Vůně levandule navozuje harmonii, dovede uklidnit mysl a uvolnit tělo. Na zahradě nejen krásně vypadají a šíří sladkou vůni, ale také sytí včely, motýly a čmeláky. Květy využijeme jako koření v kuchyni i voničku v prádelníku. Ze lžičky připravíme lahodný uklidňující nálev, který zároveň poslouží jako pečující pleťová voda i kondicionér na vlasy, či jako přísada do koupele.
Sladká levandule a svěží lavandin
Levandule lékařská neboli úzkolistá (Lavandula officinalis) je klasikou se sladkou, květinovou vůní a uklidňujícícm účinkem. Je dokonale mrazuvzdorná, pěstovat můžeme mnoho kultivarů, které mohou být jen 20, ale i 60 cm vysoké, s květy fialovo-modrými, ale i bílými, či růžovými a také se stříbřitými listy.
Kříženec lavandin vyniká bohatým květenstvím
Velmi oblíbený je kříženec, vzniklý z levandule lékařské a levandule širokolisté (Lavandula latifolia) - nazývá se levandule prostřední či krátce lavandin (Lavandula x intermedia). Po levanduli širokolisté zdědil kafrovější, osvěžující a velmi intenzivní vůni – květy pomáhají i při respiračních potížích či namožených svalech. Může mít o trochu nižší odolnost vůči silnému mrazu, je proto vhodnější na chráněná stanoviště. Keříky mohou být přes metr vysoké, husté a vitální, s dlouhými stonky nesoucími množství květů. Vyšlechtěny jsou i variety bílé kvetoucí odrůdy či rostliny s panašovanými listy.
Levandule korunkatá (Lavandula stoechas)
V zahradnictvích nás ke koupi lákají i další, velmi dekorativní druhy, které jsou však vhodnější pro pěstování v nádobách, jako přenosné rostliny. Mírné zimy venku přežít mohou, ale silné mrazy zvládnout nemusí. Patří mezi ně oblíbená levandule korunkatá neboli francouzská (Lavandula stoechas), která má nahloučená, nachově i růžově zbarvená květenství, který vytrvávají od června či července až do září. Tzv. španělská levandule (Lavandula lanata) vyniká tmavým květenstvím, světle stříbřitými listy a lahodnou vůní.
Levandule zoubkatá (Lavandula dentata) je výjimečná jemně vykrajovanými lístky, dlouhou dobou kvetení a velmi sladkou vůní. Levandule rozeklaná (Lavandula multifida), má nezvykle dělené listy a rovněž dlouhou dobou květu. Lze ji pěstovat i jako letničku, která se množí samovýsevem.
Pěstování
Levandule bude vděčná za co nejslunnější místo. Vyrovná se i s polostínem, ale bude méně kvést a vonět. V těžší půdě jí, především v zimě, hrozí přemokření a následné odumírání kořenů. Půdu proto vylehčíme drobným štěrkem do půlmetrové hloubky. Štěrk je také šikovným mulčem, který udrží krček keříků v suchu, potlačuje plevele v růstu, akumuluje teplo a pěkně vypadá. Prospěšný je přídavek dolomitického vápence a dřevěného popela.
Nežli se sazenička ujme, vyžaduje zálivku, poté je vůči suchu velmi odolná. Její kořeny sahají hluboko a vláhu si najdou. Při pěstování v nádobách je rovněž podmínkou propustný substrát, ovšem nesmíme ho nechat zcela vyschlý delší dobu, zde je bylinka odkázaná na naši zálivku. Pokud dno pěstební nádoby opatříme silnou vrstvou drenáže (štěrku, perlitu, keramzitu) a naplníme speciálním substrátem pro bylinky, nebo směsí písku, hlinité zeminy a vyzrálého kompostu, nemusíme se přelití bát.
Pokud si přejeme levandulový keřík kompaktní, hustý a zelený, bez vyholené spodní části, je třeba ho každoročně sestříhnout až o třetinu. Časně kvetoucí levanduli lékařskou stříháme do půli srpna, aby do zimy obrazila. Později kvetoucí levanduli prostřední a další druhy můžeme stříhat až na jaře. Odstřihnuté větvičky můžeme použít jako koření, i listy mají zajímavou vůni, nebo je využít k vypěstování dalších sazeniček jako řízky.
