Jsou plody, které mráz nezničí, a když jsou přemrzlé, chutnají dokonce lépe. Jedním z důvodů je, že mráz podnítí rostlinu, aby štěpila své zásobní škroby na cukry. Cukr rozpuštěný v buněčné šťávě do jisté míry brání přeměně vody na led, a tak plod zůstane ještě po nějakou dobu lákavý pro ptáky, kteří ho mohou sezobnout a semena rozšířit dál. Anebo ho sezobneme my sami. Stejný princip stojí za zesládnutím některých druhů zimní zeleniny, jako je například pastinák. Mráz zjemní chuť i u kadeřávku nebo růžičkové kapusty, tam je však důvodem spíše odbourání hořkých látek. A podobně vlivem mrazu některé plody zmírní jinak trpkou příchuť.
Mišpule
Plody mišpule obecné (Mespilus germanica) jsou v kuchyni i v lékárnictví oblíbené již od starověku. Na dnešních zahradách není tento malý stromek či keř běžný, ovšem pokud si ho vysadíme, přinese mnoho krásy i užitku. Má širokou, hustou korunu, pěkné listy, na jaře bíle rozkvete a na podzim plodí. Plody, malé hnědozelené malvičky s výraznými kališními cípy, nejsou chutné, ani když dozrají. Přesto je naši předci měli ve velké oblibě – věděli totiž, že sladké a měkké jsou až poté, co se jich dotkne mráz. Plody na větvích vytrvávají, proto můžeme mišpule ponechat na stromku a sklízet je až přemrzlé. Libou vůni mají i před namrznutím, v této podobě je lze přidat do domácího ovocného vína nebo likéru, ovšem jen jako koření. Nápojům dodají vůni, a díky vysokému obsahu tříslovin prodlouží jejich trvanlivost.
Mrazem „dozrálé“ mišpule můžeme pojídat jen tak. Stačí odtrhnout stopku a dužinu vytlačit nebo vydlabat lžičkou. Jsou však výtečné i pro přípravu povidel a rosolů, díky vysokému obsahu pektinů dobře rosolovatí. Přemrzlé poslouží rovněž jako základ, nikoli jen jako doplněk pro výtečné domácí víno. Mišpule nejlépe porostou na teplém, chráněném místě a v propustné půdě, neutrální nebo mírně zásadité. Nevyžadují řez, avšak výchovný může být ku prospěchu. Ponecháme přibližně pět výhonů pro budoucí kosterní větve, první i druhý rok je zkrátíme o polovinu, třetí rok o třetinu. Řežeme za bezmrazých zimních nebo časně jarních dní. V dalších letech již není třeba mišpuli prořezávat, v případě potřeby však snášejí i zmlazení.
Mišpule jsou nejlepší teprve poté, co přejdou mrazem
MIŠPULOVÁ POVIDLA
Přemrzlé mišpule podrtíme, v hrnci se silným dnem podlijeme troškou vody a na mírném ohni vaříme, dokud se nerozvaří. Poté je propasírujeme, čímž odstraníme stopky a zbytky kalichů. Dle potřeby je můžeme dále zahřívat, až vytvoří pěkně hustá povidla.
MIŠPULOVÉ VÍNO
Kilogram mišpulí, které přešly mrazem, podrtíme, zalijeme 200 ml horké vody s 200 g cukru, promícháme a necháme vychladnout. Poté vlijeme do lahve nebo demižonu opatřeného kvasnou zátkou a přisypeme vinné kvasinky i živnou sůl podle návodu. Kvas necháme pracovat při pokojové teplotě, dokud kvašení neustane. Po ustání stočíme, přefiltrujeme přes husté plátno a uchováváme v chladu.
