Najdeme je nejen mezi bezpočtem kultivarů, ale i mezi původními druhy, které mohou zahradu obohatit ryzím půvabem.

NARCISY

Původní, plané druhy narcisů jsou okouzlující a povětšinou skromné, stejně jako většina kultivarů z nich odvozených. Ne všechny odolávají silným mrazům, i když dostatečně hluboká výsadba a nastýlka je může ochránit.

Již od března kvete jen 15 cm vysoký, původně jihoevropský narcis bramboříkový (Narcissus cyclamineus), který krásně oživí sušší louky a skalky. V zimě ho nasteleme suchou pokrývkou. Podobné využití má drobný narcis sukničkový (N. bulbocodium), který kvete v druhé polovině dubna. Pod stromy i v louce vytvoří krásnou jarní podívanou narcis bílý (Narcissus poeticus), vysoký kolem 30 centimetrů. Pochází z jihozápadní Evropy, kvete v dubnu a květnu a nádherně voní. Stejné výšky dorůstá i na mráz poněkud choulostivější narcis trojmužný (N. triandrus) vykvétající v dubnu. Jeho šlechtěné variety však mohou být odolnější – například Hawera, drobná odrůda ideální na louku. Podobně je tomu u jihoevropského Narcissus tazetta, silně vonícího lučního narcisu, který není mrazuvzdorný, ale mnohé jeho variety již ano, především kříženci s narcisem bílým.

I v přírodě narcisy vytvářejí rozmanité poddruhy, ochotně se navzájem kříží a ke šlechtění tak přímo vybízejí. Zahradníci se jim věnují již mnoho století, a vznikly tak desetitisíce kříženců a odrůd. Mnohé se podobě původních druhů vzdálily, jiné si zachovávají jejich charakteristické znaky.

Narcissus minor pochází z Pyrenejí, je vysoký do dvaceti centimetrů a jeho až 4 cm velké květy se rozvíjejí časně zjara. Velmi oblíbené jsou střapaté květy jeho plnokvěté variety Plenus neboli Rip van Winkle. Kvete od března do dubna a je ideální pod stromy a vyšší keře nebo k úpatí skalky.

Narcisy jsou nesmírně pestré a také univerzální cibuloviny – můžeme je pěstovat v louce, pod listnatými stromy, využít je v trvalkových záhonech. Jen pozor na to, že uvadající listy nesmíme stříhat. Cibulka si z nich bere výživné látky zpět ještě po dobu šesti týdnů. V louce žloutnoucí listy nevadí, v záhonech je zkombinujeme s později kvetoucími trvalkami, které se v době uvadání listů právě rozrůstají a zakryjí je. A stejně je tomu i u řebčíků.

ŘEBČÍKY

Řebčíky nabízejí velmi odlišné druhy s nevšedním vzhledem a rozmanitým uplatněním. Je škoda se omezit pouze na nejčastější, byť atraktivní řebčík královský. Rovněž poměrně známý, přesto málo využívaný je vděčný řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris), kvetoucí v první polovině dubna. Vyžaduje dostatek vláhy a je ideální do vlhké louky či k jezírku. Je 10–30 centimetrů vysoký a jemně kostkované, růžové či purpurové květy se něžně pohupují nad trávou v jarním vánku. Vysadit můžeme i varietu s květy čistě bílými nebo směsi barev. Rovněž až 30 centimetrů vysokému řebčíku kamčatskému (F. camtschatcensis) s květy nezvykle tmavě vínové barvy svědčí vlhká stanoviště. Mezi řebčíky jsou však i druhy suchomilnější. Patří mezi ně v květnu kvetoucí jihoevropský řebčík pontský (F. pontica) s něžnými zelenavými květy, vysoký až 25 cm. Na jaře trochu vláhy uvítá, příliš mokra nesnese především v zimě. Hodí se proto do propustné půdy k suchomilným trvalkám, na sušší louku nebo na skalku. Podobný vzhled i nároky má z Turecka pocházející Fritillaria michailovskyi, který dorůstá jen do výšky patnácti centimetrů. Dvojnásobné výšky dosahuje řebčík F. uva-vulpis, jehož květy mají barvu podobnou předchozímu, avšak světlejší a zastřenou. Jsou velmi půvabným doplňkem skalek, štěrkových záhonů a sušších luk, kde se samy rozrůstají.

Propustnou půdu vyžaduje i řebčík perský (F. persica), až metr vysoký druh, který nese nádherné květenství plné řalových či světlounce zelených zvonků. Kvete od dubna do května a hodí se do trvalkových záhonů či na okraj skalky, velmi atraktivní podívanou vytvoří i v nádobách.

Související články

KDY JE SÁZET

Krásnými jarními cibulovinami můžeme zahradu obohatit až na podzim – vhodný čas pro výsadbu cibulek řebčíků nastává od září, narcisů až do října. Nyní zjara si však snadno představíme, které a kde by se nám nejvíce líbily, jakou část zahrady by měly rozzářit.

Zdroj: Časopis Receptář