Mučenky obrovské, mučivé i okřídlené

Oblíbené květiny našich prababiček, babiček, maminek budou nejspíš pěstovat i děti, které se teprve batolí po pískovišti. Může za to charizma těchto květin, snadné pěstování, chutné plody i obrovské druhové bohatství, díky kterému lze mučenky využít mnoha způsoby.

Mučenky, které nikdy nevyjdou z módy, se předvedly již v minulém čísle Receptáře, a to především mučenka modrá, vyšlechtěná do bezpočtu odrůd, a neméně oblíbená mučenka jedlá. Rodina mučenek, čítající po nedávné revizi přibližně 570 platných druhů, však nabízí ještě další pozoruhodnosti...

Obrovská mučenka obrovská (nebo také čtyřhranná)

I mezi mučenkami patří tento druh (Passiflora quadrangularis) ke statným druhům. Stálezelená, u báze dřevnatějící liána dorůstá délky až 40 metrů. Typickým znakem je čtyřhranná, křídlatá lodyha a také celokrajná čepel široce vejčitého nebo oválného listu s prodlouženou špičkou. Exoticky působící květy jsou velmi ozdobné, široké až 12 cm a mají strukturu jako všechny mučenky. Plodem je velká, u vyšlechtěných odrůd až 3 kg vážící bobule, která má vynikající chuť a velmi typické aroma.

V přírodě obývá Kolumbii a severovýchodní části Brazílie. Je ovšem velmi často pěstována v tropech a teplejších subtropech celého světa, protože se u ní mísí okrasné i užitkové vlastnosti. Svou mohutností má potenciál porůst opravdu velkou plochu. Z celého rodu má největší, a přitom kvalitní plody, což je zajímavé pro farmáře i soukromé pěstitele v tropech celého světa. O její mimořádné oblibě svědčí i velké množství lidových jmen, které se běžně používají v různých španělsky mluvících oblastech jako např. granadilla grande, granadilla real, badea, corvejo, maracuyá, maracuyá cascudo, barbadine, parcha, motorro či sandía de pasión. Pěstuje se však i v Asii, méně často v Africe a v nejteplejších částech Evropy.

U nás se s ní kvůli velikosti příliš nesetkáváme, ale velmi dobře snáší sestřih. K tomu, aby kvetla a plodila, však potřebuje vytvořit dostatek asimilující listové plochy. Letnění jí nevadí, ovšem s jejím stěhováním do vytápěných prostor je neradno příliš otálet, protože nízké teploty snáší hůř než některé odolnější druhy.

Krásná mučenka křídlatá (Passiflora alata)

Někdo si ji může splést s mučenkou obrovskou, je však obecně menší a chladnomilnější. V přírodě roste v sušších oblastech od severní Brazílie nebo sušších keřovitých společenstev cerrados či caatinga přes Ekvádor, Peru, po severovýchodní část Argentiny a Paraguay.

Stejně jako většina ostatních druhů je tato u báze dřevnatějící liána stálezelená. Lodyhy čtvercového průřezu mají na hranách výrazná křídla – odtud pochází druhové pojmenování křídlatá. Střídavé, oválné či podlouhlé listy bývají dlouhé 10 až 15 cm a 3 až 10 cm široké. Vonné květy jsou 7 až 10 cm široké a mají dobře odlišitelné kališní i korunní lístky šarlatově červené barvy. Výrazné třásně v koruně jsou zbarveny střídáním fialové a bílé, takže se jeví jako pruhované.

Poskytuje kvalitní ovoce, které je využíváno pro aromatickou šťávu získávanou z míšku kolem semen. Plod je vejčitý, v plné zralosti žlutý až oranžový, 8 až 15 cm dlouhý s hmotností 100 až 300 g. Jako okrasný druh v subtropech porůstá zahradní stavby, ploty, zakrývá nevzhledné kouty a části domů. Ačkoli pochází především z tropických oblastí, docela dobře snáší přezimování s nižšími teplotami, které mohou dlouhodobě kolísat okolo 10 °C. Při těchto teplotách však potřebuje sušší substrát a zcela vynechat přihnojování, které je v době plné vegetace bezpodmínečně nutné, aby rostlina dostatečně nasazovala květy a následně i plody.

Mučenky se sytě červenými květy

Z druhů pěstovaných hlavně pro okrasu jsou velmi oblíbené ty s výraznými červenými květy. Velmi často se pěstuje Passiflora princeps (známá i pod synonymem P. racemosa), která pochází z jihovýchodní Brazílie a vytváří nepřehlédnutelná květenství s několika rudými květy. Podobně výrazné červené květy mají druhy P. vitifolia ze západní části Jižní Ameriky nebo P. coccinea se severu Jižní Ameriky. Oba druhy rostou spíše v horách a v sušších oblastech, kde jsou deště spíše sezonní. To se samozřejmě promítá i do kultury, kdy je během zimy potřeba aspoň mírně snížit teplotu a zálivku, udělat přestávku v hnojení, ale poskytnout rostlině co nejvíce světla. Jejich plody jsou jedlé, ale nepříliš chutné.

Tropické druhy do bytu

Pokud vybíráte mučenku do celoročně teplého bytu, zkuste drobnější druh Passiflora citrina ze středoamerické Guatemaly a Hondurasu. Na opěrné konstrukci nedorůstá více než 150 cm. Má jemné světlezelené listy a citronově žluté květy o průměru dva až tři centimetry. Potřebuje dostatek světla, ale nevyžaduje poklesy teploty v zimě a ochotně kvete několik měsíců. Zajímavým druhem, který má spíše ozdobné listy zajímavého tvaru a nenápadné žlutozelené květy, je teplomilná Passiflora coriacea. V přírodě roste od Panamy po Venezuelu, Kolumbii, Peru a Bolívii. Snese tropické i subtropické podmínky, není příliš veliká a patří k nejméně náročným druhům na světlo.

Do bytů se hodí také celá řada kříženců, které jsou vyšlechtěné na odolnost v běžné pokojové teplotě a velké barevné květy. Jediné, co všechny mučenky opravdu potřebují, je dostatek světla.

Mučenka přímo mučivá

Velmi odolným druhem, který si občas někdo přiveze z cest jako semena, je mučenka smrdutá (Passiflora foetida). Je to velmi odolná rostlina, která se jako plevel rozšířila v tropech a subtropech celého světa. Někde už je dokonce označována za invazní druh. Není veliká, dorůstá jen asi do výšky dvou metrů, kvete drobnějšími bělavými květy s fialovými tyčinkami, které zápachem dělají čest svému jménu. Druh spolehlivě poznáte podle dřípených (hluboce rozdělených)listenů, které jako závojíčky obklopují květy, a lepkavých chlupů na stoncích a listech. Není tedy příliš příjemným zeleným spolubydlícím.