Jsou to byliny i dřeviny, jimž se na mnoha zahradách daří nadmíru výborně. Zpočátku z toho máme radost, ale za chvilku je nalézáme daleko od míst výsadby, a to každoročně. Někdy pronikají na plochy v zahradě volné a opuštěné, jindy však ničí jiné okrasné rostliny. Seznámíme se s nejagresivnějšími druhy.

Cibuloviny

Modřenec arménský

(Muscari armeniacum)

Drobná cibulovina vyniká v dubnu a v máji květy krásně modré barvy. V létě zatahuje, ale již na podzim se objevují trsy sytě zelených trávovitých listů. Tvoří semena, ovšem podstatnější je, že se velmi rozmnožuje mnoha dceřinými cibulkami, které se snadno oddělují, a pak se při pletí dostávají do celé zahrady, ba i na kompost. Druh tedy rozhodně nevysazujeme do skalky.

Snědek rozkladitý

(Ornithogalum umbellatum)

Také tato drobná cibulovina svádí k uplatnění na skalce. Listy jsou úzké trávovité, bílé hvězdičkovité květy se objevují v květnu a otevírají pouze na slunci. Z hlediska rozmnožování je to podobné jako u modřence; také mají množství dceřiných cibulek. Vysazujeme je tedy jen opatrně.

Skalničky

Jahodka indická

(Duchesnea indica)

Vytrvalá drobná bylina opravdu pochází z Indie, ale v našem klimatu se jí daří velice dobře. Až k nepoznání připomíná listy i nejedlými plody jahodník obecný, případně i měsíční jahody. Jahodku prozradí ovšem žluté květy, jahodník je má bílé. Rostlina se velmi intenzivně rozrůstá dlouhými šlahouny a tvoří kompaktní porost. Určitě je tedy nevhodné si ji nasadit mezi subtilnější rostliny.

Rozchodník pochybný

(Sedum spurium)

Nejběžnější rozchodník tvoří i v zimě porost se sytě zelenými listy. V červenci a v srpnu má pak světle růžové nebo bílé květy. Druh se počne rychle rozrůstat všemi směry a zakořeňuje i z odlomených lodyh. Mezi nízkými polštářovitými skalničkami je prakticky k nevypletí. Stíní a ničí ovšem i plazivé dřeviny. Na zahradě je rozchodník pochybný použitelný na velké ohraničené plochy a obruby.

Rožec Biberštajnův

(Cerastium biebersteinii)

Polštářovitá vytrvalá bylina našedlými listy přímo svádí k výsadbě do skalky. Navíc ji krášlí v květnu a červnu záplava čistě bílých květů. Tento rožec se však dostane i pod kameny a je s jemnými kořeny, které se trhají, k nezastavení. Dají se s ním elegantně pokrýt svahy a místa s málo úrodnou půdou, ale ta musí být ohraničena cestami či udržovaným trávníkem.

Šťavel růžkatý

(Oxalis corniculata)

Lidé ho často nazývají jetelíčkem, i když jde o docela jiný rod. Mnozí pěstitelé ho marně vytrhávají celé roky. Velmi subtilní bylina pochází z tropických oblastí, ale je i u nás vytrvalá. Má drobné žluté květy. Všude ve velkém trousí drobná semena, vše prorůstá nenápadně kořínky. Nejhorší je, když se dostane na skalce do kamenné drti. Špatné zkušenosti s ním ovšem mají i pěstitelé kaktusů. Velmi podobný, avšak stejně nepříjemný je šťavel tuhý (Oxalis stricta).

Trvalky

Orlíček obecný

(Aquilegia vulgaris)

Jistě krásná a známá vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých se i u nás ovšem celkem vzácně vyskytuje v listnatých lesích. V přírodě je orlíček modrý, na zahradě se vysazují i formy bílé, růžové, fialové, dvoubarevné i plnokvěté, které se mezi sebou kříží. Trvalka nakvétá v červnu, záhy se tvoří mnoho semen. Problém je, že se semenáčky objevují i uprostřed trsů jiných trvalek či jahod a jen těžko se plejí. Je tedy třeba včas a důsledně ostříhávat odkvétající květy.

Pitulník postříbřený neboli hluchavka žlutá

(Galeobdolon luteum, dříve Lamium luteum)

Naše dosti běžná hajní vytrvalá bylina se stříbřitě bělavou kresbou na listech. Úhledné jsou i žluté květy. Je to výborný půdní kryt i do stínu. Po výsadbě se však brzy začne dlouhými výběžky rozrůstat. Definitivně se vypleje těžko, každé jaro se objevuje znovu na nevhodných místech.

