Než byla Amerika objevena pro Starý svět, indiánské kmeny už pěstovaly všechny dnes známé základní typy kukuřice. Indiáni znali kukuřici na zrno, okrasnou kukuřici, kukuřici pukancovou a dokonce i sladkou kukuřici.

Kukuřice v mexické kuchyni již před 7000 lety!

Pradávnou historii kukuřice potvrzují i archeologické nálezy z centrálního Mexika, kde byly objeveny zbytky kukuřice staré 7000 let. Z Mexika se pěstování kukuřice rozšířilo na dnešní území Spojených států i na jih do Jižní Ameriky. V současné době je zdokumentováno kolem 300 původních forem kukuřice z těchto regionů.

Okrasné i chutné

Jeden z typů indiánské kukuřice, takzvaný flint corn, je u nás známý spíše jako okrasná kukuřice. Kdo ji uvidí poprvé, je překvapen dekorativností klasů. Okrasná kukuřice má zaoblená pevná zrna v různých barvách od bílé přes růžovou, žlutou, šedomodrou, červenou až po téměř černou. Klasy mohou být v čistých barvách, ale i vícebarevné. Při pěstování tedy záleží jen na nás, kterou odrůdu si vybereme:
Klasy jahodové kukuřice mají drobná červená nebo žlutá zrna.
Rýžová kukuřice dorůstá výšky kolem 150 cm, má menší klasy (10–12 cm), které se výborně uplatní v kombinovaných aranžmá s podzimními a zimními motivy. Plně dozrálé klasy jsou v krémové, tmavě modré a bordó barvě.
Směs Multicolor obsahuje směs semen rostlin s různobarevnými dekorativními klasy v klasické kukuřičné velikosti.

Pěstování

Kukuřici se daří v úrodné půdě, obohacené kompostem nebo na podzim zeleným hnojením. Kukuřice nejlépe klíčí v teple, proto se ven vysévá až v květnu, nebo lze sazeničky i předpěstovat. Rostoucí kukuřice potřebuje dostatek vody.

Nechejte barvy vyzrát

Abychom se dočkali skutečně krásných barevných klasů, necháme kukuřici na záhonu dostatečně vyzrát a sklízíme ji až v době, kdy je rostlina téměř kompletně suchá. Mrazík zralým klasům neuškodí, jediným nebezpečím mohou být myši.