Jako ministromky jsou označovány jehličnany, pnoucí dřeviny, balkonové květiny, listnaté keře i stromy. Kmínková forma má nejčastěji podobu malého stromečku, přičemž korunka může být zapěstována v různé výšce – od 20 centimetrů až třeba po dva metry. Tyto druhy při přirozeném růstu většinou žádný vzpřímený kmen zakončený pravidelně větvenou korunou netvoří. Takový tvar získají až zásahem pěstitele.
kmínkový šeřík
Tvarování ministromků
Tvaru kmínku u původně keřovitých dřevin můžeme docílit pečlivým vyvazováním k rovné opoře a řezem, jímž z kmínku odstraňujeme nežádoucí výhony a listy (takový způsob úpravy se často používá u jednoletě pěstovaných balkonových trvalek – například fuchsií).
Další možností, jak lze z keře vypěstovat stromeček, je očkování nebo roubování. Tyto dva způsoby jsou používány častěji u dřevin jehličnatých, listnatých i ovocných (u jabloní, růží i angreštu). Stromky tak mají buď převislý charakter s deštníkovitou korunou, která má často větve až k zemi, nebo vytvářejí menší korunky, jež lze tvarovat například do kulovitých forem.
čarověník
V okrasném zahradnictví kmínkových forem stále přibývá, k těm nejoblíbenějším patří:
- vrby (zejména Salix integra ´Hakuro Nishiki´ a Salix caprea ´Kilmarnock´)
- modřín (Larix kaempferi ´Pendula´) – převislý modřín naroubovaný na kmínku s namodralými jehlicemi
- borovice kleč (Pinus mugo ´Jacobsen´) – zakrslá borovice naroubovaná na nižším kmínku
- borovice zobanitá (Pinus uncinata ´Kostelníček´) – velmi zakrslý druh borovice naroubovaný na nízký kmínek.
- dále skalník, šeřík, brslen, čimišník (Caragana arborescens),
japonská vrba
Z vyšších dřevin je v kmínkové formě pěstován:
- javor babyka (Acer campestre ´Red Pygmy´)
- okrasná třešeň pilovitá (Prunus serrulata ´Kanzan´) s trychtýřovitou korunou či Prunus serrulata ´Kiku Shidare Sakura´ s polopřevislým typem růstu.
- Krásná je i převislá višeň chloupkatá (Prunus subhirtella ´Pendula´).
Pěstování kmínkových forem
Kmínkové formy dřevin vždy vyžadují speciální péči. Pokud jsou dřeviny naočkované nebo naroubované, představuje místo spoje kritickou část, která je náchylná k vylomení nebo k poškození. Toto riziko je ještě vyšší, pokud je místo štěpování pod korunkou, která je rozložitá a těžká. Proto již při výběru dřeviny hledíme na to, aby kmínek i korunka byly sobě úměrné.
- Příliš vytáhlý a tenký kmínek s rozložitou korunou nevybíráme. Raději zvolíme exemplář s nižším a silnějším kmínkem.
- Současně rovněž zkontrolujeme místo štěpování, zda jsou obě části dobře srostlé. Někdy se stane, že je spoj křivý nebo přiroste jen jedna polovina roubu (očka).
Alespoň v prvních letech pěstování vždy použijeme oporu. Stabilní a pevný kolík by měl zasahovat až do korunky. K němu pak na několika místech vyvážeme kmínek. Kolík je nejlepší instalovat už při výsadbě dřeviny. Jak kmínek postupně sílí, musíme úvazky povolovat, aby se nezařezávaly do kůry kmínku.
