Líska obecná (Corylus avellana) je naše původní dřevina, pohledná a odolná, která plodí výtečné oříšky. Pokud si přejeme velkou úrodu, vyplatí vysadit odrůdy šlechtěné právě s ohledem na ně, a vysadit jich nejlépe několik kvůli vzájemnému opylení. Zajímavým druhem, vyšším a mohutnějším, je líska turecká (Corylus colurna), která rovněž dává hojnou úrodu. Dorůstá až do výše 20 metrů a její oříšky mají zajímavě tvarované punčošky.
Líska turecká (Corylus colurna)
Jak pěstovat a tvarovat lísku?
Líska obecná je velmi nenáročná a prospívá i v polostínu. Šlechtěné lísky, pokud mají dobře plodit, mají nároky větší. Je třeba jim dopřát slunce, půda jim svědčí středně vlhká, hlinitá. Nemají rády těžké, zamokřené ani studené půdy, ale ani přílišné sucho. Podobné nároky má i líska turecká.
Lísky lze pěstovat jako keře i jako stromky, lze je snadno tvarovat, ochotně obráží. U starších keřů prosvětlení koruny přispěje k hojnější úrodě. Můžeme je zmlazovat postupným vyřezáváním a odstraňováním starších větví. Silnější kmínky můžeme zkrátit na výšku kolem 1,5 metru a zapěstovat z nich plodnou korunu.
Jako živý plot nebo pro oříšky?
Kvůli opylení vysazujeme nejméně dva jedince, a to 2-6 m od sebe dle odrůdy. V živých plotech se líska sází v menších rozestupech, ale bývá to na úkor oříšků, kterých pak rodí méně či téměř řádné, pokud nemá dostatek slunce. Úrodnost lískových ořechů snižují také trvalý vítr a nízká teplota nebo silnější deště.
Pro okrasné účely je ideální varieta lísky obecné s kroucenými větvemi (kultivar Contorta), které vypadají velmi zajímavě především v zimě, po opadu listů.
Líska jako zdroj dřeva
Jako zdroj otopu či proutků poslouží nejlépe nenáročná nešlechtěná líska obecná. Pokud si přejeme sklízet rovné, ohebné proutky na pletené plůtky a opory pro popínavé rostliny, seřízneme je každé předjaří či ob rok. Lísky budou tvořit úhledné, 2-3 m vysoké keříky, oříšků se však nedočkáme. Líska je také skvělou dřevinou pro pařezinové hospodaření, její tvrdé dřevo je velmi kvalitní. K tomuto účelu se cyklicky seřezává v několikaletých intervalech, podle požadované tloušťky větví.
Vegetativní množení
V listopadu odřízneme ze zdravých větví asi 30 cm dlouhé řízky, o něco silnější než tužka, a zapíchneme je do lehkého substrátu tak, aby třetina koukala ven. Na jaře obrazí a na podzim nebo na jaře příštího roku je pak můžeme přesadit na trvalé stanoviště. Lísky lze množit i hřížením. Oba vegetativní způsoby zachovají vlastnosti dané odrůdy, na rozdíl od pěstování z oříšků.
Lískové oříšky před dozráním
Sklizeň oříšků
Lískové oříšky jsou lahůdkou, která zároveň působí na tělo i duši vskutku blahodárně. Oříšky nás zásobují minerály, cennými oleji i dalšími prospěšnými látkami, podporují paměť a působí jako balzám na nervy. Můžeme je ochutnat i teprve dozrávající, ke sladování se však hodí až po úplném dozrání. V té době se snadno vyloupneme ze zelené, často již hnědnoucí, punčošky. Zralé oříšky také snadno opadávají, když větvemi jemně zatřeseme, a můžeme je tak sklepávat na plachty. Stejně jako u vlašských ořechů můžeme počkat, až samy opadají, ale nesmíme je nechat na zemi dlouho vlhnout. Před uskladněním je třeba je důkladně usušit, nejkvalitnější jádra uchováme ve skořápkách na suchém místě.
