Rozmanité druhy bělásků poletují nad loukami, mokřinami, při okrajích lesů a některé zavítají i na zahradu. Jméno jim určila převážně bílá barva, ale to neznamená, že by byli všichni stejní. Příroda nešetřila na ozdobách křídel a mnozí bělásci jsou opravdu nádherní. Jejich housenky jsou specializovány na rozmanité, obvykle plané rostliny, a proto na zahradě nijak neškodí.
Bělásek hrachorový (Leptidea sinapis)
Tento euroasijský bělásek u nás žije spíše jen v teplejších nížinách – potkáme ho například v Českém krasu či na jižní a jihovýchodní Moravě. Miluje sucho a teplo, vyhledává proto výhřevné křovinaté a skalnaté stráně, okraje teplých listnatých lesů či paseky.
Housenky se živí nejčastěji čičorkou, štírovníky, vikvemi, proto se jich na zahradě nemusíme vůbec obávat. Ostatně jde o vzácný druh, ohrožený mizením jeho přirozeného prostředí.
- Samička tohoto druhu je čistě bílá, jen s lehounkými stíny.
- Sameček může mít na horních okrajích předních křídel černé skvrny, ale na rozdíl od běláska zelného mají čtvercový tvar.
bělásek hrachorový
Bělásek ovocný (Aporia crataegi)
V současnosti je nesmyslné běláska ovocného hubit, neboť v sadech se vyskytuje naprosto výjimečně.
Tento motýlek obývá celou Evropu, Asii i severní Afriku, ale například v Anglii
vyhynul. Je vázán na křovinatá území a rozvolněné porosty stromů, proto se dříve často vyskytoval i v sadech, které mu posloužily jako náhradní prostředí za lesostepi, jež člověk proměnil na zemědělskou půdu. Byl proto pronásledován jako škůdce a jednu dobu na našem území dokonce vyhynul, nyní se vrací.
Zajímavý je životní cyklus housenek, které se po vylíhnutí společně zamotají do lístků na koncích větviček a takto přečkají zimu (většina ostatních motýlů přezimuje ve stadiu kukly). V tomto zámotku je sadaři hubili. I dospělci mají unikátní chování, když před nektarem dávají přednost medovici, kterou produkují mšice.
- Od běláska zelného ho rozeznáme podle krásně tmavě zvýrazněné žilnatiny křídel.
bělásek ovocný
Bělásek Realův (Leptidea reali Reissinger)
Tento bělásek je velmi podobný bělásku hrachorovému, dříve nebyli ani rozlišováni. Na rozdíl od něj ale vyhledává vlhká stanoviště, podmáčené louky, lužní lesy a říční nivy. Ohrožen zatím není, ale i vlhkých útočišť v naší krajině ubývají.
Housenky mají nejraději hrachor luční, pokud ho nenajdou, klade samička vajíčka i na čičorku a šťírovníky.
Bělásek rezedkový (Pontia daplidice)
Jde o jižní druh, jehož severní hranice výskytu končí právě u nás. Není proto divu, že mu prospívají teplé nížiny. Ideální jsou pro běláska rezedkového i opuštěné lomy a železniční náspy.
Kromě rýtu (rezedy) kladou samičky vajíčka i na řeřichy, úhorník a další luční rostliny. Modré, žlutě proužkované housenky nelze přehlédnout.
- Křídla běláska rezedového zdobí jemná, černohnědá mozaika, podle které ho spolehlivě odlišíme.
bělásek rezedkový
Bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines)
Mezi bělásky patří dokonce i dva vyhynulé druhy. Jsou to bělásek východní (Leptidea morsei), dřívější obyvatel světlých listnatých lesů, a teplomilný stepní bělásek jižní (Pieris mannii).
S výjimkou nejzazšího severu obývá celou Evropu a Asii, vyhledává nivy a říční břehy, vlhké lesní palouky, potoky. Housenky jsou závislé na řeřišnici luční a česnáčku lékařském, u nichž sklízejí především květy i semínka.
I když tento druh ještě není ani zdaleka ohrožený, intenzivní zemědělství jej z
krajiny trochu vytlačuje. Hledá si i náhradní biotopy a často zavítá do zahrad, zvláště ve středních nadmořských výškách. Ani tento bělásek neškodí.
- Sameček má přední křídla z poloviny oranžová.
- Samička je bílá, ale na zadních křídlech má jemnou, šedohnědou mozaiku.
bělásek řeřichový
Bělásek horský (Pieris bryoniae)
Tento horský druh se vyskytuje pouze na východě republiky, především v Bílých Karpatech. Je domovem na vysokohorských loukách, nivách a při okrajích lesů. Housenkám jako potrava slouží penízek, řeřišnice i horská kyčelnice.
Na zahradě ho pravděpodobně nepotkáme, a i kdyby, od běláska zelného ho spolehlivě poznáme podle hnědých proužků, které lemují žilnatinu křídel.
