Zatímco mnohé okrasné rostliny jsou skromné a pěkně kvetou bez jakýchkoli nároků, zelenina, zvláště plodová, je žíznivá a hladová. Pokud si přejeme, aby nám každá rostlina nadělila hojnost plodů, musíme jí v tom pomoci – na jejich tvorbu potřebuje mnoho vláhy i živin.

Závlaha a výživa

Nejlepší zálivkou je dešťová, tedy měkká, a odstátá, vlažná voda. Ledová způsobí rostlinám zbytečný šok. Zatímco výsevy a mladé sazeničky je třeba zalévat mírně a často, aby nezaschly, vzrostlé rostliny, jejichž kořeny sahají hluboko do půdy, potřebují jiný režim. Spíše než každodenní troška jim prospěje celá konev obden či dva. Tak se voda dostane ke hlouběji uloženým kořenům.

Zatímco pro nastartování růstu jsou vhodná hnojiva bohatá na dusík (například kopřivový výluh), v době květu a zrání plodů rostliny vyžadují také dostatečný přísun fosforu a draslíku. Tyto prvky i mnoho dalších obsahuje tradiční hnojivo, kterým je drůbeží trus. Před hnojením však musí být zkvašený v nádobě s vodou (proces trvá 2-4 týdny), poté ho aplikujeme dostatečně naředěný (nejméně 1:10) spolu se zálivkou. Tekutá forma účinkuje rychle, ponechává si však i příznivé působení organických hnojiv na půdu, která si díky nim uchovává zdraví a úrodnost i do dalších let. Koncentrát z drůbežího trusu lze i zakoupit, ale protože se chovy slepic na zahrádky vracejí, je stále snazší získat domácí.

Také ovocné stromy a keře s bohatou násadou plodů nás odmění za přihnojení. Do poloviny měsíce jsou vhodné kopřivové a jiné rostlinné výluhy, později, stejně jako u zeleniny, zálivky ze slepičinců. Výživnou zálivku můžeme aplikovat do rýh či důlků přibližně 10 cm hlubokých, které se předem vytvoří pod obvodem koruny, aby se živiny ke kořenům opravdu dostaly. Hnojit je vhodné za deštivého počasí, nebo spolu s další zálivkou.

Opory a podestýlky

  • Rostoucí rajčata postupně přivazujeme k oporám, nebo je navádíme na spirálové tyče, a u tyčkových odrůd pravidelně vylamujeme zálistky.
  • Dobře zalévané a hnojené papriky rychle rostou a nasazují velké množství plodů. Výhony paprik, které se na rozdíl od rajčat nevylamují, jsou mohutné, ale zároveň křehké a snadno se polámou. Papriky proto opatrně vyvazujeme k tyčkám.
  • Okurkám svědčí pěstování na síti, nebo navedení na oporu. Může být podobná, jako pro ostatní popínavé rostliny – i okurky jsou šplhavé liány. Plody se nešpiní a rostliny tak snadno nenapadne plíseň okurková. Vertikální pěstování navíc šetří místo. Tenké konstrukce z tyček či proutí postačí pnoucím fazolům a hrášku.
  • Pokud zástěna z popínavé zeleniny nebo letniček částečně zastíní záhon se saláty, budou křehčí a lahodnější.

Veškerou odkrytou půdu mulčujeme, buď posečenou, mírně zavadlou trávou, nebo slámou či listím. Ochranná vrstva zabrání výparu vody, vysušování a tvorbě škraloupu na povrchu půdy. Nemusíme poté tolik zalévat ani záhony kypřit. Mulč navíc chrání i půdní mikroorganismy, a půda bude díky jejich nerušené práci úrodnější.