Botanicky patří třešeň ptačí (Prunus avium L.) do čeledi růžovité (Rosaceae) rodu slivoň (Prunus L.). Odrůdy třešní se z pomologického hlediska dělí podle tuhosti dužniny, barvy a tvaru plodu na srdcovky, polochrupky, tmavé chrupky a pestré chrupky. Někdy se používá obecnější označené červené peckoviny.
Třešně v květu
obrázek z archivu ireceptar.cz
Třešeň vyrůstá v mohutný, většinou široce rozložitý strom s vysokou, kulovitou korunou. Může se dožít 100 let.
Evropské ovoce
Švýcarský botanik De Candolle uvádí, že třešeň planě roste v Asii, v lesích severní Persie (Írán), jižního Kavkazu, v Arménii a v celé střední Evropě. Nejvíce stromů najdeme ve Švýcarsku a v jižních oblastech bývalé Ruské federace u Kaspického a Černého moře. V menším měřítku planě roste ve Španělsku, Itálii a na jihu Evropy. Na Balkáně, v Srbsku a v Makedonii roste hustě v lesním porostu. Třešeň je považována za typický evropský strom, rostoucí po celé Evropě mimo severní části Skandinávie a Ruska, který však roste i v severní Africe a na Kavkazu.
Třešně ze 14 století
Nejvíce třešní popsali němečtí autoři koncem 19. století, a to kolem 250 odrůd. První poznatky o pěstování třešní na našem území pocházejí z roku 1328 z okolí Mělníka. Koncem 19. století bylo v okolí Velkého Meziříčí popsáno již kolem 230 odrůd třešní a višní.
Třešňové sady patří k naší krajině odnepaměti
Podmínky pro pěstování
- Nejvhodnější polohy pro její pěstování jsou v nadmořské výšce do 350 m s průměrnou roční teplotou nad 8 °C, s úhrnem ročních srážek 450–650 mm.
- Půdu vyžaduje hlinitou až hlinitopísčitou, propustnou, s dostatkem vápníku.
Třešeň je náročná na stanoviště především pro citlivost na mráz ve dřevě i v pupenech, a zejména namrzá v době květu. Vyloženě nesnáší mrazové kotliny a polohy vystavené mrazivým větrům od severu. .