Keře

Bambusy

(např. Phyllostachys)

Tak exotické dřeviny bychom ve výčtu pro zahradu zvláště nebezpečných druhů nečekali. Doporučoval bych opatrnost zvláště při výsadbě výběžkatých bambusů. Několik let rostou spořádaně na svém místě, pak ovšem se ukážou výběžky s velmi ostrými špičkami třeba metr daleko. Šíří se na vlhká místa a prorazit fólii zahradního jezírka není pro ně problém. Řešením je dát již při výsadně kolem bambusů pevnou a hlubokou překážku.

Mahónie cesmínolistá

(Mahonia aquifolium)

Oblíbená stálezelená dřevina pochází ze Severní Ameriky. Vysoce dekorativní jsou její sytě zelené listy, žluté květy i modré dužnaté plody. Ty mají ovšem v oblibě ptáci a náhodné semenáče mohou být docela nepříjemným plevelem mezi trvalkami i nízkými keři.

Pámelník bílý

(Symphoricarpos albus)

Keř severoamerického původu, jen něco přes metr vysoký, upoutá pozornost v září. Dřevin s čistě bílými dužnatými plody je u nás pramálo. Pámelník je vysazován spíše v parcích a ve veřejné výsadně než v zahradách. Důvodem je velká schopnost vytvářet podzemní výběžky. Do zahrad pámelník zanesou ptáci a je opravdu těžké ho definitivně vykopat z jiných keřů.

Pnoucí dřeviny

Opletka čínská neboli rdesno čínské

(Fallopia aubertii)

Jde o velmi vzrůstnou liánu. Z drobných květu vznikají krásné bílé závěsy v době, kdy na podzim již skoro nic nekvete. Není to parazit, ovšem zastí- něním i hmotností již opletka zničila nejeden statný strom. Pokud ji přece jen chceme na zahradě mít, vyhradíme jí dostatek prostoru na nějaké neživé opoře.

Plamének plotní

(Clematis vitalba)

Zahrádkáři často pěstují někdy docela choulostivé barevné klematisy neboli plaménky. V naší přírodě roste v teplejších oblastech jejich skromný příbuzný. Plamének plotní má drobné bělavé květy a docela pěkné stříbřité nažky. Je to bujně rostoucí liána. Pokud se dostane do zahrady – ať již vysazená či samovolně –, dokáže rychle porůst i vyšší stromy a zle je zastínit.

Přísavník pětilistý

(Parthenocissus quinquefolia)

Je to druh mezi jinými „planými révami“ nejotužilejší a nejznámější. Psí víno krášlí mnohé stavby i sloupy. Pěkné je jeho podzimní výrazné červené vybarvení a modré bobule. Ptáci ovšem tuto liánu vysejí i daleko od původní výsadby. Prohlížejte tedy pravidelně své vyšší živé ploty i stromy, aby nebyly zastíněním ničeny.

Vodní rostliny

Douška vodní neboli vodní mor

(Elodea canadensis)

Docela nenápadné měkké zelené lodyhy se špičatými listy ve vodě splývají nedaleko hladiny, květy nepatrné. Brzy však je porost tak hustý, že znemožňuje růst jiných vodních rostlin i pohyb ryb. Úlomky lodyh tohoto opravdového vodního moru do Evropy přinesli na nohách vodní ptáci. Pokud tedy cokoli přidáváme do zahradního jezírka, dobře si to prohlédneme. Není nic horšího než plet vodní vegetaci. Pomůže jen vypuštění a vysušení nádrže.

Rákos obecný

(Phragmites australis)

Náš obyčejný rákos si do zahradního jezírka vysadí málokdo. Oblíbená je ovšem jeho panašovaná forma. Ve srovnání s jinými vodními rostlinami rákosovitého vzhledu se tento rákos šíří zdaleka nejrychleji. Utlačuje jiné druhy a v bahně se propletené výhonky nedají vyplet. Vysazujeme ho tedy zásadně do nádob a na jaře vždy zkontrolujeme, zda se z nich nerozšířil někam dál.

Poučení je jasné. Vyhledáme si před výsadbou o rostlinách seriózní informace. Nenakupujeme chaoticky jen podle okamžitého vzhledu rostlin. Vysazujeme s ohledem na podmínky světelné, půdní a vláhové. Pamatujeme, které druhy se dostanou do sousedství. To vše proto, že květiny invazní mohou být dokonce horší než vytrvalé plevele, jako jsou svlačec, pcháč, pýr, bršlice či pampeliška.

Jahodka indická Modřenec arménský Snědek rozkladitý Rozchodník pochybný Rožec Biberštajnův Šťavel růžkatý Pitulník postříbřený neboli hluchavka žlutá Orlíček obecný Bambus Mahónie cesmínolistá Opletka čínská neboli rdesno čínské Pámelník bílý Plamének plotní Přísavník pětilistý Douška vodní neboli vodní mor Panašovaná forma rákosu.

Zdroj: Časopis Receptář