Musíme si to přiznat. Květy tu nejsou pro naše potěšení, ale proto, aby přilákaly opylovače. Pokud zprostředkuje přenos pylu vítr, stačí květy skromné a neokázalé, jaké mají třeba trávy, ale když je potřeba přilákat hmyz, musí pomoci velký květ hýřící barvami, aby porazil konkurenci. A mezi rafinovaná lákadla patří i vůně.

27 růžových vůní

Květ růže přímo vybízí k přičichnutí. Co to vlastně voní? Řečeno stroze chemicky a nepoeticky: růže obsahují v květních plátcích směs nenasycených aromatických alkoholů (geraniol, citronelal), fenolů, terpenů, éterických olejů, pryskyřic a silic. Originální velmi drahý růžový olej má na 300 složek.

Lidé se snaží vystihnout, co jim vůně připomíná, a růže pak třeba voní po fialkách, citronech, jablkách, mandarinkách, malinách, konvalinkách, meruňkách, tropickém ovoci, vanilce, pižmu, medu, hřebíčku, jeteli nebo vínu, vůně je čajová či prostě ta pravá růžová. Lze nalézt i další přirovnání; vždyť je popisováno na 27 různých vůní růží.

Když růže nevoní…

Intenzita vůně velmi kolísá nejen u různých druhů a odrůd, ale také v závislosti na počasí. Nejvíce voní růže ráno nebo v dusnu před bouří. Vůně růží ale není samozřejmostí; dalo by se říci, že u růží dvacátého století je skoro normální nevonět. Šlechtitelé se soustředili zejména na barvu květů a opakování kvetení, ale k vůni se začali vracet teprve v nedávné době. Z reklamních důvodů se ale růžím v katalozích skoro vždy připisuje alespoň slabá vůně nebo pozoruhodný termín stejného významu „vůně moderních růží“.

Růže keltská a lékárnická

Lidé vnímají vůně různě. Jsou ovšem růže, u nichž se nedá zpochybnit, že voní, a to vždy. Při hledání nejvoňavější z botanických růží se musíme sklonit a podívat se až někam na mez mezi poli. Tady pořád ještě i u nás místy divoce roste jen necelý metr vysoká růže galská se sytě červenofialovými jednoduchými květy, které se někdy říká i růže keltská nebo francouzská (Rosa gallica). Velice odolná rostlina tvoří kořenové výmladky. Více než původní druh s prázdným květem se pěstuje růže lékárnická (R. gallica f. officinalis), jejíž květy občas najdou uplatnění i v kuchyni.

Růže galská patří mezi nejstarší pěstované růže a před dovozem asijských druhů do Evropy byla nejčastěji využívána k šlechtění. Z těchto starých (historických) růží se zastavíme třeba u silně vonící ´Empress Josephine´ (Descemet, Francie, 1815). Má průměr květu 10 cm, je nafialověle růžová a rostlina dorůstá 120 až 150 cm. Růže byla pojmenována po zesnulé Napoleonově manželce. Odrůda kvete v červnu, je nenáročná, řez omezíme na probírkové zmlazování.

Legendární růže stolistá

Zvláštní skupinu silně vonících růží představují růže stolisté neboli stolístky (Rosa x centifolia). Pocházejí pravděpodobně z Malé Asie, pěstují se již velmi dlouho. Keře jsou asi dva metry vysoké, dostatečně mrazuvzdorné. Hustě plné květy o průměru 6 až 8 cm se objevují v červnu a v červenci, jen zřídka i později. Většina stolístek kvete v různých tónech růžových barev. Vzácnější jsou temně červenofialové odstíny nebo i květy bílé, jako je tomu u odrůdy ´Blanche Moreau´ (Moreau, Francie, 1880). Tato růže navíc patří mezi mechovky, které mají na kalichu i v květních stopkách lepkavé žlázky. Stolístky někdy trpí padlím a květy jsou citlivé na déšť. Patří mezi vysoce mrazuvzdorné růže, v předjaří tyto keře zkracujeme asi o třetinu.


Damašská růže, srdce parfémů

Další skupinou již dlouho pěstovaných a silně vonících růží jsou růže damašské. Známá je růže kazanlycká (Rosa x damascena trigintipetala), pěstovaná od 17. století v Bulharsku v údolí u města Kazanlyk. Na 1 kg oleje (silice) vyrobeného destilací se spotřebuje 3000 kg růžových plátků, což asi odpovídá celkové sklizni za období od poloviny května do poloviny června z 1 ha plantáže. Sbírat se musí od svítání jen do 10 hodin dopoledne. Denní výkon jednoho pracovníka je 15 až 20 kg růžových plátků. Bulharský růžový olej je nepostradatelnou součástí mnoha světových parfémů. U nás tato růže jemně růžové barvy vykvétá o něco později, tedy v červnu. Květ má průměr asi 7 cm, keř je vysoký 200 až 240 cm. Růže je vysoce mrazuvzdorná a zpravidla netrpí chorobami. Péči omezíme na postupné vyřezávání nejstarších větví hned u země.

