Pěstování česneku jste podědil, že?
Sadili jsme ho tady na poli odjakživa. Moje babička, která se narodila v roce 1930, každý rok opečovávala svých sto padesát zasazených stroužků. Tutéž odrůdu pěstovala už její maminka. Žili pod Filipkou (oblíbený vrchol Slezských Beskyd, pozn. aut.), odkud ji babička přinesla s sebou sem za dědečkem. Vyprávěla mi, že se potkali na zábavě, kde se domluvili, že se za dva týdny potkají na smluveném místě. Kdyby jeden z nich nepřišel, už se nesetkají a žádný Beskydský paličák tu nepěstujeme.

Vzpomínáte si, jak se u vás hospodařilo, když jste byl malý?
Vždycky jsme měli krávu, aby bylo mléko pro děcka, pamatuju si to asi do svých patnácti. Starala se o ni máma, stejně tak o hektar pole, táta chodil do práce. Dělali to tak i babi a děda. Všechno ručně, žádné stroje. Pomáhal jsem kosit trávu i dojit krávu, asi bych to ještě uměl, i když jsem to dvacet let nedělal.

Proč právě česnek?
Asi dva roky po smrti babičky mě napadlo, že by se náš česnek hodil pro gastronomii – nejen v restauracích, ale i uzenářům. Je opravdu velký, pět šest stroužků, mohli by si tím ušetřit práci při jeho loupání. Když rozdělíte v obchodě koupenou palici, máte z ní tak malé stroužky, že jim říkám antiperle. Tehdy jsem s překvapením zjistil, že restaurace nekupují celý česnek a nikdo ho neloupe, ale kupují už utřený… Přesto jsem zasadil všechen česnek, co jsme měli, asi šest set stroužků. A protože jsem nevěděl, co pěstujeme za odrůdu, kterou bych chtěl i prodávat, poslal jsem v srpnu 2021 šedesát palic do Brna na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, kde je rok a půl testovali.

Jak to dopadlo s dodávkou do restaurací?
Chtěly by ho, ale zatím jsem nebyl schopen ho vypěstovat tolik, abych poptávku uspokojil. Vidím to nejdřív za dva tři roky, pokud se bude dařit. Nevím, co bude příští rok, a to říkám všem zájemcům, letos jich bylo asi dva tisíce… No, jinak to nevidím, než založit e-shop.

Co může úrodu zásadně ovlivnit?
Loni byl česnek krásný, ale například medu bylo u nás málo. Rok předtím ho naopak bylo hodně, ale česnek žádný, protože bylo na jaře málo vody. Loni celé jaro pršelo, přesto česnek narostl, i když někdo říká, že vodu nemá rád. Jsem v jeho pěstování laik, ale moje zkušenost je taková, že ji rád má. Jak jsem vám ukazoval naše pole, viděla jste, že je v mírném svahu. Nahoře bývá česnek slabší, ale dole, kde se drží voda, mnohem lepší.

Váš česnek má oproti jiným nejen větší stroužky, ale silnější vůni i chuť.
Když kolega myslivec vařil silvestrovský guláš, chtěl do něj dát čtyři palice. Varoval jsem ho, ať to nedělá, že bude stačit jedna. Na dvacet, možná třicet litrů guláše bohatě stačila. Vybavuju si, jak mi volal nějaký pán, že nutně potřebuje náš česnek, protože chce nakládat maso a udit, a že prý „Česnek už není, co býval“. Já ho mám moc rád, ale když si tím naším potřu topinku pod tatarák z obou stran, stačí mi jen jedna. Další už si česnekem nenatřu, protože je to fakt síla.

Souhlasím s tím pánem. Myslím, že kvalita česneku běžně prodávaného v supermarketech je v Česku bolavým tématem už roky.
Přesně tak! Když se o našem česneku poprvé napsalo, v místních novinách, začali se mi ozývat nejdřív sedmdesátníci osmdesátníci – generace, která si pamatuje, jak má chutnat česnek, jaký má mít říz.

Léčíte se doma česnekem?
Když na mě něco leze, smíchám cibuli nadrobno, česnek, med a zázvor. Nechám to vyluhovat a pak jím jednu lžíci ráno a jednu večer. K tomu zdraví – při pěstování nepoužíváme žádnou chemii, česnek nemoříme ani nestříkáme. Používáme jen kravský hnůj, ale pozor, česnek ho nemá rád čerstvý! Na pole sadíme brambory do brázd s hnojem, v srpnu je vykopeme, pole přeoráme a na podzim tam zasadíme česnek, tak to děláme.

Vaší zimní odrůdě jste dal moc hezký název Beskydský paličák.  
Chtěl jsem, aby odkazoval k místu, kde ho pěstujeme a kde to mám moc rád. Původně jsem uvažoval o názvu Slezský paličák, ale který Pražák – promiňte, že to tak říkám – ví, kde přesně je Slezsko? Kdežto Beskydy znají lidé po celé republice, a navíc to lépe zní. Když jsem název vymýšlel, česnek už zkoumali v Brně. Bylo potřeba mít připravený název, kdyby náhodou zjistili, že se jedná o novou odrůdu. Dozvěděli jsme se o ní až loni a vlastně náhodně. Kdybych jim česnek ze zvědavosti neposlal, nevěděli bychom to.

Co přesně znamená, že máte vlastní odrůdu?
Deset let ji nikdo nesmí prodávat, protože je mým know-how. Vlastníkem značky Beskydský paličák jsem tedy deset let. Po osmi letech musím česnek poslat znovu do Brna, kde ho zase otestují, poté mi vlastnictví odrůdy prodlouží o dalších deset let. A pak už ji prakticky může pěstovat kdokoli.

