Réva vinná není sama, která, ač zdánlivý bezdomovec (rozumějte bez vědomí rodné země), u nás roste. Zahradníci a vinaři byli vždycky zvědaví na exoty a dokonce některé révy použili pro křížení s révou vinnou s cílem, dobrat se bobulí a vín ještě lepších, než jsou současné müllery, tramíny, sauvignony a další. Týká se to zejména severoamerických rév, například révy zimní čili srdčité, Vitis cordifolia, která pochází z jihu a východu USA. V Evropě se pěstuje něco přes 200 let, u nás byla poprvé vysazena v roce 1924 v Průhonicích.

Americké révy u nás nejsou žádnou novinkou

Jinou Američankou v našich službách je réva pobřežní, Vitis riparia, a tu mám docela rád a rád ji vidím v zahradách i parcích jako drapérii. V Evropě se pěstuje, považte, už více než 350 let! Dovezena byla v roce 1654. U nás se o její pěstování první pokusil kníže Rohan na Sychrově, kde je zaznamenána v tamních sbírkách v roce 1844. To víte, Francouz! Bylo by divné, kdyby se po nějaké té jiné révě taky neohlédl.

Před zimou je ovšem v řádném pořádku podzim. Měl jsem asi před révou zimní zmínit révu podzimní. Ta se jmenuje po botanicku Vitis berlandieri, je taktéž z USA, z Texasu a Nového Mexika a dnes, po prokřížení s révou pobřežní, patří takový kříženec k oblíbeným podnožovým révám jihomoravských vinařů. Aby pokusů na révě (a konzumentech) nebylo dost, jiná z amerických rév, réva americká (někdo ji také jmenuje réva liščí), Vitis labrusca, je „spoluautorem“ či spíš rodičem řady moštových odrůd vín, jsouc prokřížena právě s révou vinnou.

Orientální révy můžete spatřit v Průhonicích

Já mám jako parkař (nikoliv uzeninový párkář – i když ty vídeňské...) moc rád révy východoasijské. Amurskou révu (Vitis amurensis), která na našem území spočinula poprvé v mých Průhonicích, ovšem dlouho přede mnou, v roce 1927 – a pak révu Coignetové, paní Coignetové, Vitis coignetiae. Taky se jí říká réva japonská a vědecké jméno nese na paměť Madame Coignet z francouzského Lyonu, japonská je podle původu. Znám ji důvěrně opět z Průhonic, kde roste od roku 1925 a každý podzim se jí nádherně karmínově zbarví listy, ne bobule. Však se jí také říká Crimson Glory Vine. A byla emblémovou rostlinou v mé knížce Stromy a keře.

Foto: Shuterstock.com, Wikipedia; autor: BotBln, Sten Porse