Mravenci už vynalezli války, otroctví, i zemědělství. To pěkně jako my dělí na rostlinné, kdy v hloubi mravenišť pěstují houby, a živočišné. Tedy, ne všechny druhy mravenců provozují všechna odvětví – jsou to specialisti. Chov mšic je odvětví, které často provozují i na vaší zahradě. Mšicím se pak daří, což pro zahrádkáře zrovna výhodné není – při bližším pohledu je ale toto hospodářství přímo fascinující!

Mšice plné medovice

Jedna mšice vyprodukuje za den 0,5 - 0,8 mg medovice. Jedno společenství mravenců obhospodařuje tolik mšic, že za jednu sezónu může získat až 500 kg medovice, což znamená až 75 kg čistého cukru!

Mšice sají rostlinné šťávy tak pilně, že všechny přijaté cukry nestihnou strávit. Ze zadečku je pak vylučují v podobě sladké husté medovice. Je výživná a dobrá. Mravenci proto začali mšice „dojit“ již desítky milionů let před neolitem, kdy na svět přišli první lidští zemědělci. Medovice může tvořit až polovinu mravenčího jídelníčku, některé druhy jsou již na chovu mšic zcela závislé. S prostým honěním a olizováním mšic se však nespokojí.

  • Svá chovná zvířata chrání před predátory – ani dravé slunéčko nemá proti několika mravencům šanci a na mšici si musí nechat zajít chuť.
  • Mšice také přenášejí na místa, kde je dostatek potravy, vybírají pro ně nejlepší rostliny a jejich nejšťavnatější části a přímo na ně je věší.
  • Když se celá mravenčí kolonie stěhuje, svoje mšice si odnáší s sebou.
  • Některé druhy mravenců dokonce opatrují vajíčka mšic přes zimu v mraveništi a starají se i o larvy mšic - na jaře je vynesou na nejlepší a nejšťavnatější rostliny, přenášejí je sem a tam, čistí je.

Pěkně ochočený hmyz

Mravenci si své dojnice jak se patří vycvičili – stačí jim na mšici poklepat tykadlem, aby začala okamžitě vylučovat medovici. Zdá se také, že chodidly vylučují látky, které na mšice působí sedativně – mšice jdoucí ve stopách mravenců byly při pokusech znatelně pomalejší. Přesto někteří mravenci mšicím pro jistotu i odstraní křídla, aby je snad nenapadlo z dobrého bydla uletět.

Podzemní stáje žlutých mravenců

Na našich loukách a pastvinách především nižších poloh je velmi hojný mravenec žlutý (Lasius flavus). Spatříte jej však teprve při vyrušení z podzemních hnízd – obrovské kolonie žijí skrytě podzemí. Jsou na některých místech tak četné, že nebylo zcela jasné, jak se mohou uživit. Záhada byla vyřešena objevem podzemního chovu mšic!

  • Mravenci zde pečují o různé druhy kořenových mšic, které rovněž produkují medovici.
  • Bylo také zjištěno, že každý mravenec má svou mšici – tedy že počet chovaných mšic a mravenců je přibližně stejný.
  • Mravenci se o mšice pečlivě starají, dojí medovici, ale létě, kdy kvůli rozmnožování potřebují zvýšený přísun bílkovin, jdou některé mšice na porážku. Nepřipomíná vám to něco?

My máme krávy a ovce, mravenci mají trofobionty

Mravenčí „domácí zvířata“ se souhrnně nazývají trofobionti. Mšice jsou nejčastější a nejhojnější, ale podobně mohou mravenci chovat i mery, červce, puklice, či dokonce housenky motýlů z čeledi modráskovitých, které rovněž vylučují sladké výměšky. Zdálo by se, že housenka je trochu moc velkým chovným zvířetem, ale mravenci ji společnými silami klidně přenesou na noc do mraveniště a ráno zase ven „na pastvu“.

Až na výjimky, jakou je porážka na maso, mají z mravenčího zemědělství prospěch i chovaná zvířata. Žijí tak v zájemném, oboustranně výhodném vztahu, takzvaném mutualismu. O své trofobionty se totiž starají tak dobře, že bychom si jako lidé z nich často mohli vzít příklad. Jejich zemědělství je ekologické!