obrázek z archivu ireceptar.cz

Lomikameny, kvetoucí polštáře na skalce i v květináči

Lomikameny jsou drobné, nádherně kvetoucí skalničky. Daří se jim na skalkách, v nádobách kultivaci a některé druhy se pěstují i jako léčivky nebo pokojové rostliny. Pěstovat je tak může každý, ať má zahradu, balkon či jen parapet před oknem.

Latinské jméno lomikamenu, Saxifraga, je složené ze slov saxatilis = skalní (rostoucí na skalách) a frango = lámat a souvisí se způsobem růstu těchto rostlin, které najdeme většinou ve skalních štěrbinách nebo mezi štěrkem. U českého názvu se ovšem uvádí, že je odvozen od účinků lomikamenu zrnatého (S. garnulata) při léčení močových a ledvinových kamenů.

Lomikamenů je kolem 400 botanických druhů a vyjma Austrálie a Antarktidy jsou rozšířené po celém světě. Jsou rozmanité i vzhledově – mají nejenom různé barvy květů, ale jednotlivé druhy (přestože většina jich tvoří na první pohled podobné polštářovité porosty) se výrazně liší i ve stavbě svých těl, dokonale přizpůsobených podmínkám, ve kterých rostou.

lomikámenlomikámenAutor: Archiv ireceptar.cz

 

Odolné a nenáročné trvalky

Lomikameny jsou rostliny nenáročné, v přírodě většinou rostou na kamenitých substrátech s nepříliš vysokým obsahem živin. Většinou jsou i velice otužilé – mnoho druhů je horských až vysokohorských, některé rostou až k hranici věčného sněhu a ledu, kde již mnoho jiných rostlin nepřežije. Lomikameny však najdeme i v nížinách.

Protože v přírodě lomikameny rostou na rozličných stanovištích, mají i různé nároky na pěstování.  

Šlechtitelé lomikamenů

Pěstování lomikamenů se u nás věnuje poměrně hodně zahrádkářů a najdeme mezi nimi i pěstitele světové úrovně, kteří tyto rostliny pěstují již desítky let a věnují se i jejich šlechtění. Jmenujme třeba Jiřího Nováka z Pardubic, šlechtitele Karla Langa z Křižatek u Dvora Králové nebo Zdeňka Zvolánka, který má své botanické poklady na zahradních skalkách v oblasti Českého krasu. Rád vzpomíná na své skalničkářské začátky: „Když jsem se zamiloval do skalniček všeho druhu, psal se rok 1970. Tehdy lomikameny patřily k dobré vizitce každého majitele české skalky a i dnes patří mezi těmi nejmenšími mrazuvzdornými a vytrvalými květinami k nejatraktivnějším.“

lomikámenlomikámenAutor: Archiv ireceptar.cz

Jak je pěstovat?

„Pro naše podmínky a hlavně pro začátečníky se hodí spíše druhy nížinné a jejich kultivary, které jsou u nás už zabydlené,“ radí zkušený skalničkář Zdeněk Zvolánek. „Nejvhodnější jsou padesát až sto let staré kultivary (většinou kříženci), jako jsou např. Saxifraga marginata, S. burseriana či S. ferdinandi–coburgii. Jejich kvality oceňujeme na skalkách dodnes, i když je nabízena záplava moderních kultivarů, které však vůči našemu klimatu postrádají potřebnou odolnost.

 

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Čím více je v kultivaru genů himálajských druhů (jako Saxifraga lilacina), tím jsou na pěstování náročnější a některé odrůdy se doporučují pouze pro kulturu ve studených sklenících.

Nakupujte prověřené sazenice

„Při nákupu horských a alpinských druhů je vždy dobré vybrat mladé menší rostliny původem od zkušených českých pěstitelů, které jsou už otužilé a zapěstované v kvalitním minerálním substrátu. Mnoho lidí však často raději koupí v zahradních centrech bohatě kvetoucí rostliny z dovozu. Ty jsou ovšem vypěstované v ideálních skleníkových podmínkách v přehnojené rašelinové směsi, jsou rychle narostlé a nevyzrálé a po výsadbě na skalku se už novému stanovišti těžko přizpůsobují a do dalšího roku většinou nepřežijí“ upozorňuje skalničkář.

Dostatek světla lomikamenu svědčí, úpal nikoliv

Svou sbírku lomikamenů pěstuje Zdeněk Zvolánek na uměle vybudovaném severním úklonu skalky v hlubokých spárách mezi vertikálně uloženými vrstvami kamenů. Takováto úprava je známá jako vrstevnatá nebo také spárová skalka. Ve spárách mezi úzkými kameny se vlhkost a teplota příliš nemění a navíc zde funguje efekt noční kondenzace vodních par a symbiotická spolupráce rostlin se skalními mikroby. Severní orientace redukuje sluneční úpal natolik, že pěstitel již několik let skalku nezalévá a zakořeněné rostliny přesto dobře snášejí všechny výkyvy letního počasí. Avšak rostliny nesmějí být ve stínu trvale.

lomikámenlomikámenAutor: Archiv ireceptar.cz

„Je třeba si uvědomit, že jsou to skalní rostliny a nutně potřebují dostatek světla po celý den. Celodenní přímé slunce by mohlo rostliny spálit, ovšem příliš zastíněné místo jim zničí kompaktní polštářkovitý tvar a nakonec je zahubí. Ideální je takové místo, které je stíněné před poledním úpalem, s nebem vysoko nad hlavou a chlazené průvanem. Příliš osluněná místa vyžadují za letních veder stínění stínovkami“ radí z vlastní zkušenosti Zdeněk Zvolánek.

 

Půda musí být propustná

  • Zeminu potřebují lomikameny hlinitopísčitou až štěrkovitou, velice dobře propustnou.
  • Vrstvu 30 cm ostrého písku nad jílovým podložím ocení tyto skalní rostliny více než bohatou zem z kompostu.
  • Většině druhů vyhovuje mírně zásaditá půdní reakce

Miniskalky v nádobách

Lomikameny můžeme pěstovat i v nádobách. Ideální jsou větší kamenná či keramická koryta nebo mísy, v nichž si postavíme spárovou „miniskalku“ z výše uvedeného substrátu a úzkých kamenů, mezi jejichž spáry rostliny zasázíme. Nádoby umístíme na chladnější místo chráněné proti polednímu úpalu, avšak s dostatkem rozptýleného světla po celý den. Pokud už jsou lomikameny v těchto „miniskalkách“ dobře ujmuté, s hlouběji zapuštěnými kořeny, nevyžadují téměř žádnou zálivku.