Výhodou neobvykle tvarovaných dřevin je, že jejich zajímavé tvary vyniknou v průběhu celé vegetační sezony, tedy i v zimě. Efekt se zvýší zejména u opadavých dřevin. Zvláštní charakter růstu tyto dřeviny získaly většinou systematickou šlechtitelskou prací, jedná se tedy o kultivary základních druhů. Jejich nároky a podmínky pro pěstování se zpravidla také od původních druhů neliší.

Vrba Matsudova a červenokřivolaká

K nejzajímavějším patří vrba Matsudova (Salix matsudana Tortuosa), jež vytváří

menší stromek dorůstající do výšky kolem 8-10 m. Můžeme ji pěstovat i jako keř tak, že ponecháme vyrůstat více kmenů. Větévky jsou jemné, pokroucené, se žlutou kůrou. Mají zčásti převislý charakter, který je zřetelný zejména u mladších výhonů. Také úzké zelené listy jsou lehce zvlněné. Stejně jako ostatní vrby i tento druh preferuje slunné stanoviště. Vrby jsou velmi dekorativní i v zimě a v předjaří, kdy jejich tvar nejlépe vynikne. Velmi dobře snášejí řez, kterým se dají dobře udržet v libovolném tvaru a výšce. Každoroční řez před rašením listů podpoří růst mladých výhonů. Větve představují i vynikající materiál pro aranžérské a dekorativní účely. Vrby jsou většinou dobře mrazuvzdorné, pro pěstování se hodí vlhčí, živné půdy. Vysazují se k vodním plochám, kde vyniknou i jako zajímavé solitéry. Za pozornost stojí i zlatolistý kultivar Tortuosa Aurea.

Vrba červenokřivolaká (Salix erythroflexuosa) je velmi podobná předchozímu druhu, liší se ale tím, že její větve rostou více vzpřímeně a kůra je červená. S vrbou Matsudovou se může zajímavě doplňovat.

Zajímavé kultivary smrku

Smrky jsou vzrůstné, jehličnaté dřeviny, které v našem klimatickém pásmu dobře

rostou a jsou plně mrazuvzdorné. Naším domácím druhem je smrk ztepilý (Picea abies). Má rád vyšší vlhkost půdy a kyselé pH a představuje ideální dřevinu i do horských a podhorských oblastí. Smrky jsou světlomilné - pokud je pěstujeme v husté výsadbě, snadno ztratí spodní větve.

  • Velmi pěkným kultivarem smrku obecného je kultivar smrku ztepilého Viminalis neboli „hadí smrk“, který se od původního druhu liší převislým růstem větví.
  • Oblíbeným smrkem úzkého, až sloupovitého vzrůstu je kultivar Rothenhaus, který se často vysazuje do vřesovišť a skalek.

Smrk pichlavý (Picea pungens) je prvotřídní dřevina i do městského prostředí, protože velice dobře snáší znečištěné ovzduší, poradí si s ním lépe než smrk obecný. Je charakteristický sivým, až stříbrným zbarvením jehlic, které jsou velmi tuhé a značně pichlavé.

Mezi parádní kultivary s netradičním tvarem růstu patří smrk sivý (Picea glauca) Slenderina Pendula. V okrasných zahradách se s ním setkáme poměrně často, mladé větve se hodí i pro výrobu podzimních věnců, vánočních svícnů a podobných dekorací.

Líska kroucená i plazivá

Také líska obecná (Corylus avellana) má několik tvarově atraktivních kultivarů. Za pozornost stojí Contorta s obloukovitě zprohýbanými větvičkami a Pendula, která se plazí nízko u země. Dřevina je plně adaptovaná na naše klima a v zimě nevymrzá. Je nenáročná na půdu, roste ideálně na slunci, ale zvládne i lehký polostín. Půda může být i chudá, s podílem jílu.

Akát vzhledu velké bonsaje

Zatím poměrně málo rozšířený je pokroucený kultivar trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia) Twisty Baby. Dorůstá do výšky 1,5-3 m, roste vcelku pomalu a charakterově připomíná tvarovanou bonsaj. Pokroucené má nejen větvičky, ale i řapíky listů. Listy jsou oproti základnímu druhu o něco menší. Akát je výborná nenáročná dřevina, která snese i zcela suchou půdu a plné slunce. Vyvarujeme se pouze přemokřeného stanoviště.

Tvarování

Pokroucení či jinou změnu tvaru dřeviny můžeme vytvořit. Nejlépe se k tomu hodí právě líska nebo vrba. Příkladem může být i tradiční vrbová pomlázka, která ve vodě nebo ve vlhké půdě snadno zakoření. Po čase propletený kmen zmohutní a působí nadmíru zajímavě. Vrby lze také tvarovat podél různých konstrukcí, můžeme z nich vytvářet oblouky, tunely nebo bludiště. Dobře tvarovatelné jsou i mladé březové pruty.