Pěstování
- Popelivce svědčí kyprá, na humus a živiny bohatá půda – tedy kvalitní zahradní zemina, hnojená kompostem a chráněná mulčováním, nejlépe listím.
- Je vlhkomilná, daří se jí v lehkém stínu, vydrží i na slunci (ne však na úpalu), pokud však v půdě najde dostatek vláhy. Stačí chvilkový nedostatek vody a rostlině vadnou listy.
- V sezóně je prospěšné i přihnojení, nejlépe tekutým organickým hnojivem (na počátku vegetace ji posilní kopřivový výluh).
- Popelivky množíme po odkvětu dělením trsů. Jsou dlouhověké, ale po sedmi letech je vhodné výsadby omladit.
- Na listech si mohou pochutnávat plži, podobně jako na bohyškách. Přednost bychom měli dávat mechanické nebo biologické ochraně, která neohrožuje ostatní živočichy. Pokud chováme indické běžce, kachny oblíbené právě pro schopnost zbavit zahradu plžů, necháme je porost dle libosti prohledávat.
Atraktivní druhy a odrůdy
Popelivka zubatá (Ligularia dentata) je velmi dekorativní druh pocházející z Japonska a Číny. Vyniká velkými, srdčitými listy a oranžovými květy, které nad listy září jako sluníčka. Kvete od srpna do října, je kolem metru vysoká. Její kultivar ´Desdemona´ má květenství zbarvená do červenooranžova a tmavé listy s purpurovým nádechem. Aby nebylo Desdemoně smutno, můžeme vedle ní vysadit i ´Othella´, který je asi o 20 cm nižší, rovněž červenolistý, se světlejšími květy.
Popelivka Přewalského (Ligularia przewalskii) je druh do 1,5m vysoký, s členěnými listy a jasně žlutými, drobnými úbory poskládanými do klasu. Vysoké, válcovité klasy vypadají jako zářivé svíce. Rozkvétají od července do září.
Popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) je v Evropě původním mokřadním druhem, rovněž nádherně kvetoucím, dnes je však již velmi vzácná.