Hmyzí hotel zvládne i nešika: Čmeláci a včely samotářky jsou pro zahradu poklad

Hnízdící ptáci nedovolí mšicím ani housenkám, aby se přemnožily. Včely samotářky a čmeláci opylí vše, co je třeba. Lepší společnost pro své rostliny těžko najdeme. Už máte na zahradě obydlí?

Pokud ptačí budky a hmyzí hotýlky nachystáme s předstihem, budeme mít jistotu, že pomoc nájemníků naplno využijeme již tuto sezonu. Někteří hledají místo pro založení rodiny velmi časně. V jarních měsících nás navíc zahrada vybízí k tolika různým činnostem, že by na lákání hostů nemusel zbýt čas. Poskytnout jim na zahradě útočiště se však vyplatí.

Rovnováha na zahradě je základ

Přispějeme k ochraně mnohdy ohrožených druhů živočichů a sami sobě ušetříme mnoho práce i starostí. Jen pozor na to, že těmto hostům bychom neměli nabízet obydlí a zároveň je trávit pesticidy. Avšak v zahradě, ve které se nám podařilo nastolit rovnováhu, se bez použití agresivních přípravků snadno obejdeme.

Proti škůdcům raději bez chemie

A pokud nám přesto někteří škůdci či choroby dočasně přerostou přes hlavu a potřebujeme zakročit, máme k dispozici řadu postřiků na přírodní bázi, které užitečným živočichům neublíží. Chytré přípravky obsahují přátelské mikroorganismy nebo houby, které rostliny chrání, či oleje, jež mšice zadusí a slunéčkům neuškodí. Některé si můžeme i sami levně vyrobit například z kopřiv – zákvas z nich připravený odpuzuje mšice.

Hotel ve špalku

Včelky samotářky opylují ovocné stromy, keře i plodovou zeleninu ještě svědomitěji než včely medonosné – jsou totiž otužilejší a pracují i za chladnějšího počasí. A pokud jim nabídneme ubytování, budou naší zahradě věrné. Hmyzí hotely mohou mít nejrůznější podobu a zahradu dovedou i ozdobit.

Ať jsou malé nebo velké, klasické nebo extravagantní, spolehlivým základem je pořádný dřevěný špalek, nebo ještě lépe několik špalků. Do dřeva vyvrtáme otvory, které včelkám poslouží jako hnízdní dutinky. Měly by být vodorovné, alespoň 10 cm dlouhé, přístupné jen zepředu, s různě velkými průměry od 4 do 10 mm.

Všelky zednice a maltářky

Špalek mohou nahradit nebo doplnit i duté větvičky a stébla, která vložíme do plechovek nebo dřevěných krabiček, aby držela na místě a byla otevřená jen zepředu. Mají kratší trvanlivost než špalek, ale přes sezonu poslouží. V bezpečných dutinkách rády zahnízdí včelky zednice či maltářky. Mohly by si sice postavit domek z vlhké hlíny, ale rády si ušetří práci.

Včelky čalounice a pískorypky

Včelky čalounice stavět neumějí, proto vždy hledají již připravené chodbičky. A když je naleznou, věrny svému jménu si je vytapetují, stěny obloží okvětními plátky květů a kousky listů. Včelky drvodělky si vrtají vlastní komůrky v trouchnivém dřevě – darujeme jim proto staré poleno. I to může být součástí hmyzího hotelu.

Pískorypky však bydlí v zemi, ubytují se leda pod hotelem. Uvítají suchou zídku vyplněnou pískem nebo písčitý plácek, pod kterým písek sahá až do půlmetrové hloubky – můžeme ho nachystat v záhonu bylinek nebo suchomilných trvalek.

Přístřeší nejen pro včelky

Hmyzí hotel může mít vícero bytů pro rozmanité hosty. Pokud některé oddělení vyplníme slámou nebo senem, poslouží domek jako útočiště i pro škvory a zlatoočky, přeborníky v lovu mšic na stromech, keřích, květinách i zelenině. Proti vypadávání náplň zajistíme pletivem, které přetáhneme rovnou přes celou přední stěnu – ochrání ubytované larvy včel před mlsnými strakapoudy. Pro škvory můžeme přidat i klacíky, šišky, kousky kůry.

