Na jihu Francie je levandule doma, roste tam nejen na polích, ale i divoce v přírodě. Ta nejznámější se jmenuje levandule lékařská (Lavandula angustifolia), ale příbuzných má spoustu, vždyť je v okolí Středozemního moře se vyskytuje 25-30 druhů. Všechny jsou stálezelené, tvoří na bázi dřevnatějící aromatické keříky s našedlými nebo stříbřitými jehlicovitými listy, které milují sluncem vyhřáté kamenité stráně. Neslouží jen jako bylinky, často se vysazují i jako rostliny okrasné, především již zmíněná levandule lékařská, dále levandule klasnatá (Lavandula spica) nebo levandule hlávkovitá (Lavandula stoechas), ty už jsou však o něco choulostivější.
Levandule korunkatá (Lavandula stoechas)
Ve Francii se levandule pěstovala od nepaměti a nesměla chybět v žádné středověké klášterní zahradě. Hospodyňky už v 17. století prokládaly sušenými stonky a listy ložní prádlo, aby mu dodaly příjemnou vůni, a navíc odpuzovaly moly a jiný hmyz. Odedávna se také přidávala do vonných koupelí, ostatně vědecké jméno Lavandula, které rodu přidělil Carl von Linné již roku 1753, pochází z latinského výrazu lavare, což znamená mýt se, koupat se.
Levandule v lékárně
Vonná silice, díky níž se levandule stala přímo symbolem čistoty, je pro kosmetický průmysl velmi důležitá. Nachází uplatnění jako součást pleťových vod, koupelových solí a olejů, parfémů, mýdel a šamponů. Není divu, protože její působení je mnohostranné, koupel má účinky antiseptické, povzbuzující, posilující, pročišťující, podporuje prokrvení, regeneruje a obnovuje buňky. Doporučuje se při kožních problémech, alergiích, plísních, ekzémech, oparech, ale i při migréně, svalových bolestech a jako doplňková léčba při poruchách krevního oběhu. Vnitřně se užívá jako sedativum, upravuje zažívání, vylučování žluči, detoxikuje a snižuje krevní tlak. Na jednu kytičku je těch kladů dost, nemyslíte?
Levandulová vůně je nepostradatelná i v aromaterapii, má zklidňující efekt při depresích, nervozitě, nespavosti, žaludeční neuróze, pocitech úzkosti a celkové slabosti.
Levandule v kuchyni
Není to však jen rostlina okrasná a léčivá, s květy, lístky i celými větvičkami specificky hořké chuti se lze setkat v každé slušné jihofrancouzské kuchyni. Přidávají se do bylinných octů, marinád a želé, ovšem nejčastěji se používají jako součást směsi, známé jako provensálské koření. Její složení není vždy stejné, každá oblast, vesnice nebo domácnost má vlastní recepturu. Nejčastěji se používá tymián, saturejka, oregano, rozmarýn, majoránka, bazalka, šalvěj, může však obsahovat i mletý bobkový list, kerblík, fenykl, estragon a další bylinky. Skvěle se hodí na grilované maso, speciálně na jehněčí, skopové a králíka, okoření ryby nebo zeleninová jídla. Voňavá pečínka ovšem nejlépe chutná na některé z mnoha příjemných zahrádek ve stínu platanové aleje.
Květy levandule si můžeme přidat i do kávy
Jak ji pěstovat?
Stejně jako v přírodě i na zahradě potřebuje místo na slunci a chráněné, nejlépe na jižním svahu, na skalce nebo u jižní strany domu, kde by se dost vyhřála. Půda by měla být hodně propustná a písčitá, rozhodně ne jílovitá, studená a mokrá. Levandule se výborně kombinuje se skalničkami nebo s kořením jako je dobromysl, tymián, saturejka, mateřídouška, fenykl a šalvěj. Její trsy vypadají dobře i se svatolinou (Santolina), hvozdíky a dalšími suchomilnými trvalkami, jako jedna z mála rostlin se dobře kombinuje i s růžemi. Zahradníci vám nabízejí i barevné formy s růžovými a bílými květy, ale to už není ono – přirozená levandulová modř je nejhezčí.
