Většina lidí zná z kaktusů především opuncie, které jsou poměrně odolné a nenáročné a mezi zahrádkáři hojně rozšířené. Opuncie navíc často vídáme v botanických zahradách či na kaktusářských výstavách, ale hlavně na dovolené ve Středomoří, kde běžně rostou volně v přírodě. Tento kaktus je dobře zapamatovatelný hlavně díky tvaru těla, které se skládá z mnoha jednotlivých, většinou plochých článků posetých množstvím trnů. A co je pěstitelsky nejzajímavější? Některé druhy opuncií jsou i mrazuvzdorné.

Pichlavé placičky

Charakteristicky ploché pichlavé placičky opuncie jsou jejím typickým poznávacím znakem. Kdo však kouzlu opuncií propadne a začne se o ně zajímat, zjistí, jak je tato skupina kaktusů rozmanitá – kromě plochých článků totiž mohou mít opuncie tělo tvořené i z článků válcovitých či kulovitých. Většina druhů má dva typy ostnů různých barev a velikostí: jednak klasické větší a jednak jemné štětinkovité ostny, takzvané glochidy. Oba typy většinou mívají na konci zpětné háčky, které způsobují, že po zabodnutí do kůže již ostny nelze vytáhnout. Na mladých článcích kaktusu nalezneme také zárodky tučných válcovitých lístků, které většinou brzy opadávají. Opuncie jsou rozmanité i vzrůstem. Některé druhy tvoří pouze několikacentimetrové přízemní rostlinky, jiné různě velké keře až několikametrové stromy. Velikost mrazuvzdorných druhů se pohybuje od několika centimetrů až do jednoho metru. Opuncie mají také krásné květy, nejčastěji v různých odstínech žluté, růžové a červené.

Jak opuncie množit?

Množit je můžeme na jaře dělením trsů či zakořeněním jednotlivých článků, které opatrně odstříhneme nejlépe dlouhými ostrými nůžkami. Článek si přidržujeme silnou a dlouhou pinzetou, abychom se nepopíchali. Ránu necháme den zaschnout a poté článek zasadíme spodní třetinou do písku. Již asi po měsíci bude mít kořeny a novou rostlinku můžeme vysadit na stanoviště.

Opuncie někdy vytvoří i plody s množstvím semen. Můžeme je tak množit i výsevem, v praxi se to však téměř nepoužívá, protože vývoj semenáčků do dospělosti je příliš zdlouhavý. Naproti tomu zakořeněné články opuncií se rozrůstají rychle a již po jednom roce mohou nové rostliny kvést.

Exotická klasika

Dalšími cizokrajnými rostlinami vhodnými i pro naše zahrady jsou různé mrazuvzdorné kaktusy klasického vzhledu. Jsou to druhy, které rostou v chladných částech Jižní i Severní Ameriky, nebo vysoko v horách – například Echinocereus pectinatus, Escobaria organensis, Pediocactus papyracanthus, Maihuenia patagonica a další. Typické kaktusy vnášejí do zahrady opravdovou exotiku, zvláště když rozkvetou. Některé z nich odolávají i teplotám nižším než –20 °C. Množit je lze především výsevem, některé i zakořeněním odnoží.

Houževnaté agáve

Mrazuvzdorné jsou i některé druhy agáve (Agave utahensis, A. parryi, A. neomexicana, A. gracilipes, A. ovatifolia a další), z nichž mnohé opět snášejí poklesy teplot hluboko pod –20 °C.

Agáve lze množit oddělením odnoží, kterých v dobrých podmínkách vytvářejí dostatek. Od báze rostliny, kde vyrůstá odnož, jednoduše odhrneme zeminu, odnož odstříhneme a zasadíme ji do květináče nebo na stanoviště. Květů se u agáve dočkáme jen výjimečně, protože v našich podmínkách většinou nevykvetou.

Pěstování sukulentů na zahradě

Všechny zimovzdorné kaktusy a sukulenty vyžadují slunné, chráněné stanoviště s velmi dobře propustnou zeminou, například směsí písku, drobného štěrku a zahradní zeminy v poměru 3:1:2. Pokud je podloží špatně propustné, je nutné použít dobrou štěrkovou drenáž o síle asi 15 cm.

Opuncie nezmrznou

Zimovzdorné opuncie přežijí bez jakékoliv ochrany většinou i největší mrazy, škodí jim však časté střídání mrazů a oblev. Rostliny je dobré na zimu přikrýt třeba chvojím – nikoliv jako ochranu před mrazem, ale kvůli rychlým teplotním výkyvům. Rostliny tak přezimují ve stabilnějším prostředí.

U agáve a kaktusů záleží na druhu

„Klasické“ kaktusy a agáve jsou vůči nízkým teplotám různě odolné. Některé snášejí poklesy pouze na asi –5 až –10 °C. Takové druhy mohou při tužší zimě venku vymrznout, pěstujeme je proto raději v květináčích, které necháme od jara do prvních mrazů zapuštěné třeba ve skalce a na zimu je přemístíme do prostor, kde nehrozí nižší teploty než přípustné minimum. Jiné druhy snášejí i hluboké mrazy a mohou zůstat venku celoročně. Obecně však tyto rostliny nemají v zimě rády vlhko na kořeny – mráz snesou jen „nasucho“, jinak uhnijí. Proto je důležité ochránit je v zimě před deštěm a sněhem, například tak, že nad ně umístíme průhledný kryt, případně je také můžeme v sezoně pěstovat v květináčích zapuštěných v zemi a na zimu je umísťovat do nevytápěného skleníku nebo pařeniště. Nad kaktusové skalky nebo záhony ale také můžeme na zimu postavit přenosné pařeniště. Údaje o tom, který druh jak nízké teploty nám poradí nejlépe zkušení pěstitelé.

Zajímavosti ze světa kaktusů a lidí

  • Opuncií je známo přes 300 druhů. Jejich domovinou je Amerika od Patagonie po Kanadu, kde rostou od pouští u mořského pobřeží, přes vlhké tropy až po mrazivé horské vrcholky ve výškách až kolem 4000 m.
  • Do Evropy přivezl opuncie koncem 15. století Kryštof Kolumbus.
  • Dnes jsou opuncie zplanělé ve všech částech světa. Zdomácněly například v teplejších oblastech Evropy a Afriky (převážně ve Středomoří), na Kanárských ostrovech, v Austrálii a jinde. Na mnoha místech se natolik přemnožily, že jejich stav musí být regulován.
  • Opuncie se pěstují i pro užitek? Některé druhy (např. Opuntia ficus indica) mají jedlé plody o hmotnosti až 300 g, které se většinou jedí syrové. Konzumují se i mladé výhony (nopalitos), které se pečou. Výhony slouží také jako krmná plodina pro domácí zvířata. Rostliny na plantážích mohou poskytovat plody a výhony až 50 let.
  • Převážně v 19. století se opuncie pěstovaly jako hostitelské rostliny pro samičky červce nopálového (Coccus cacti), které vysávaly z rostlin šťávu a v těle ji přeměňovaly na červené barvivo. Poté byly sušeny nebo usmrcovány v páře a prodávány pod obchodním názvem košenila.
  • V některých oblastech se opuncie používají také na výsadbu neprostupných živých plotů.
  • Agáve kvetou většinou až po několika desítkách let, a to pouze jednou za život. Poté odumírají.