Pokud si přejeme přilákat zlatoočky, zakryjeme slámu červenou fasádou s podélnými štěrbinami – taková je k nastěhování láká nejvíce.

Kam hotel umístit?

Pro hotýlek vybereme slunné nebo polostinné místo – může stát přímo v kvetoucím záhoně nebo v zeleninové zahrádce, ale nutné to není, včelky si za květy doletí. Volně stojící obydlí musíme opatřit stříškou, která obyvatele ochrání před nepřízní počasí. Suché a závětrné místo u zdi orientované na jih nebo východ je také příhodné.

Ostrůvek naděje pro čmeláky

Nejen včelky, ale také čmeláčí královny, které přečkaly zimu, již časně zjara hledají úkryt pro hnízdo. A zatímco samotářky nakladou vajíčka do dutinky, zásobí je potravou, zašpuntují a mají splněno, čmeláci, ať se jedná o kterýkoli z početných druhů, tvoří celé společenství. Poslouží jim prostor uvnitř suché zídky nebo dutina pod pařezem.

Nabídnout jim však můžeme komfortní čmelín, tedy bedničku ze silných, dobře těsnících prken se stříškou, kterou nezatéká. Může být součástí hmyzího hotýlku, nebo stát samostatně na polostinném místě. Měl by se každopádně nacházet nejvýše půl metru nad zemí, většina samiček hledá úkryty pro hnízda právě při zemi. Vchod by měl měřit 12–16 mm v průměru, můžeme ho opatřit i rourkou, která ho prodlužuje dovnitř – samičku bude lákat k obsazení, budí v ní dojem bezpečí.

Dále je třeba vybavit interiér – do čmelínu nachystáme kupku buničité vaty, kousky rozcupovaného filcu, suché, na dvoucentimetrové kousky nastříhané seno. Velmi oblíbenou náplní je surová bavlna. Pokud čmelín zakoupíme, může být náplň již součástí balení. U profi čmelínů jsou výhodou ochranné klapky proti vniknutí pačmeláků, kteří na čmelácích parazitují. Celou novou generaci čmeláků mohou ohrozit rovněž všudypřítomní mravenci. Jejich proniknutí dovnitř zabrání kovové nožky stojící v nádobkách s vodou nebo olejem.

Čmeláci jsou v opylování nejsvědomitější, pracují navzdory dešti a chladu. Máme je rádi i pro jejich roztomilost a mírumilovnost. Z přírody však stále mizejí. Pestrá zahrada prostá jedů, s útočištěm pro hnízdění i zimování, je pro ně ostrůvkem naděje.

Dům mezi nebem a zemí

Přirozené dutiny, kde by zahnízdili sýkorky, lejsci, vrabci, rehci či šoupálci skýtá málokterá zahrada. Budky jsou naštěstí dokonalou náhradou, dokonce komfortnější a spolehlivější. Například sýkorky si bydlení vyhlížejí velmi časně – pokud budky vyvěsíme již v předjaří, jistě nezůstanou neobsazené.

Pokud ptačí budky dovedeme vyrobit, je třeba použít prkna alespoň 2 cm silná, zvenku hladká, zevnitř neopracovaná nebo opatřená zářezy. Mírně skosená stříška musí skvěle těsnit, do budky nesmí zatékat. Pro zvýšení trvanlivosti můžeme budku namořit, ale pouze zvenku a nejlépe zdravotně nezávadným přípravkem na přírodní bázi. Budka musí mít odklopný panel nebo stříšku, abychom mohli pravidelně odstraňovat výstelku. I ptáci hnízdící v dutinách si na dně tvoří hnízdečko – po modřinkách najdeme úhlednou mističku z peří, srsti, pavučin a lišejníků, po vrabcích rozčepýřené „vrabčí hnízdo“, neboť do budky bez ladu a skladu naházejí vše, co najdou.

Malým druhům sýkor a střízlíkům nachystáme budku se dnem o rozměru minimálně 12x12 cm, výškou 25 cm a kulatým vchodem o průměru 28 mm. Větší sýkory, brhlíci, vrabci, lejsci či rehci potřebují dno minimálně 14x14 cm a výšku 20–25 cm (je důležitá pro větší bezpečnost). Ideální je svislý vletový otvor 3x4,5 cm, sýkorám postačí 3x3,5 cm. Ještě větší budky ocení špačci. Bidélko u otvoru je zbytečné! Ptáci ho k přistání nepotřebují, může pomoci spíše jejich nepřátelům.