Houževnatá růže svraskalá

Další výrazně libě vonící růži potkáme často i ve veřejné zeleni, byť pochází až z východní Asie. Růže svraskalá (Rosa rugosa) je keř 100 až 150 cm vysoký. Květy jsou výrazně fialově červené, 8 až 10 cm velké, po hlavním kvetení na počátku léta se v menší míře objevují i později. Nacházejí se na rostlině i společně s velkými, dužnatými kulovitými šípky, které lze uplatnit stejně jako šípky růže plané. Růže svraskalá je velmi ostnitá a do okolí se šíří kořenovými výmladky. Keř je vysoce mrazuvzdorný. Vyřezáváme koncová větvení s přezrálými šípky, omezujeme rozrůstání a keře zmlazujeme.

Voňavý sad

Sadové růže neboli sadovky jsou robustní keře. Pokud máme na zahradě dost místa, lze vysadit odrůdu ´Maigold´ (Kordes, SRN, 1953). Dorůstá 220 až 300 cm, vykvétá brzo, často opravdu již v květnu. Barva květů je světle oranžová s růžovým nádechem, květy intenzivně voní, ale odrůda kvetení už neopakuje. Vitální keř je všestranně odolný, řežeme jen probírkově nejstarší výhony.

Anglické růže se dají označit jako nízké sadovky. Vyznačují se hustě plným, zvláštním květem a většinou také krásnou vůní. Kvetou od června do září. Keře při řezu zkracujeme asi o třetinu výšky. Dobrou mrazuvzdorností a vůní vyniká růžově kvetoucí odrůda ´Gertrude Jekyll´ (1986). Průměr květu je 9 cm, růže na volném prostranství dorůstá do dvou metrů výšky, vyvazovaná u opory až do tří metrů. Žlutou barvu lze získat vysazením odrůdy ´Graham Thomas´(1983). Květ má průměr 11 cm, keř bývá vysoký 120 až 180 cm. Červeně fialová je růže ´William Shakespeare 2000´, dorůstá 100 až 140 cm, květ má průměr 9 cm.

Pnoucí růže pro voňavé loubí

Silně vonících pnoucích růží je málo. Za vysazení určitě stojí odrůda ´Alchymist´ (Kordes, SRN, 1956), i když kvete jen na počátku léta. Růže s dlouhými výhony může dorůst až do výšky čtyř metrů a je vysoce mrazuvzdorná. Barva hustě plných, devět centimetrů velkých květů přechází od růžové do oranžové. V předjaří vyřezáváme u země nejstarší výhony.

Moderní čajohybridy

Mezi moderními odrůdami růží nalezneme ty výrazně vonící nejvíce ve skupině velkokvětých čajohybridů. Všechny opakovaně kvetou od června do září a dorůstají asi metrové výšky. V předjaří je výrazně zkracujeme tak, že zbude jen asi 15 cm stonku.

  • Oranžových, výrazně vonících růží by se našlo více, nepřehlédnutelná je například ´Sutter‘ s Gold´ (Swim, USA, 1950), jejíž barvu květu lze přesněji charakterizovat jako oranžově žlutou až světle růžovou, poupě je pak světle červené, vysoké a štíhlé. Deseticentimetrový květ voní vanilkově.
  • Intenzivně také voní růžově fialová ´Eminence´ (Gaujard, Francie, 1962) s velkým květem o průměru 11 cm.
  • Mezi červenými velkokvětými růžemi výrazně voní odrůda ´Erotika´ (Tantau, SRN, 1968). Květ má až 12 cm.
  • Krásně voní mnoho „modrých“ růží. Pro pěstování je možné určitě doporučit odrůdu ´Mainzer Fastnacht´ (Tantau, SRN, 1964), má světlefialově namodralou barvu a květ o průměru 10 cm. Odrůda voní po citronech.

Jak si vůně co nejvíce vychutnat?

Pro všechny vonící růže platí, že je třeba jim vybrat na zahradě zvláštní místo, abychom si jejich přednosti mohli co nejvíce užít. Vysazujeme je tedy do blízkosti teras, besídek i jednotlivých laviček na stanoviště slunná a před větry chráněná.