Z parkoviště se musíte vyšplhat ještě kus do strmé straně, protože Horní Hrad (dříve Hauenštejn), který se nachází asi 5 km od Ostrova n. Ohří, byl ve 2. pol. 13. století vystavěn jako hrad strážní. Zbudou-li vám ještě síly a vy navíc vystoupáte až na vrcholek jeho hlásné věže, naskytne se vám nádherný pohled do ještě téměř panenské části Karlovarského kraje.
Skoro úplnou zříceninu hradu před několika lety koupil odvážný a jistě hodně romanticky založený muž Pavel Palacký, který díky nezměrnému úsilí a náročné rekonstrukci z ruiny postupně opět udělal velmi zajímavý hradní areál včetně rytířského sálu, dvojpodlažního gotického sklepení s možností nejrůznějších dobových hostin, obnovil zámeckou kapli. Nás ovšem tentokrát hlavně zajímal rozsáhlý zámecký horský park, jenž je součástí hradu, a především jeho unikátní botanická zahrada s arboretem.
botanická zahrada
Arboretum pod hradem
Průvodcem zahradou nám byl sám její majitel Jakub Hejtík. Založil ji v roce 1971 Jakubův otec Jiří a kupodivu i tehdy jako soukromou. A jako taková byla už v roce 1982 oficiálně registrována u Poradního sboru pro botanické zahrady při Ministerstvu kultury ČR. Zakladatel a dnes jeho nástupce po léta sbírali a syn Jakub dodnes shromažďuje unikátní druhy listnatých i jehličnatých dřevin zejména z východní Asie (Japonsko, Čína, Korea) a Severní Ameriky, zahrada navíc nabízí seznámení s tradičními i méně známými trvalkami, skalničkami, ale například i léčivými bylinami.
Oslnivé barvy javorů
obrázek z archivu ireceptar.cz
Botanickou zahradu pod Horním Hradem můžete navštívit o víkendech až do konce října, po předchozí domluvě (tel.: 353 893 025) však můžete přijít kdykoliv.
Hned při vstupu vás uchvátí pohled na několik javorů dlanitolistých (Acer palmatum), které v těchto podzimních dnech září až neskutečně pestrou duhou barevného olistění od žluté a zlaté přes oranžovou či růžovou, až třeba k zářivě či temně červené.
„Zdejší arboretum se může pochlubit sbírkou téměř 40 druhů většinou velmi vzácných javorů z východní Asie, z nichž každý něčím překvapí. Třeba rozličným vzrůstem (v našich podmínkách jsou to většinou keře do výšky maximálně kolem 4 m; v Japonsku však bývají jednou tak velké), pěstovat je lze ovšem třeba i
skalka s trvalkovým záhonem
jako bonsaje. Také tvar listů je velmi rozličný. A všímáte–li si barev, výjimkou u nás nejsou ani javory s listy třeba v žluto–červeno–zelené nebo bílo–růžovo–zelené trikoloře. Naprosto zvláštní svou kůrou, jež vypadá jako hadí kůže, je například zase javor Davidův,“ říká náš průvodce a vede nás k těmto skvostům zahradou vytesanou v prudké stráni po historických kamenných schodech z předminulého století. „Japonské javory jsou teplomilné keře, v našem pásmu se většinou pěstují v polohách do 400 m n. m. Ač naše zahrada je ještě o 100 m výše, přesto se jim i v nezvyklých podmínkách daří,“ dodává Jakub Hejtík.
Unikáty mezi jehličnany
Jakub Hejtík nese celou údržbu zahrady pouze na vlastních bedrech, což je při rozloze 1,9 ha téměř neuvěřitelné.
A to tím spíše, že kromě dalších více než 300 jiných listnatých dřevin (třeba sbírky podivuhodných magnólií – např. Magnolia obovata, jež má listy až půl metru dlouhé, či Magnolia sieboldii, jejíž květy místo ke slunci směřují k zemi) se mj. potkáváte s nejméně 150 druhy vzácných jehličnanů. Třeba s podivuhodnými cedry, z nichž např. ten himálajský po dešti stahuje jehličí do štětečků, atlantskému zase trčí šišky vzhůru jako svíčky na větvích vánočního
Magnolia obovata
stromku. Obdivovat můžete třeba i opravdu velmi vzácnou metasekvoj čínskou, která až do druhé světové války byla známa jen z fosilií, teprve pak byl živý strom v Číně objeven a jedno ze semínek zázračně „zalétlo“ i na Horní Hrad. Pajehličník přeslenitý vás překvapí dlouhými jehlicemi ve tvaru vějíře, na smrk polita však raději nesahejte: má tak tvrdé jehlice, že vám dokáží propíchnout kůži. Seznámit se můžete i s prazvláštním jehličnanem ze Severní Ameriky, jemuž se říká tužkový strom. A tužky se z něho opravdu vyráběly – a to dokonce i v našem kdysi slavném podniku KOH–I–NOOR.
Magnolia sieboldii
Záchrana ohrožených květin
„Vedle stromů máme v zahradě i spoustu vzácných květin. Protože některé se už dnes vyskytují pravděpodobně opravdu jen u nás, založil jsem na části přírodní lokality geofondovou plochu pro případné záchranné programy. Pěstujeme tu třeba už jinde vyhynulou lilii cibulkonosnou, vzácný hvozdík pyšný nebo sivý, chráněný lýkovec vonný, místní raritou je třeba endemit bramboříku,“ právem se na rozloučenou chlubí se svou další nesporně záslužnou činností majitel zahrady.