Pokud budky raději zakoupíme, můžeme zvolit nejen dřevěné, ale také dřevocementové. Tohoto materiálu není třeba se obávat, právě naopak. Budky z něj jsou sice dražší, zato velmi trvanlivé. Dobře izolují a zároveň propouštějí vodní páry, pro ptáky vytvářejí velmi zdravé prostředí. Na rozdíl od dřevěných také nabízejí rozličné tvary, což může být z hlediska bezpečnosti velkou výhodou. Například jehlanovité stříšky a prodloužené vchody chrání rodinky proti predátorům.

Kam je pověsit?

Čím výše se budky nacházejí, tím větší bezpečí ptákům poskytují. Myslet však musíme i na pravidelné čištění. Není však nezbytné vylézt po žebříku až k budce – pokud je zavěšená za hák, můžeme ji sundat i vhodnou tyčí.
Ideální je místo chráněné korunou stromu. Využít lze i zeď orientovanou na východ nebo částečně stíněnou – letní sluneční úpal při jižní zdi by mohl být pro ptáčata velmi nebezpečný. Mnozí pěvci hnízdí dvakrát – jednou zjara, podruhé v létě.
Nejsnazší je zavěšení budky za drátěné oko. Mírné pohupování ptáčatům nevadí, stěny však nesmějí narážet do kmene nebo větví ani při silném větru. (U dřevocementových je výhodou vyšší váha budky, houpají se méně. U doma vyrobených je třeba očko umístit tak, aby budka visela vodorovně.) ›
Pokud nenalezneme vhodnou větev k zavěšení, můžeme budku připevnit přímo ke kmeni – hřebík z nereznoucí slitiny stromu neublíží. Po kůře však snadno vyšplhá kočka – vhodný je proto prodloužený vchod, díky kterému dovnitř nenechavá packa nedosáhne.
Budky pro sýkory a brhlíky by měly být vzdálené přibližně 15 m od sebe. Záleží však i na dostupnosti potravy – čím je zahrada pestřejší, tím více ptáků uživí. Společenští vrabci a špačci hnízdí rádi i blízko sebe. A jak že nám semenožraví a plodožraví ptáci na zahradě pomohou? V době krmení mláďat i oni pilně sbírají hmyz.

Noční stráž netopýrů

Hlídači zahrady mohou pracovat ve dne v noci. Od východu do západu slunce ji chrání ptáci, v noci pak štafetu v lovu hmyzu převezmou netopýři. Ač savci, mají dar letu. A navíc umějí létat a lovit i v naprosté tmě. Odraz ultrazvukových signálů, které vysílají, je zpraví o každé překážce a každé můře, která letí poblíž. Při lovu netopýr pozná nejen směr a rychlost letu hmyzu, ale dovede rozlišit i jednotlivé druhy.

Neobírá konce větviček jako sýkorka, loví v letu – díky tomu nás však zbaví například komárů či obalečů. Když jsou hladoví, vylétnou někteří již před západem slunce a můžeme je vidět na večerní obloze spolu s ptáky. I netopýři vyvádějí své mladé v dutinách vysoko nad zemí a uvítají bezpečné budky. Měly by být prostornější než příbytky pro malé ptáky, netopýři jsou společenští a hnízdí v koloniích. Podélný a úzký vletový otvor je umístěný naspodu. Vnitřní stěny nesmějí být hladké, slouží k přichycení drápky. Když se matky vydají na lov, mláďata tu visí pospolu zavěšená hlavami dolů, jak se na netopýry sluší. Vhodný není ani vnější nátěr, neboť netopýři mají na rozdíl od většiny ptáků velmi citlivý čich.

Nejlepší místa pro netopýří obydlí se nacházejí pod korunami vysokých stromů či ve štítech stavení. Budky můžeme zakoupit v různých provedeních a velikostech. Jejich vyvěšením získáme spolehlivé noční hlídače a přispějeme k ochraně stále vzácnějších stvoření noční oblohy.

Zdroj: Časopis Receptář