Zelená rostlinná „fasáda“ má kromě estetického dojmu i další výhody. Absorbuje nechtěné nečistoty, produkuje kyslík a dokáže poskytnout útočiště drobnému hmyzu. Kořeny popínavých rostlin zbaví okolí vašeho domu přebytečné vody a chrání tak zdivo před možnou vlhkostí a tvorbou plísní. Bujný obrost navíc slouží i jako přírodní izolační vrstva, která v létě udrží v interiéru příjemný chládek. Právě ty neopadavé ozdobí vaše blízké okolí nejen dekorativními listy, ale i květy během celého roku a některé vás na podzim překvapí ohnivými barvami.

Popínavé rostliny mají značný význam i na dnešních sídlištích a komplexech kancelářských budov, kde díky zvlhčování vzduchu snižují prašnost a celkově zlepšují ovzduší v jejich bezprostřední blízkosti.

Sáhněte po těch nejatraktivnějších a nejvytrvalejších

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Mimořádně oblíbená pnoucí rostlina pochází z oblastí střední Evropy a v rámci svého botanického zařazení patří do čeledi Araliaceae - aralkovité. Setkat se s ním můžete i ve volné přírodě. Často se vyskytuje v listnatých lesích, sutinách, zříceninách, křovinách i na skalách. Dorůstá až do výšky 15 m, a proto je tak častou dekorací fasád mnoha domů. K dobrému růstu mu vyhovují spíše stinná stanoviště, ale snese i přímé sluneční paprsky.

Dobře se mu daří ve vlhké půdě bohaté na humus. Ačkoliv starší rostliny nepotřebují často zalévat, během horkých dní je lepší frekvenci zálivky zvýšit. V rámci běžné péče stačí břečťan hnojit jednou za 2 až 3 týdny hnojivem určeným pro zelené rostliny. V zimě o něj strach mít opravdu nemusíte, protože snese teploty až do -29 °C.

Skvěle izoluje dům v horkém létě a během deštivých dní ochrání zdi před nadměrným nasáknutím vlhkosti. Díky svému zabarvení vytváří nádhernou souvislou zelenou, někdy i dvoubarevnou (zeleno bílou) plochu, a to podle zvolené odrůdy. Na podzim některé druhy nádherně zčervenají. Dokonale zakryje nevzhledné části zdí, nebo naopak zvýrazní vzhled kamenných stěn. Když se rozroste, vytváří nepřehlédnutelné baldachýny. Výborně se uplatní i na vchodových konstrukčních obloucích.

Zimolez Henryův (Lonicera henryi)

Rostlina pochází z čeledi zimolezovité - Caprifoliaceae a rodu zimolez. Její domovinou je západní Čína. Dorůstá do výšky až 5 metrů. Je to stálezelená ovíjivá liána, s úzkými, tmavě zelenými, kopinatými listy. Zaujme svými výraznými šarlatově červenými květy se žlutým ústím, které potěší vaše oči v období od května až do července. Plody jsou šedě ojíněné, tmavomodré bobule.

Stejně jako břečťan dlouhodobě neprospívá na přímém slunci, zvlášť když nemá dostatek vláhy, proto je polostín až stín ideálním stanovištěm. Jestliže máte na takovém místě pergolu nebo plot, určitě k nim zimolez vysaďte, a to do dobře propustné půdy. Mrazu odolává pouze částečně, proto počítejte s tím, že v zimě pár lístků odhodí.

Brslen Fortuneův (Euonymus fortunei)

Původem je tato stálozelená rostlina z Číny, Jižní Korei a z oblastí jihovýchodní Asie. Řadí se do čeledi Celastraceae - jesencovité. Jestliže si ho vysadíte, brzy se dočkáte bohatého porostu, který může dosáhnout výšky až 2,5 m. Nemusíte se však obávat, že by vám zarostl celou zahradu, protože ho můžete velmi jednoduše tvarovat. Takže je na vás, kam ho povedete. Vejčité, tmavě zelené, jemně vroubkované listy mají na okraji žlutý lem. Některé listy mohou být žluté celé. Od podzimu do jara mají růžový nebo purpurově červený nádech. Žádné bujné květenství u něj ale nečekejte. Na sklonku jara se objeví drobné kvítky, ale jsou téměř neviditelné.

Na pěstování je brslen celkem nenáročný. Nejlépe roste na slunném nebo mírně přistíněném místě. Ani na půdu není náročný, nejvíce mu však vyhovuje mírně kyselá a dostatečně vlhká. V našich podmínkách je plně mrazuvzdorný.

Lilek jasmínový (Solanum jasminoides)

Tato rychle rostoucí popínavá rostlina z čeledi lilkovitých pochází z Brazílie. Vytváří dlouhé šlahouny, takže pokud působí rušivě, raději je přesměrujte nebo veďte do výšky po konstrukci. V žádném případě je však nestříhejte, jelikož květy se objevují na vzrostných vrcholech. Barvou a částečně i tvarem připomínají jasmín.

Nejlépe prospívá na teplém místě, mimo dosah přímého slunce. V létě lilek vydatně zalévejte a jednou týdně přihnojujte. Ideálním místem, kde lilek pěstovat, je květináč. Patří totiž do skupiny letniček, takže v zimě by venku pravděpodobně nepřežil. Na podzim převislé výhony zkraťte na polovinu a rostlinu přeneste do světlé místnosti s teplotou 5 až 10 °C. Po zimě, ideálně v březnu, lilek přesaďte do čerstvé půdy a přesuňte do tepla. Brzy začne opět růst a pokvete. Během jara a léta můžete lilek tvarovat, řez snáší dobře a snadno z řízků vypěstujete další rostliny.

Mučenka modrá (Passiflora caerulea)

Mučenka je opravdu specifickým druhem tropické a subtropické rostliny, kterou rozhodně nezaměníte se žádnou jinou rostlinou. Jde o výraznou popínavou rostlinu, která se vyznačuje pestrými barvami květů. Původně byla vyšlechtěná v subtropech Jižní a Severní Ameriky. Dnes je běžně pěstovaná na jihovýchodě Evropy ve Španělsku, Itálii nebo Francii.

Patří mezi nejméně náročné druhy mučenek, proto ji lze pěstovat nejen jako pokojovou, ale také jako venkovní okrasnou dřevinu. Mráz mučenku nespálí, ale před silnými mrazy ji raději přikryjte chvojím nebo slámou. Nejlépe se jí bude dařit na treláži nebo žebříku, po kterých se bude divoce pnout a odkud vás bude zahlcovat svými květy od jara do podzimu.

Vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování buďto hnojivem na listy, nebo pro citrusové plody, a to alespoň jednou za období 14 dnů. Během vegetačního období je vhodné otrhávat odkvetlé květy. Mučenka je poměrně náročná na pravidelnou zálivku.

Rostlinu je poměrně jednoduché rozmnožit, a jelikož roste skutečně velmi bujně, má velké množství výhonků. Odřezek stačí zkrátit o několik centimetrů a pak ho můžete buď zasadit do vlhkého substrátu, nebo nechat klíčit v nádobě s vodou.

Zdroje: www.stavebni-vzdelani.cz, www.ceskykutil.cz, www.countryliving.com