Problém je v tom, že zahradní odrůdy růží mají od divoce rostoucích již dost daleko. Na počátku pěstování růží v jižní Evropě byla růže galská (Rosa gallica). Tento druh je vysoce mrazuvzdorný. Zde bych chtěl upozornit na důležitost slova vysoce. Pokud totiž třeba prodavač o nějaké rostlině řekne, že je mrazuvzdorná, může to znamenat, že mráz sice snáší, ale třeba jen do -5°C.
Po celý starověk i středověk se tedy alespoň v Evropě pěstovaly výhradně výběry z růže galské, které byly stejně vysoce mrazuvzdorné jako výchozí přírodní druh. V 16. století k nám byla přivezena růže stolistá (Rosa x centifolia) a o něco později se objevuje růže bílá (Rosa x alba). Jde o v přírodě vzniklé hybridní druhy nepříliš jasného původu pocházející z Malé Asie. Ukázalo se, že stolístky ani alby v našem klimatu také nevymrzají.
Jak vznikly problémy s přezimováním
Všechny tyto růže kvetou jen v červnu a na počátku července, později již netvoří žádné květuschopné lodyhy. Ty stávající vyzrávají a na zimu jsou tedy dobře připraveny.
Zahradníci ovšem chtěli od růží víc. Cestovatelé si všimli, že v jihovýchodní Asii rostou růže, které kvetou stále a opakovaně. Rostly ovšem v subtropickém klimatu.
Zvláště ve střední Evropě s kolísajícím průběhem zimy byly tedy značně choulostivé, což se projevovalo i v dalších generacích hybridů. Listy včas neopadávaly, květuschopné lodyhy stále narůstaly a pomrzaly.
Další zhoršení této situace nastalo po získání žlutě kvetoucích záhonových růží. Velký šlechtitelský úspěch byl umožněn překřížením žlutokvěté růže zápašné (R. Foetida) do dosavadních odrůd. Tato růže je ovšem nepříliš mrazuvzdorná a navíc značně trpí černou skvrnitostí, což je nyní u růží nejvíce rozšířená choroba. Jde o onemocnění houbové, obtížně zvládnutelné. Zvláště žlutokvěté odrůdy tedy přicházely navíc do zimy oslabené touto chorobou.
Současné odrůdy růží jsou šlechtěné k tomu, aby odolaly mrazům i houbovým chorobám.
Odolnost závisí i na podnoži
Potěšitelné je, že se během 20. století postupně podařilo mrazuvzdornost záhonových růží zvyšovat. Šlechtění nových odrůd růží je nyní zaměřeno také na zvýšení jejich odolnosti vůči houbovým chorobám. Současné růže tedy vydrží hodně, pokud se ovšem pěstitel nedopustí nějaké zásadní chyby.
Pro přezimování růží je důležitá okolnost, že se očkují na kořenový krček. Podzemní část tvoří dobře mrazuvzdorná a vitální podnož, nejčastěji blízce příbuzná růži šípkové. Nadzemní část je pak ušlechtilá odrůda. Metoda očkování byla široce zavedena do školkařské praxe v první polovině 19. století. Umožnila nejen rychlé namnožení novinek, ale i zvýšení mrazuvzdornosti.
Autor Jiří Žlebčík je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i mimořádně inspirativní, veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada. Více na Dendrologickazahrada.cz
Související články
Říjnové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář, Dendrologickazahrada.cz