Víte, co přesně výzkumníci s vaším česnekem dělali?
Na podzim ho zasadili, proto jsem ho musel poslat do konce srpna. Celý rok ho pěstovali a zjednodušeně řečeno, určovali jeho odlišnosti od ostatních již existujících odrůd (celkem je u nás registrováno třicet devět odrůd česneku, z toho sedm amatérských, pozn. aut.).

Před šesti lety jste ho začínal pěstovat ze sto padesáti stroužků, loni jste jich zasadil přes čtyřicet tisíc na osmi arech, a to ručně! To asi neděláte sám?
Pomáhají mi rodiče a bratr, takže obvykle ve čtyřech. Když jsem sadil sám padesát kilo česneku, trvalo mi to osm hodin. Bez přestávky se dá sázet tak pět hodin. Ale když už máte ve čtyři hodiny tmu, musíte si na to svítit halogeny.

Dá se ruční práci nějak ulehčit?
Začínali jsme s klasickým kolíčkem na sázení. Pak jsme začali používat speciální nářadí (na fotografii na str…., pozn. aut.), které vyrobil můj otec. Práci nám urychlilo tak šestkrát. Příští rok už chceme používat vlastní sázecí stroj, který mám zatím rozdělaný. Mechanické sazeče česneku se sice dají koupit, ale mně se na nich nelíbí, že stroužek, který se má zasadit kořenem dolů, vloží do půdy vodorovně. V takovém případě, nebo dokonce kořenem nahoru, musí rostlina překonat delší cestu, a pak má mnohem menší paličku. My je do všech dírek dáváme pěkně na stojáka. U běžných sazečů mi nevyhovuje ani rozpětí mezi řádky, které je asi čtyřicet pět centimetrů. Naše řádky jsou od sebe patnáct centimetrů, stroužky do nich sázíme po dvanácti a půl centimetrech za sebou.

 Co vás při pěstování česneku překvapilo?
Každý rok něco! Pěstujeme ho ze stroužků, ne z pacibulek, kterým říkáme policajty. Když na česneku vyrostou, ručně je odlamujeme, aby byla palice v zemi větší a silnější. Loni jsme ho sklízeli prvního září, asi pět týdnů před tím jsem ho zkusil vytáhnout ze země, a to byly palice ještě maličké. Velikost nabraly až za poslední měsíc, což jsme do té doby nevěděli.

Jak poznáte, kdy je nejvhodnější doba vytáhnout česnek ze země?
Pokud na části rostlin necháte pacibulky, rostlina je zkroucená. Když se postaví, měl by se česnek vykopat. Druhý způsob, jak to poznat, je podle počtu takzvaných suknic. Když česnek vyrýváte, palice by měly mít na sobě čtyři až pět těchto obalů, což odpovídá počtu lístků na rostlině. To jsem do loňského roku taky nevěděl.

Když jste zmínil, že sestavujete vlastní sázecí stroj, musíte být dost zručný. Profesí jste instalatér.
Jsem takový Brouk Pytlík. Z palubkového dřeva si vyrábím úly, asi deset let vyrábím odchytové klece pro škodnou zvěř, takzvané sklopce, a také betonové nory. Formy na ně jsem vymýšlel dva roky.

Jaká zvířata se do sklopců chytají?
Někdo je chce na potkany, někdo na kuny, ty největší jsou určené pro odchyt lišek. A do betonové nory vlezou dokonce i divočáci… Odebírají je ode mě hlavně myslivci pro legální odchyt škodné, jejich sdružení na ně získávají státní dotace.

Proč česnek, už vím. Ale jak jste se dostal k domácí výrobě sklopců a nor?
Jsem taky myslivec a tím impulsem byl stav drobné zvěře – nedostatek bažantů, tetřevů, zajíců… Naopak škodné je v revírech strašně moc, takový psík mývalovitý, který k nám byl zavlečený, je úplný predátor, horší než jezevec. A navíc je tupý. Když sedíte na posedu a hodíte mu dolů klobouk, vystraší se tak, že ztuhne a neuteče. Stihnete slézt dolů a normálně ho chytnete za ocas.

To bych vážně nečekala, že se od pěstování česneku dostaneme k tuposti psíka mývalovitého!
No vidíte!

Na výrobu klecí a nor už musíte být po deseti letech expert. Jste odborník už i na česnek?
Víte, my tu nejsme žádní profesionální pěstitelé, ale takoví baňkoři, prostě amatéři. Ale každý máme jednu hlavu a dvě ruce, takže expertem se může stát každý… Je to o tom chtít, nebát se a hlavně pracovat. No, přiznávám, že jsem těžký workoholik.

Když chcete příští rok rozšířit pěstování česneku z osmi na třicet arů, tak se vám, myslím, workoholismus docela hodí. Co by vám řekla babička, kdyby viděla, jak jste pěstování rozjel ve velkém?
„Postřigane by to byuo, teraz to jyny zešič!“ To je po našymu, ve smyslu: Když je to dobře rozjeté, je potřeba pokračovat a dokončit to.

Kdo je Václav Martynek (39)

Amatérský pěstitel česneku na Jablunkovsku. Jeho Beskydský paličák byl letos uznán odborníky jako nová odrůda.
Jeho rodina ji pěstuje přes sto let. On sám začal ve velkém před šesti lety.

Předseda mysliveckého sdružení. Deset let vyrábí odchytové klece a betonové nory pro škodnou zvěř. Včelaří.

Profesí instalatér.

Pochází z Bocanovic, má tři syny.

Související články

Zdroj: časopis Receptář