Mechy jsou evolučně prastaré, netvoří květy, nemají ani pořádné kořeny. Nepotřebují je. Jakmile zaprší, do tenkých lodyžek intenzivně nasají vodu. Pojmou tolik vláhy, že jim hmotnost vzroste až sedminásobně. Lesy, jejichž půdu pokrývají koberce mechů, jsou tak pojištěné proti suchu. Mechů je na světě přes 10 000 druhů, jen u nás jich rostou stovky. A často až při pohledu zblízka odkryjí svou rozmanitost a krásu.
Kouzlo minimalismu
Na to, jak si vyrobit mechové terárium, se podívejte ve videu:
Pohled na mech uklidňuje. Právě v jednoduchosti a mechové zeleni tkví kouzlo japonských zenových zahrad. Silně zapůsobit však může i docela malá mechová zahrádka v květináči. Jako substrát poslouží listovka s kompostem a pískem, záleží i na druhu mechu – některé jsou kyselomilné. Mechům, které rostly na kameni nebo dřevě, postačí i tenká vrstva podkladu. Nevšední zahrádku ponecháme venku – může zdobit zápraží i zahradní stůl.
V teple by mechům dobře nebylo. V interiérech jsou v poslední době populární „mechové obrazy“ – těm teplo nevadí, neboť jde o již zcela suché, mrtvé, stabilizované a obarvené lišejníky. Živý mech má však docela jinou kvalitu… Pokud odhalíme jeho krásu, potěší nás i samotný. Samozřejmě poslouží i jako vděčný doplněk, například k jarním cibulovinám narychleným v květináči. Nebo v tvořivých rukách vykouzlí krásnou krajinu na jediném talíři.
Kde mech hledat?
Mech nesmíme odnášet z lesa nebo z parku. Často se však stačí rozhlédnout po zahradě. Mech, který v lese obdivujeme, zde může růst také, jen méně nápadně. Na vlhkých kamenech ve stínu, na starém pařezu, pod keřem i v zastíněném trávníku, kde ho možná nevidíme rádi. Ale proč vlastně? Je svěže zelený, měkký a hebký, nevyžaduje zálivku, sečení ani hnojení. Pár polštářků si můžeme přesadit do květináče. Nebo necháme mechové zátiší tiše růst. Můžeme ho doplnit dvířky do jiného světa a okouzlené budou nejen děti.
Mechy kolem nás
Některé druhy mechů hojně rostou na rozmanitých podkladech, jiné vyžadují konkrétní horninu, kyselou půdu, okraj rašeliniště nebo prameniště. Většina má ráda vlhko a snese i dočasné vyschnutí – po opětovném zavlažení ožijí. Některé druhy však vyžadují stálý ponor ve vodě, jiné se naopak přizpůsobily sušším stanovištím. Nad zeleným porostem mohou čnít tobolky nesoucí výtrusy. U některých druhů je vídáme běžně, jiné je vytvářejí jen velmi vzácně.
Druhy mechu
Bělomech sivý (Leucobryum glaucum) roste v jehličnatých lesích velmi chudých na živiny. Po zimě můžeme najít části bochánků, které sníh nebo mráz odlepil od podkladu. Takové můžeme přitisknout zpět k půdě a kousek si za odměnu vzít domů – dařit se jim bude na rašelině, listovce nebo zkompostovaném jehličí.
Ploník chluponosný (Polytrichum piliferum) má díky červeným vrcholovým lístkům jedinečný vzhled. Roste hojně na osluněných písčitých a kyselých půdách.
Ploník obecný (P. commune) je hojný v lesích i na vlhkých loukách
Dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium) je hojný v lesích i na skalách, může se vyskytnout i v sušším trávníku
Baňatka obecná (Brachythecium rutabulum) často pokrývá zastíněné kameny ve vlhčích koutech zahrad
Kroucenec zední (Tortula muralis) najdeme často na zdech i ve spárách chodníků, přežije téměř vše, hlavně sucho i znečištění
Rohozub nachový (Ceratodon purpureus) nás provází téměř na každém kroku – v zahradách i ulicích
Rokyt cypřišový (Hypnum cupressiformes) je velmi hojný a přizpůsobivý mech rostoucí na půdě, kamenech i dřevě
Točivka točivá (Encalypta streptocarpa) má ráda vápenec a spokojeně roste i na zastíněné zdi
Zkrutek vláhojemný (Funaria hygrometrica) miluje spáleniště a dřevěné uhlí, rovněž na dusík bohaté půdy
Volatka žlutá (Splachnum luteum) zaujme nezvykle tvarovanými a barevnými, až 4 mm velkými tobolkami. Roste v jehličnatých lesích a s oblibou i na výkalech.
Těhovec bezžebrý (Hedwigia ciliata) najdeme nejčastěji na kamenech, a to osluněných
Zpeřenka tamaryšková (Thuidium tamariscinum) rozprostírá krásně tvarované lodyžky v lesích a stinných koutech zahrad, často na mrtvém dřevě
Zoubkočepka šedá (Racomitrium canescens) roste na kamenech bez vápníku i v trávnících
Zdroj: Časopis Receptář