Kohoutek zdobil odedávna předzahrádky u starých chalup, kde kvetl po boku kopretin a proskurníků. Semínka si mezi sebou sousedé a známí směňovali, a tím mu zajišťovali zdárnou budoucnost, což platí dodnes. Kohoutek je totiž jednou z rostlin, které se v zahrádkářských prodejnách neobjevují příliš často.
Nenáročná dvouletka
Kohoutek věncový (Lychnis coronaria) je na rozdíl od svého bratrance kohoutku plamenného jen krátce žijící trvalkou, častěji spíše dvouletkou. To znamená, že v prvním roce po výsevu ukáže přízemní růžici listů, druhý rok vykvete, vytvoří semena a odumře. To však není žádný hendikep, protože velmi ochotně vysemeňuje a na zahrádce se dál udržuje bez našeho přičinění. K jeho příbuzným ze stejné čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae) patří kromě hvozdíků také rožec plstnatý, silenka nebo třeba jedlý plevel ptačinec žabinec.
kohoutek věncový (Lychnis coronaria)
Květy kohoutku jsou jednoduché, ploché, mají pět korunních plátků a měří asi 3 cm na šířku. Otevírají se postupně od června do poloviny letních prázdnin. Intenzivní barvu květů umocňují stříbřitě plstnaté lodyhy vysoké 60–90 cm a přízemní listové růžice, které zůstávají zelené i v zimě. Vzácnější je odrůda Alba, jejíž bílé květy září na slunci i v podvečerním šeru.
U chalupy i ve městě
Kohoutek se díky vzhledu hodí do zahrad napodobujících divokou přírodu, kde se svobodně proplétá mezi travami a řebříčkem. Na selském dvorku se kohoutek zabydlí klidně i ve spárách kamenného dláždění, stejně mu to sluší u laťkového plotu s růžemi, modrými zvonky a oranžovými měsíčky. Dobře se může vyjímat i v zahrádce uprostřed města, třeba vedle stříbrného čistce, panašovaného brslenu a tvarovaných dřevin, jejichž strohé linie pěkně opticky rozvolní.
kohoutek věncový (Lychnis coronaria)
Pěstování
Kohoutek věncový nevyžaduje velkou pěstitelskou obratnost. Semínka podobná máku hned po dozrání nebo na jaře rozhodíme po ploše záhonu, do spár v dlažbě nebo k okraji štěrkové cestičky. V kontaktu se zeminou brzy vyklíčí.
- Kohoutku se daří všude kromě stinných, chladných míst s těžkou mokrou půdou.
- Toleruje delší období sucha, vystačí si jen s vodou ze srážek.
- Odpadá i hnojení.
- Na choroby netrpí, mšice se mu vyhýbají a slimákům jeho chlupaté listy také nechutnají.
- Po odkvětu ho necháme volně vysemenit, nebo semínka z uschlých tobolek vytřeseme a sami určíme, kam je příště vysejeme.
- Odumřelé růžice z půdy vytáhneme a zkompostujeme.
kohoutek věncový (Lychnis coronaria)
Hmyzí miláček
Kohoutek je oblíbeným cílem motýlů, kteří mají oproti ostatnímu hmyzu dlouhý sosák a dostanou se hluboko do květu. Ráda ho navštěvuje i podivuhodná dlouhozobka svízelová, která při sání nektaru neúnavně třepetá křídly, aniž se na okamžik zastaví. Kohoutek však neobdarovává hmyz pouze sladkou šťávou, ale také cenným stavebním materiálem, chlupatým porostem ze stonků a listů. Ten si včely samotářky zvané valchářky seškrábnou kusadly a v klubíčku odnesou do hnízdních komůrek ve dřevě, v dutých stéblech nebo ve spárách, kam kladou vajíčka.
Foto: autorka
