Vznešený půvab lilií

Lilie (Lilium) jsou celosvětově jedny z nejpěstovanějších květin. Jejich popularita je obrovská – využívají se jako okrasné květiny v zahradách, můžeme je pěstovat i v nádobách (a to i v interiéru), velice oblíbené jsou řezané. Nadšení pěstitelé lilií se sdružují v liliářských spolcích a specializované zahradnické podniky produkují celý rok nespočetné množství cibulí, nakvetlých hrnkových rostlin i květů k řezu.

Lilie jsou cibuloviny. Jejich cibule se skládají z dužnatých šupin, kterými se rostliny mohou i rozmnožovat. Z vrcholu cibule vyrůstá stonek, na kterém jsou po celé jeho délce v přeslenech či střídavě uspořádány úzké listy a na vrcholu stonku se tvoří trubkovité, nálevkovité až turbanovité květy, které nakvétají postupně, odspodu. Stonky bývají dle druhu a odrůdy vysoké 35–250 cm, květy, které většinou krásně a intenzivně voní, dosahují velikosti od 3 do 30 cm. Barvy květů jsou velice pestré – od bílé, přes žlutou, růžovou, oranžovou až po červenou, a mívají i různé kombinace. Květy vydrží kvést asi 14 dní (a to i ve váze) a celá květenství postupně nakvétají po dobu několika týdnů.

Pěstování lilií

  • Lilie vyžadují slunné stanoviště.
  • Potřebují výživnou zeminu, neutrální až mírně kyselé reakce (pouze některé tzv. Candidum hybridy chtějí půdu vápenitou), stále mírně vlhkou, vzdušnou a velmi dobře propustnou.
  • Rostliny jsou náchylné jak na přeschnutí, tak na trvalejší zamokření, takže je–li podloží špatně propustné, je nutná dobrá drenáž.
  • Pro bohaté nakvétání potřebují lilie dostatek živin v půdě nebo pravidelné hnojení.

Na zimu lilie zatahují a přežívají pouze cibule. Většina druhů je mrazuvzdorných, nesnášejí však trvalejší zamokření (například při častém střídání mrazů a tání sněhu). Cibule choulostivějších druhů je proto lepší na zimu ze země vyndat a přezimovat je při teplotách 1–5 °C, zahrnuté třeba do vlhkého písku, do pilin či drobných kousků kůry smíchaných s rašelinou.

Krásné a nenáročné denivky

Denivky (Hemerocallis) jsou také trvalky, nikoliv však cibuloviny – pod zemí mají dužnaté kořeny, ze kterých vyrůstají trsy delších, užších listů a květonosné lodyhy vysoké okolo 50–90 cm, na jejichž vrcholu se tvoří květenství. Nakvétají odspodu a jednotlivé květy vydrží kvést pouze jeden den (odtud český název). Celková délka kvetení však bývá dosti dlouhá, vždyť některé odrůdy denivek mohou na jednom květním stvolu vytvořit až 50 poupat a kvetou tak nepřetržitě téměř dva měsíce. Květy denivek jsou trubicovité až nálevkovité, v nejrůznějších barvách a některé i voní. Průměr květů se pohybuje přibližně od 3 do 20 cm, výška květonosné lodyhy je od 25 do 100 cm.

Pěstování denivek

Denivky jsou jedny z nejodolnějších a nejméně náročných trvalek a vyžadují minimum péče.

  • Daří se jim na plném slunci i v polostínu.
  • Snesou i těžší, na živiny chudší zeminu.
  • Bez vážnějších problémů přežijí i delší období sucha a při přemokření půdy netrpí zahníváním tolik jako lilie.
  • Denivky jsou mrazuvzdorné (některé na zimu zatahují, jiné ne) a jsou zelené celoročně

Jak se liší lilie a denivky?

Květy

Lilie i denivky mají na první pohled velice podobné květy nálevkovitého tvaru a všech možných barev. Květy lilií i denivek jsou uspořádané v květenstvích na koncích květonosných lodyh a vykvétají postupně, odspodu květenství. Lilie i denivky vykvétají ve stejném období, přibližně od května do října. Liší se ovšem trvanlivost květů. Jednotlivé květy lilií vydrží kvést asi 14 dní, denivky kvetou pouze jeden den.

Podzemní orgány

Lilie jsou cibuloviny s cibulemi složenými z dužnatých šupin. Denivky mají dužnaté, hlízovité kořeny, z nichž se rozrůstají do velkých trsů.

Nároky na pěstování

Lilie jsou náročnější na pěstování, nesnášejí ani vysychání, ani přemokření, vyhovuje jim slunné stanoviště a vyžadují dostatek živin. Denivky snesou slunce i polostín, přísušek ani vyšší vlhkost půdy jim nevadí a snesou i těžší, méně výživnou zeminu.