Mezi pelargonie řadíme nejen oblíbené druhy pěstované jako sezonní hrnkovky, ale také vzácné, exoticky vyhlížející sukulentní druhy s atraktivními květy nebo výrazně aromatické rostliny s nápadně zbarvenými a tvarovanými listy.
Exotický původ a překvapivá rozmanitost
Odkud vlastně muškáty pocházejí? Na jakých místech v přírodě bychom je mohli najít a kolik jich vlastně je? Z botanického hlediska řadíme do rodu Pelargonium 286 druhů. Jejich domovinou je rozsáhlý areál zahrnující Afriku, zejména její jižní a východní část, ostrovy Madagaskar, Sokotru a Svatou Helenu, Arabský poloostrov, Austrálii, Nový Zéland a Tasmánii. Dva druhy jsou domácí v Turecku a jeden dokonce v Thajsku.
Mezi domovinu muškátů patří Afrika, Madagaskar ale i Austrálie
Zájem badatelů o pelargonie nese i jednu českou stopu. Australský druh Pelargonium havlasae byl v roce 1923 popsán významným českým botanikem Karlem Dominem. Ani v současné době nekončí botanický výzkum těchto nádherných rostlin. Poslední pelargonie byla popsána v loňském roce.
Mezi pelargoniemi najdeme statné trvalky i dřevnatějící keře, rostliny s plazivými výhony i sukulentní duhy, rostliny s mohutnými hlízami či oddenky. Rostou v suchých oblastech s minimem srážek i vysoko v horách, na plném slunci i ve stínu vyšších dřevin. Některé druhy, schopné přežít a šířit se v rozmanitých přírodních podmínkách, se dokonce staly nebezpečným invazním plevelem v původních přírodních společenstvech, jako např. Pelargonium capitatum v buši a pobřežních dunách jihozápadní Austrálie.
Čtyři století muškátů v Evropě
První muškát se dostal do Evropy již v roce 1600. Jednalo se o druh Pelargoium triste. Díky hlíze mohla tato rostlina přečkat v nepříznivých podmínkách dlouhou cestu z jihoafrického Kapska do nizozemského Leidenu. Tento druh je zajímavý květy, které v noci voní. Pro šlechtění pelargonií měly ale význam jiné dva druhy, pelargonie páskatá a pelargonie břečťanolistá. O obou druzích víme, že se v Evropě pěstovaly již kolem roku 1700. Muškáty se stávají velice populárními v 19. století. Od té doby byly vyšlechtěny stovky odrůd, některé se v kultuře udržely, jiné zanikly. V závislosti na módních trendech se mění barva a velikost květů, tvar a zbarvení listů i celkový vzhled. Na konci této šlechtitelské vášně stojí současné moderní Zonartic hybridy vyšlechtěné a v roce 1994 pojmenované australským šlechtitelem a milovníkem muškátů Cliffem Blackmanem.
Muškáty nejsou jen ozdobou truhlíků na oknech, díky vonné silici se využívají i v kosmetickém průmyslu.
Tip na jarní výlet
Jedna z nejkomplexnějších sbírek pelargonií v Čechách je bezesporu kolekce muškátů v Botanické zahradě hl. m. Prahy. Je tvořena jak cennými botanickými druhy, tak zahradními kultivary. Rostliny můžete vidět kvést v expozičním skleníku Svět sukulentů nebo v nádobách a ve sbírce užitkových rostlin mírného pásma v Ornamentální zahradě.
O autorce
Autorka Jarmila Skružná je etnobotanička. Pracuje jako vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky v Botanické zahradě hlavního města Prahy. Je spoluautorkou nově vydané knihy Ďáblova zahrádka a knihy Pelargonie. Více na botanicka.cz.
Milovníci muškátů navštěvují zahradu zejména poslední víkend v květnu, kdy se v botanické zahradě tradičně koná Muškátová burza a prodej přebytků. Díky spolupráci se specializovanou základní organizací Českého zahrádkářského svazu Pelargoni se můžete pokochat stovkami kvetoucích rostlin všech typů a skupin muškátů, včetně botanických druhů.
Související články
Lednové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář