V článku Vysaďte si okrasné i užitečné vrby jste se mohli dovědět, jak vrby pěstovat a jak různorodé mohou mít využití. Zbývá ještě se podrobněji seznámit s jednotlivými druhy, které se budou na zahradě dobře vyjímat.

Trpaslíci i obři

Velikostí i tvarem jsou vrby velice rozmanité – velikost rostlin je podle druhu od několika centimetrů až po více než 20 metrů. Nejmenší je vrba západohimálajská (Salix hylematica) dorůstající výšky jen 2–3 cm. Druhy střední až velké rostou spíše v nížinách až ve středních polohách mírného podnebního pásma, druhy menší až zakrslé najdeme v chladném pásmu (i za polárním kruhem), v mírném pásmu v horských oblastech nebo v lokalitách chudých na živiny – např. v rašeliništích.

Nejen smuteční vrba bílá

Ze vzrůstnějších druhů vrb je nejčastěji pěstována naše domácí vrba bílá (Salix alba) a její kultivary (bylo jich vyšlechtěno asi 20). Bílé vrby jsou rychle rostoucí stromy větších rozměrů, dorůstají výšky i přes 20 m (obvykle však kolem 8–15 m).

Původní druh a především kultivar ,Tristis‘, zvaný také smuteční vrba, má dlouhé převislé výhony se žlutou kůrou. Kultivar ,Sericea‘ je okrasný především listy, které jsou zespoda i shora chlupaté, zbarvené leskle stříbřitě. Kultivar ,Chermesina‘ má zase výrazně červeně až oranžově zbarvenou kůru mladších výhonů, které na zahradě vyniknou hlavně v zimě.

Vrba Matsudova okouzlí tvarem větví

Oblíbenou zahradní vrbou je vrba Matsudova (Salix matsudana), zejména kultivar ,Tortuosa‘ s krásnými, vývrtkovitě kroucenými větvemi s hnědožlutou či šedozelenou kůrou. Dosahuje výšky až kolem 10 m, snadno se však udržuje řezem. Mladé elegantní kroucené výhony se používají také k řezu do květinových i suchých vazeb.


Pestré listy a huňaté kočičky

Vrba prostřední (Salix integra), kultivar ,Hakuri Nishiki‘ je často pěstovaná pestrolistá vrba. Má drobnější výhony i listy, které mají zelenou barvu kombinovanou s bílými a růžovými skvrnami a tečkami.

Pro „kočičky“ se pěstují nejčastěji vrba lýkovcová (Salix daphnoides) a vrba jíva (Salix caprea).

Vrba lýkovcová má červenou kůru, kočičky se objevují již koncem dubna a začátkem května, jsou velké, nejprve leskle stříbrné, při nakvétání žlutavé.

Vrba jíva je také náš domácí druh, má nádherné, stříbřité (později žluté) kočičky. Kvete v březnu až květnu a květy jsou na jaře významným zdrojem včelí potravy. Velice oblíbený je kultivar ,Pendula‘ s převislými větvemi, který se často roubuje na kmínek původního druhu i jiných vrb.