Některé odrůdy růží během kvetení výrazně mění barvu. Znamená to tedy, že poupě vypadá docela jinak než květ již odkvétající. Některé růže zase mají jinak vybarvenou horní stranu květních plátků a jinak rub. Také můžeme vidět růže s čárkami až širším žíháním v květu, jiné mají květ s lemem. Donedávna si ovšem mohli zahradníci jen nechat zdát o růži s výraznou, sytěji zbarvenou skvrnou uprostřed květu. Takové okaté květy často vidíme třeba u venkovních ibišků, u růží nebyly.
Eye of the Tiger
Genetický zdroj
Již dávno věděli botanici a zahradníci o zvláštní růži, pokud to tedy vůbec růže je, která mohla do odrůd přinést naprosto novou barevnou kombinaci. Dlouho to trvalo, než se tento sen počal naplňovat.
V nevlídných, polopouštních oblastech Iránu (dříve Persie), v okolí Kaspického a Aralského jezera, pak přes republiky Střední Asie a Afghánistánu až do severozápadní Číny roste Hulthemia persica. Český název bude nejlépe udělat prostým překladem jako hulthemie perská. Druh byl nalezen roku 1790. Nejprve se mu dostalo jména Rosa berberifolia (růže dřišťálolistá), pak R. persica (růže perská). Později byl přeřazen z rodu Rosa do nově vytvořeného rodu Hulthemia. Tato dřevina se totiž od všech růží liší tím, že má jednoduché listy, tedy nikoli složené z lístků. Jsou jen nejvýše 3 cm dlouhé, podlouhle eliptické se zubatými okraji. Celá rostlina představuje řídký keřík pouze do 50 cm vysoký, jehož ostnité větve se plazí u země. Vonící květ je jen asi 3 cm velký a nachází se na rostlině jednotlivě, nikoli v květenstvích, a je jednoduchý o pěti plátcích. Rostlina kvete pouze jednou v roce. Podstatná je ovšem barva. Ve žlutém květu je uprostřed výrazná červená skvrna.
For Your Eyes Only
Dlouhá cesta křížení
Zatímco ve své domovině roste hulthemie často jako hluboce kořenící polní plevel, jinde je její pěstování velmi obtížné. Ve střední Evropě není živá k vidění nikde. Růže je sice uvyklá krutému kolísaní teplot při suchých zimách vnitrozemského klimatu, ale keř nesnáší naše rozbahněné půdy. Mimoto tato růže upřednostňuje zasolené půdy.
Ovšem v Paříži v Lucemburské zahradě se přece jen pěstovala, protože už v roce 1836 se zde podařilo křížení s jednou divoce rostoucí indickou růží. Hybrid si sice zachoval onu žádanou červenou skvrnu, ale také choulostivost. Další šlechtitelská práce se tehdy nezdařila a růže upadla v zapomnění.
Nová historie okatých růží se začala psát ve Velké Británii až roku 1975. Zdařilo se konečně křížení hulthemie se sadovými růžemi. Skupinka nových růží se podle výchozího, divoce rostoucího druhu začala označovat jako růže perské. Na počátku nového tisíciletí se šlechtění nové barevné kombinace přesunulo do Nizozemska, kde vzniklo zatím nejvíce těchto růží. Rozpracovaný je ovšem šlechtitelský materiál také v USA a tyto růže se objevují i mezi novinkami v Německu a ve Francii. Mnohoslovné názvy těchto nových odrůd jsou často romantické a zdůrazňují oko, ale těžko se pamatují.
See You in Pink
Novinka se představuje
Z hlediska botanika by bylo jistě zajímavé, kdyby růže okaté (jak jim teď pěkně česky říkáme) spojovaly v sobě znaky obou rodičů. Z hlediska zahradníka je ovšem dobře, že jim po choulostivém předku zůstala vlastně pouze ona tolik žádaná výrazná skvrna. Ostatně se uvádí, že současné růže okaté mají jen 10 % „krve“ hulthemie.
Je pozoruhodné, že růže okaté (neboli hulthemia hybridy) jsou si zevnějškem docela podobné. Jde o keře s pětičetnými tmavě zelenými a tuhými listy.
Některé odrůdy rostou bujněji, ale většinou jsou vysoké kolem 80 cm. Rostou přitom poměrně neuspořádaně a občas se ukazují „vystřelující“ výhony. Růže jsou značně výrazně ostnité a dobře tvoří šípky.
Úspěšně se je podařilo množit řízkováním. Barevně jsou odrůdy navzájem výrazně odlišné, dají se ovšem vypozorovat dvě barevné kombinace. První je růžová, s víceméně červenou středovou skvrnou, druhá (a asi pěknější) žlutá, opět s červeným středem. Existují však i odrůdy tříbarevné. Pokud bychom měli růže okaté zařadit do některé uznávané skupiny růží, patřily by většinou patrně mezi polyantahybridy, a to zejména vzhledem k často poloplnému tvaru květu. Ten je ovšem vlastností žádoucí, protože pak je nejlépe vidět skvrna. Květ bývá velký asi 5 až 8 cm. Barvu je někdy obtížné přesně popsat, protože se během doby kvetení opravdu výrazně mění. Růže okaté kvetení opakují, ale zdá se, že s výraznou přestávkou v létě.
See You in Purple
Nároky při pěstování
Pěstitelsky jsme zatím neměli možnost u nás tyto odrůdy náležitě prověřit. Nenamrzají, ale pořádná zima už dlouho nebyla. Budou docela suchovzdorné, napadení černou skvrnitostí se jeví jako průměrné. Zacházíme tedy s nimi jako s obvyklými růžemi. Vysazujeme je přednostně na podzim o 5 cm hlouběji, než rostly dříve, do lehčí hlinité půdy na plně osluněné místo. Mezi rostlinami necháváme minimální vzdálenost 50 cm. První rok po výsadbě v březnu sestřihneme výhony až asi na 15 cm délky. V dalších letech ponecháváme při tomto základním řezu polovinu výšky rostliny. Některé okaté růže by se patrně daly dobře pěstovat i v hlubších nádobách.
Smiling Eyes
Na co se těšit
Kam se bude asi jejich šlechtění dál rozvíjet? Jistě půjde o zvýraznění barev a o zvětšení středové skvrny. Naproti tomu hustě plné květy nebudou asi šlechtitelským cílem, neboť při tomto uspořádání by nebyla skvrna na bázi korunních plátků vidět. Z hlediska tvaru keřů bude zřejmě snaha vytvořit mohutně rostoucí sadové a pnoucí odrůdy, ale také růže půdopokryvné s vyrovnaným pokrytím plochy. Pak by bylo pěkné mít i vysloveně miniaturní odrůdy.
Okaté neboli perské růže jsou nepochybně velkým šlechtitelským pokrokem. Dá se předpokládat, že se stanou ozdobou zahrad a parků i ploch veřejné zeleně. Budou se na nás dívat najednou stovky jejich „očí“. V našich školkách a zahradních řetězcích se však odrůdy těchto růží objevují zatím jen sporadicky a v nevelkém výběru.
Titulka Receptář 1
Zdroj: Časopis Receptář