Dřínky můžete sklízet i po přejití mrazem
Dřínky
Vzácným a chráněným keřem je v naší přírodě dřín obecný (Cornus mas), ovšem na zahradě můžeme pěstovat jeho zahradní kultivary, ještě plodnější než původní druh. Jsou až 3 m vysoké, dlouhověké a nenáročné. Zjara se obalí žlutými květy, na podzim červenými plody, které jsou bohaté na vitamin C a další blahodárné látky. Na rozdíl od mišpulí jsou celkem chutné i syrové, pokud pěkně vyzrají. Ovšem po přejití mrazem ještě změknou a zesládnou. Můžeme je pojídat jen tak nebo připravit zavařeniny, likéry, šťávy či vína lahodné a jedinečné chuti i barvy. Zpestří i slané pokrmy, hodí se k pečenému masu i zelenině. Stejně jako ze šípků z nich lze uvařit i osvěžující odvar, který prospívá trávení. Dobře vyzrálé či přemrzlé plody se snadno sklízejí, stačí je setřást na plachtu. Nejlépe bude dřín plodit na slunci. Na půdu je nenáročný, uchytí se i v prudkém svahu, nedaří se mu pouze v kyselých a velmi těžkých půdách. Je otužilý, ovšem v zahradách položených 600 metrů nad mořem a výše mu raději najdeme chráněné stanoviště. Můžeme ho pěstovat ve skupinách nebo v podobě volně rostoucích živých plotů – vyplatí se vysadit keřů více, aby se vzájemně opylily.
Rakytníková šťáva je velmi kyselá, pro přípravu sirupů džemů se výrazně doslazuje.
Rakytník
Na zahradách je stále oblíbenější rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides), protože jde o keř dekorativní i užitkový zároveň. Jeho plody jsou mimořádně zdravé, plné antioxidantů, povzbuzující odolnost proti infekcím i stresu. Dozrávají od konce srpna až do října, dle odrůdy. Pokud si přejeme zachovat maximum účinných látek, je třeba je sklízet včas. Nutriční hodnota přemrzlých plodů o trochu klesne, ovšem chuť je sladší a sklizeň jednodušší. Část proto můžeme sklidit včas, a pokud zbytek přemrzne, jednoduše jej sklepeme. Z plodů pak můžeme připravit zavařeninu, likér, přidat je do smoothie nebo z nich uvařit čaj. Rakytník je nenáročný, plodí však lépe na slunci a propustné, neutrální nebo zásadité půdě. Je třeba vysadit keře samičí i samčí, na skupinku samičích stačí jeden či dva, nejlépe po větru.
Jeřabiny jsouotužilé a nenáročné
Jeřabiny
Pro zdravé plody jsou na zahradách poměrně oblíbené dva zástupci této široké rodiny, a to šlechtěná odrůda jeřábu obecného čili ptačího, jeřáb moravský sladkoplodý (Sorbus aucuparia) varieta Edulis a jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Oba druhy jsou otužilé a nenáročné, plodí však lépe na slunci. Jeřáb obecný poroste i v půdě mírně kyselé, oskeruše má naopak ráda reakci zásaditou a dostatek vápníku. Kromě výchovného řezu v prvních letech tyto v dospělosti vysoké stromy prořezávku nevyžadují. Plody oskeruše jsou až 3 cm velké, sladkokyselé, i po dozrání poněkud trpké. Ovšem po přejití mrazem výtečné a oblíbené pro přípravu marmelád, moštů, sirupů i pálenky zvané oskerušovice. Podobně jsou na tom i jeřabiny, i když právě u zahradní variety je trpkost menší. Můžeme je využít podobně jako oskeruše, nebo usušit a využít pro přípravu odvaru, který pomáhá při trávicích obtížích, diabetu či revmatismu.
Trnky
Ideálním keřem do přírodněji pojatých zahrad je trnka obecná (Prunus spinosa), ale dobře poslouží i ve všech ostatních. Třeba jako trnitý živý plot, který poskytne úkryt ptákům a zpestří jídelníček i nám. Trnky jsou jako většina planých plodů poněkud trpké, ale mráz je zjemní. Poté z nich můžeme připravit třeba výtečná povidla, podobně jako z mišpulí. Jen je třeba přidat trochu cukru nebo medu, pokud je máme rádi sladká. Výjimečnou chuť i barvu má trnkové víno, skvělou přísadou jsou i trnky do domácích likérů. Trnkové keře jsou naprosto nenáročné jak na půdu, tak na stanoviště – porostou na slunci i v polostínu.
logo receptář
Zdroj: Časopis Receptář
