoty, rozhodnosti, odpadá pocit únavy a hladu. Nástup je svižný a psychické a somatické účinky drogy také poměrně rychle odeznívají a nastupuje deprese, únava a absence spánku. To vede k rychlému vybudování psychické i fyzické závislosti. Známým uživatelem drogy byl například Sigmund Freud, který o svých poznatcích napsal knihu "Über Coca" (O účincích rostliny koka). Užívali ho také například herec Charlie Sheen, zpěvák Mick Jagger, herec Hugo Haas nebo fiktivní detektiv Sherlock Holmes.