Mnoho lidí si myslí, že mandloň je exotický strom rostoucí pouze v teplých oblastech Středozemí. Mandloň skutečně pochází původně z oblasti severní Afriky a do Evropy ji dovezli staří Řekové. Jenže mezitím se u nás už docela dobře uchytila. Samozřejmě, na svazích Krkonoš ji hledat nelze, ale o pěstování na Moravě existují záznamy staré více než 400 let. Obecně lze mandloně pěstovat všude tam, kde se daří broskvím, meruňkám či vinné révě.

Mandloň má pestrou historii

Po světě roste více než 40 druhů mandloní, nejčastěji se ale setkáme s tou nejběžnější - mandloní obecnou (Amygladus communis). Je to rostlina velmi zajímavá a není vůbec náhodou, že je opředena celou řadou legend. Významnou roli hraje také v některých náboženstvích, mluví se o ní v řeckých bájích a na několika místech je mandloň zmiňována i v Bibli. Kde se vzal tenhle mystický nádech? Možná je to tím, že se samovolně vyvinula do dvou podob – jedna je zdravá a chutná, ta druhá může být smrtelná.

Mýtický zabiják

První je linie madle sladká (convar. dulcis), to je ta, kterou obvykle pěstujeme. Její semena rádi vychutnáváme ve sladkých moučnících nebo slaná pražená. Pak je tu ale její blízká příbuzná mandle hořká (convar. amara). Vzpomenete si na oblíbený motiv detektivek? Zápach hořkých mandlí? A skutečně, plody hořké varianty obsahují glykosid amygdalin. Díky němu může v těle vznikat prudce jedovatý kyanovodík. Člověk by musel sníst poměrně velké množství, asi více než jednu hrst. Domácím zvířatům by se ale mohl stát osudný byť jediný ořech.

Chuť hořké varianty je velmi výrazná a nijak příjemná. Přesto lidé rádi pokoušejí osud. V některých zemích platí hořké mandle za velmi vyhledávanou pochoutku. Nádech nebezpečí jí nejspíše dodává ještě silnější aureolu výjimečnosti.

Teplo a spíše sucho

To, že první zmínky o pěstování mandlí u nás pocházejí z jižní Moravy, není jen shoda okolností. Mandloně totiž najdeme velmi často v blízkosti vinic. Má to svůj důvod: potřebují velmi podobné podmínky. Nemusíte si samozřejmě kvůli jejich pěstování pořizovat vinohrad. Ale pocházejí ze Středomoří, takže vyžadují především teplo. Dobře se jim daří v nížinách, v nadmořské výšce nad 250 metrů přežívají jen obtížně a málokdy plodí. Vybrat bychom jim měli vždy slunečné, dobře chráněné stanoviště. Sázkou na jistotu může být stěna domu. Rozhodně by neměla být na nějakém větrném a chladném stanovišti.

Vyberte správnou odrůdu

Pokud budete kupovat sazenici, určitě vsaďte na některou z u nás vyšlechtěných odrůd. Ty jsou již šlechtěny tak, aby dobře odolávaly mrazům. Velmi oblíbené jsou zejména odrůdy Nikol, Sladkoplodá moravská, Sultan nebo Zora. Zasaďte je do půdy dobře obohacené kompostem, aby měly dostatek živin. Pozor dejte na závlahu, mandloň je velmi citlivá na přelití, lepší je sušší místo. S občasným nedostatkem vláhy se vyrovnává lépe. Při sázení by neměla být blízko meruňky, se kterou se může zkřížit, plody mandloně jsou pak hořké.

Pozor na mrazíky

Největší slabinou mandloní je velmi časné kvetení. Vykvétají jako jedny z prvních stromů a to se úrodě často stává osudným. Občasné jarní mrazíky mohou totiž květy zničit. Naštěstí však mandloň nakvétá postupně, takže aspoň část květů přežije. Při volbě odrůdy je třeba si zjistit ještě jednu věc, zda se jedná o jedince samosprašné, případně zcela nebo částečně cizosprašné. Pak je lepší pořídit si stromů více, aby květy mohly být opyleny.

Pravidelný prořez nutností

Sázet se může mandloň na podzim, případně i na jaře, dokud ještě nemá listy. Plodit by měla začít během dvou či tří let. Malý stromek se vyplatí přivázat k opoře, později ji již nepotřebuje. Mandloň dorůstá obvykle výšky kolem pěti metrů. Plodí na jednoletých výhonech, takže udržovací řez byste si měli naplánovat na brzké jaro, než začnou výhony růst. Pokud chcete dosáhnout velké úrody, je to nutnost.

Zdroje: www.dvojka.rozhlas.cz, www.zahrada.cz, www.ncbi.nlm.nih.gov