Jak už jeho název napovídá, jsou příbuzné jedlým hrachům, a tudíž patří do čeledi bobovitých. Doma jsou v Jižní Americe a v afrických tropech, z čehož vyplývá, že se jim bude dařit na slunci a ve vlhku. Do Čech se hrachory dostaly ze Sicílie někdy v 18. století, první zahradní odrůdy začaly vznikat o století později a dnes se pěstuje velké množství hybridů lišících se nejen barvou květů, ale i jejich velikostí, přičemž novější odrůdy mívají květy i zvlněné, pruhované či dvoubarevné (řada z nich však nevoní). Škála barev květů sahá od bílé přes jemně žlutou, růžovou a tmavě červenou až k levandulově modrým a temně fialovým tónům.
hrachor vonný (Lathyrus odoratus)
Je libo hrachor vonný?
Širokou paletou barev květů a omamnou vůní oplývá hrachor vonný (Lathyrus odoratus). To je ovšem letnička, kterou musíme každoročně vysévat. Hrachorům nevyhovuje přesazování, proto musíme semena vysévat po jednom až dvou do menších květináčů nebo rašelinových zakořeňovačů. Zkušenost dlouholetých pěstitelů praví, že je dobré nechat tvrdá semena s pevným obalem přes noc namočená ve vodě, lépe pak vyklíčí. Další zkušenost doporučuje sázet je třeba do ruliček od toaletního papíru nebo od papírových utěrek, protože hrachor koření poměrně hluboko. Na vyklíčení semena potřebují běžnou pokojovou teplotu, kterou pak o něco snížíme, aby se mladé rostliny příliš nevytahovaly. Pokud sázíme přímo do půdy, vyséváme 2-3 semena do hnízda, vždy poblíž opory. Hrachory z přímého výsevy vykvetou o něco později. A pozor, hrachory zbožňuje plzák španělský, musíme je tedy chránit.
hrachor širolistý (Lathyrus latifolius)
Vytrvalé hrachory
Pokud nejsme trpěliví, ale chceme mít ozdobený plot či pergolu, sáhněme po vytrvalých hrachorech - například hrachoru širolistém (Lathyrus latifolius). Jsou to nenáročné trvalky vhodné i do chladnějšího podnebí, protože nevymrzají a nepotřebují před zimou zvláštní péči. Rychle se rozrůstají, tvoří hustý obrost a kvetou téměř celé léto. Jejich křehké stonky ale potřebují právě oporu. Semena z dozrálých lusků roznáší vítr i ptáci po celé zahradě, takže se každé jaro určitě dočkáme dalších generace květů. Mnoho péče nepotřebují, jen by mladé rašící rostliny neměl udusit plevel a v suchých dnech vysušit nedostatek vláhy. Tato trvalka však má dvě nevýhody: kvete pouze růžovofialově a nevoní.
Pěstování
Všechny druhy hrachorů vyžadují slunné a teplé stanoviště, půda by měla být středně těžká, výživná a vápnitá. Hrachory nesnášejí těžké a zamokřené půdy a naopak v suchých a málo výživných tvoří jen krátké stonky a malé květy; někdy mohou v takových podmínkách i opadávat poupata. Hrachory dodávají půdě dusík, přesto je dobré ji před sezonou obohatit kompostem, rohovinou a trochou kopřivové jíchy. V letních horkých dnech je také nezbytná vydatná zálivka. Hrachory šplhají až do výšky 1,5 až 3 m. Jen nízké odrůdy zůstávají 25 až 40 cm nad zemí. Všechny kultivary kvetou od července do října. Při pěstování hrachoru vonného musíme mít vždy na paměti, že je to rostlina popínavá, která k růstu potřebuje pevnou opěrnou konstrukci. Hrachory jsou vhodné i k řezu, ve váze mohou vydržet celý týden.
