Hebe (českým jménem rozrazilec) se dá charakterizovat jako okrasný hustý keř, jehož domovinou je Nový Zéland. Na rozdíl od místa svého původu, kde může dosáhnout až velikosti stromu, u nás dorůstá obvykle do výšky 30, maximálně 50 cm. Zatímco některé hebe vám bude připomínat spíše buxus, nebo plavuň, jiná odrůda naopak cypřišovité jehličnany.

Drobounké lístečky hebe jsou pravidelně na větvičkách narostlé křižmostojně. Různé odrůdy se odlišují také různou barvou květů. Jejich plodem jsou tobolky. Zajímavý polštářkovitý růst keříků, šupinovité drobounké lístečky, hroznovitá květenství a 140 různých druhů z nich dělají pravý poklad pro každou zahradu.

7 výhod pěstování hebe

  • Vystačí si s klasickou zahradní zeminou.
  • Má nízké nároky na živiny, rostliny nemusíme přihnojovat.
  • Množství odlišných kultivarů.
  • Široké uplatnění - na záhoně, ve skalce, v truhlíku, kameninovém korytě, ve vřesovišti, v předzahrádce.
  • Většina druhů (spíše menších s drobnějšími lístky) je natolik odolná, že zvládne i místní nevlídné zimy.
  • Není třeba výrazné úpravy střihem.
  • Dlouhá doba kvetení – od května až do října.

Sázka na jistotu?

Pokud nakupujete rostliny hebe u specializovaných prodejců, dostane se vám rovnou dvojí výhody. Jednak budete mít jistotu, jaký druh si pořizujete. Rostliny mívají totiž přesné označení včetně zeštíhleného návodu na pěstování. Další - a nemalou výhodou - je skutečnost, že prodejci, kteří ctí zahranické řemeslo, rostliny testují na zimovzdornost v našich zeměpisných šířkách.

Ideální stanoviště pro hebe

Ideálním umístěném jsou pro hebe slunná a polostinná místa. Při výsadbě ve stínu byste přišli o radost z krásné struktury keřů, větvičky by se začaly vytahovat za světlem a olistění by řídlo. Mnohé druhy by navíc ani nevykvetly, nehledě na to, že ve stínu by se mohly stát mnohem choulostivější a brzy byste o ně přišli úplně.

Různé sorty pro různé účely

Vzhledem k tomu, že pro účely pěstování máte možnost výběru až ze 140 druhů těchto rostlin, vsaďte na jejich rozmanitost a vybírejte odlišné a zároveň odolné druhy.

  • Hebe armstrongii patří mezi druhy o výšce 30–50 cm. V růstu dosahuje obvykle i stejnou šíři. Má ozdobně olivově žluté šupinaté listy a miluje slunce. Hodí se zvlášť dobře do skalek. Kvete bíle a jeho větévky jsou na omak měkké.
  • Hebe andersonii Variegata je panašované hebe, které bohužel není mrazuvzdorné, ale skvěle se hodí do podzimních truhlíků a kombinovaných výsadeb s hrnkovými rostlinami, které na zimu ukládáme do zimních zahrad anebo do interiéru.
  • Hebe imbricata vytváří hustě rostoucí asi 10-15 cm vysoké keříky. Jsou složené z mnoha set tenoučkých vzpřímených větévek. Díky svému charakteristickému růstu mohou z dálky připomínat plavuně. Jejich tmavě zelené pouze 0,5 cm dlouhé kožovité lístečky od větévek odstávají.
  • Green globe patří mezi nejoblíbenější druhy hebe. Bývá označován také jako Emerald green neboť jeho barva je nápadně podobná smaragdové zeleni. Sice nekvete, ale vytváří po čase okouzlující trsy ve tvaru bochánků. Lze jej využít pro tvorbu záhonových okrajů, na lemy zahradních chodníčků a také jako dominantu vřesovišť. Mrazuvzdorné do – 23 °C.
  • Hebe odora je stálezeleným druhem, který je navíc i vonný. Můžeme se setkat i s jeho druhým názvem Hebe buxifolia. Druhý název lépe charakterizuje jeho vzhled, kdy rostlina má lístky podobné buxusu. Při letmém pohledu budeme mít opravdu pocit, že se díváme na miniaturu buxusu. V polovině června se jejich horní část zaplní latami bílých kvítků. Hned zjara můžeme rostliny formovat střihem do patřičných tvarů.
  • Hebe buchananii jsou rozložitě rostoucí kompaktní keříky dosahující výšky do 20 cm. Lístky na větévkách dorůstají do 1 cm, kvete bíle a má dokonalé vstřícné postavení lístků, obecně tolik typické pro hebe.
  • Hebe hectori sice kvete také bílými kvítky, ale postavení lístků na větvičkách budí dojem spíše jakýchsi žlutozelených válečků. Keřík roste spíše polokulovitě a dosahuje výšky okolo 15 cm.
  • Oválné namodralé listy velikosti 1 cm jsou typické pro plazivý druh Hebe pimeleoides var. glaucocaerulea. Jsou pro něj charakteristické drobné modrofialové kvítky.

Sázka na jistotu - zimní přikrývka

Rozhodně neuděláte v žádném případě chybu, když v prvních dvou letech po výsadbě budete přikrývat chvojím nebo mulčem všechna hebe, která jste vysadili. Poskytnete jim tak lepší podmínky pro dobré uchycení v půdě a lepší možnost odolat mrazům, případně nestálému zimnímu počasí. K jejich přikrytí vám dobře poslouží jak chvojí, tak netkaná textilie.

Vzhledem k odlišné otužilosti a mrazuvzdornosti různých druhů je dobré znát jejich nároky ještě před samotným nákupem. Zima může být pro hebe zrádná nejen v nástupu silně mrazivých dnů, ale také v tom, že se dny s přílišnou vlhkostí budou střídat s dny mrazivými nebo naopak se dny teplejšími. Plně mrazuvzdorné druhy snesou teploty až do –15 °C, u zimovzdorných počítejte spíše s odolností jen do -5 °C a nakonec ty nejchoulostivější, označované jako chladuvzdorné odolají jen poklesu teplot k 0 °C. U dospělých keřů, které přivykly místním podmínkám, už se nemusíme obávat ani silného zimního poškození, velmi dobře znovu obráží.

Jak hebe množit?

Hebe množíme nejčastěji řízkováním. Pro oddělení řízků je nejvhodnějším obdobím konec července až srpen. Odřezáváme z keříků nekvetoucí spodní větvičky v délce asi 10 cm. Větvičku s odebranými spodními lístky vložte do růstového stimulátoru, a pak vysaďte do písčitého kompostu. Kořínky se vytvoří zakrátko. Po tu dobu by měla mít nově vznikající rostlinka mírný stín. Řízky můžeme ponechat i pod sklem. Nízko rostoucí keře se dají úspěšně množit i dělením trsů.