Narcisy mají rády jarní deště
Nejlépe se jim daří v chladnějších regionech s vyššími srážkami. Půdu potřebují hlubokou, propustnou, středně těžkou, nejlépe neutrální nebo slabě zásaditou. Mají tři období, kdy vyžadují více vláhy: v září po výsadbě k dobrému zakořenění, časně na jaře při rašení a rychlém růstu a nakonec při dokvétání, kdy narůstají cibule. V mírném podnebném pásmu roste asi deset tisíc odrůd narcisů. Šlechtěné hybridy vynikají velkými květy mnoha barevných odstínů, je opravdu z čeho vybírat.
Kde je spatříte v přírodě?
V současné době je známo 50-70 druhů rodu Narcissus, který je rozšířený kolem Středozemního moře, na severu roste až ve Švýcarsku a jižně ho najdeme v severní Africe v pohoří Atlas. Východním směrem je jeho výskyt nejasný, uvádí se Čína a Japonsko, ovšem je možné, že tam narcisy nejsou původní, ale vysazené. Nejvíce druhů najdeme ve Španělsku a v Portugalsku, které je centrem vývoje rodu.
V přírodě rostou v listnatých a smíšených lesích, na kamenitých a skalnatých stráních a na horských loukách. Plané druhy kvetou většinou od předjaří do dubna. Pokud je chceme vidět rozkvetlé v jejich domovině, největší šanci máme u Narcissus poeticus, které rostou v horách celé jižní Evropy. Najdeme je na vlhčích loukách v nadmořských výškách 1000-1500 m během dubna, května, někdy i v červnu. Několik druhů rozkvétá i na podzim (např. Narcissus viridiflorus, Narcissus elegans, Narcissus serotinus). Hybridy jsou však šlechtěné na různou dobu kvetení, kříženci Narcissus tazetta třeba na rychlení v zimě.
Narcisy ve váze
Jsou krásné, ale jedovaté!
Květy nebo cibule narcisů se dříve používaly v lékařství proti křečím, padoucnici a k vyvolávání zvracení. V roce 1889, kdy byl objeven alkaloid narcisin, se zjistilo, že jsou rostliny jedovaté, proto se přestaly používat jako léčivo. U citlivého člověka může někdy nastartovat alergii už jen kontakt s cibulemi.